http://inance.ru/2015/08/atlantida/
Zdroj ve slovenštině: Atlantická predhistória otroctva súčasnej planetárnej civilizácie :: Leva-Net, redakčně mírně upraveno a zkráceno.
Oficiální historické prameny současné planetární civilizace uvádějí, že otrokářský systém nahradil prvobytně pospolné zřízení a v historii lidské společnosti představoval první společensko-ekonomickou formaci založenou na vykořisťování člověka člověkem.
Ale je to pravda? Existuje mnoho různých svědectví z archeologie, geologie, historie, legend a příběhů o tom, že současná civilizace není první a před ní, asi před 13 tisíci lety, existovala jiná civilizace, kterou mnohé zdroje spojují s Atlantidou.
Představu o životě minulé světové civilizace si můžeme udělat jen z mýtů a tajných nauk, které nejsou určeny pro dav, a v současné civilizaci se už od pradávna předávají lidem, kteří to mají dovolené a jsou zainteresovaní v řízení, i když některé z těchto informací jsou čas od času předkládány i davu v podobě kuriozit nejrůznějšího druhu. To vše, spolu s dnes již převládajícím historickým mýtem, znamená, že doba kamenná, jak ji prezentuje archeologie, existovala. Ne všichni, kteří přežili globální katastrofu, která jí předcházela, však zdivočeli až na úroveň doby kamenné. Navíc podle jedné z rekonstrukcí obrazu života předchozí světové civilizace, založené na mýtech, žili jinak než my…
ZDROJE SOUČASNÉHO RASISMU
„Panská rasa“ byla poměrně málo početná a obývala pouze jeden z kontinentů, ten s nejpříznivějším klimatem. Mimo tento kontinent byly vytvořeny pouze opěrné body pro účely řízení hospodářské činnosti, kterou vykonávaly panské rase podřízené (nesvobodné) národy, jež byly zároveň zbaveny možnosti provádět výrobní nebo jiné činnosti na bázi technogenní energie. To zajistilo vysokou úroveň spotřeby „rasy pánů“ i relativně bezproblémovou ekologii planety jako celku. To znamená, že současné záměry rozdělit planetu na „zlatou miliardu“ a „pracující dobytek“, který jí slouží, mají ve svém základu prastarou, hlubokou psychologickou zápletku.
Jedna z rekonstrukcí tohoto druhu potvrzuje, že exempláře osob „rasy pánů“, i když nebyly fyzicky nesmrtelné, byly jako nesmrtelné vnímány všemi ostatními obyvateli planety, protože žili minimálně 2x déle než otroci: to tvořilo základ legend o bozích a polobozích, kteří kdysi žili mezi lidmi. Není vyloučeno, že ve vztahu k zotročeným bylo použito genetické inženýrství, jehož prostřednictvím byli lidé transformováni na bioroboty, jejichž schopnosti vlastního tvůrčího vývoje byly uměle omezeny.
Jak je známo, toto je největší přání mnoha představitelů vládnoucí „elity“ v dnešní globální civilizaci, zejména v její západní složce. Film „Mrtvá sezóna“ je jen jedním z uměleckých zobrazení skutečně prováděného vědeckého výzkumu s cílem vytvořit s pomocí vědy rasu „pánů“ a rasu kontrolovaných bio-mechanismů, které by „pánům“ sloužily, samy se reprodukovaly, byly funkčně specializované a dálkově ovladatelné.
Film Mrtvá sezóna na Náboji Pravdy zde:
Příkladem technogenního způsobu programování a ovládání je film «Transcendence», a příkladem senzibilního ovládání film — «Stroj času»).
Film Transcendence na Náboji Pravdy zde:
Film Stroj času na Náboji Pravdy zde:
Tak či onak, snahy o založení něčeho podobného jakési rasově-„elitářské“ rekonstrukci života Atlantidy v globálním měřítku lze pozorovat napříč dějinami současné civilizace. A tyto snahy jsou tím viditelnější, čím většího pokroku dosahuje věda a technika současné civilizace. V dnešní globální civilizaci by však nebyla otevřená vláda „pánů“ nad „mluvícími nástroji“ a otevřené rozdělení společnosti na „pány“ a „tažný dobytek“, charakteristické pro původní regionální civilizace udržitelná.
Není vyloučeno, že atlantická „rasa pánů“ předchozí globální civilizace neovládala celou planetu bez omezení, ale existovaly regiony, které si zachovaly autonomii své vlády. Ne všichni v nich během globální katastrofy zemřeli. Je možné, že toto jsou kořeny ostrých rozdílů mezi kulturou regionu Pacifického východu a kulturou kolem atlantického Západu, stejně jako kulturou dokolumbovské Ameriky v současné globální civilizaci. Pokud však nezohledníme zvláštnosti života předchozí globální civilizace, pak nepopiratelně hlavní věcí, na kterou je třeba zaměřit pozornost, je historický mýtus, který dnes převládá:
Paralelně s dobou kamennou současné globální civilizace se rozvíjela civilizační mise předchozí civilizace těch, kteří ji přežili.
Katastrofa navíc nemusela být neočekávaná, v důsledku čehož se ti, kteří se touto možností vážně zabývali, předem postarali o své přežití a také o zachování kulturního dědictví s cílem následně obnovit normální život v souladu se svými představami. Pokud k předpovědím zaujaly seriózní postoj i řídící vrstvy, pak podnikly všechny kroky k urychlení obnovy normálního (v jejich chápání) způsobu života po katastrofě.
Jak biblické, tak koránské zprávy o Noemově arše jsou v podstatě odpovědí na varovné předpovědi tohoto druhu. Je třeba mít také na paměti, že jak biblické, tak koránské zprávy o arše se shodují v tom, že archa je dílem opozice vůči vládnoucímu režimu předchozí civilizace. Předchozí civilizace byla záměrně zničena Shora pro svou nevratně zvrácenou morálku a etiku, protože její vládnoucí „elita“, ovládaná démonickým režimem psychiky, získala neomezenou vnitřní společenskou moc, stabilní v posloupnosti generací (něco podobného popisuje román „Hodina býka“ od I.A. Jefremova).
SPOLEČNOST NELÁSKY
Na základě toho, co je známo v historii současné civilizace, jsme toho názoru, že předchozí globální civilizace nebyla společností univerzální rovnosti, lidské důstojnosti a univerzální Lásky. Byla to civilizace geneticky rozmanitých ras. A přinejmenším v té části, na jejíchž troskách byl založen moderní Západ, byla rozdělena na rasu „pánů“ a rasu obsluhujících „mluvících nástrojů“.
To vše našlo své rozmanité pokračování v dějinách současné světové civilizace zejména v dějinách regionální civilizace, nyní nazývané Západ, v různých fázích jejího vývoje: Kastovní rozdělení v dávnověku v určitých regionech vyjadřovalo snahu potomků „pánů“, vykonávajících civilizační poslání (misi), zachovat geneticky čisté linie v posloupnosti generací a vyloučit vlastní „degeneraci“ při křížení s potomky „mluvících nástrojů“.
Sňatky bratrů a sester, rodičů s dětmi ve žrečeských (v linii „žreců“) a v královských dynastiích měly stejný cíl – zachovat geneticky čisté linie „pánů“ v posloupnosti generací a nevnášet do nich genetický materiál „mluvících nástrojů“.
Na druhé straně právo první noci a sexuální nevázanost samců „pánů“ ve vztahu k samicím „mluvících nástrojů“ mělo vytvořit půdu pro jakýsi umělý (řízený) výběr a jeho prostřednictvím civilizovat rasu v posloupnosti generací.
Tato tajemství «krve» jsou také spojena se zákazem výzkumu v oblasti genetiky vnucený SSSR v době J. V. Stalina. Protože ryze sionistický internacionalistický vývoj revoluce podle Marxe a Trockého se v Rusku provést nepodařilo, rozhodli se vlastníci marxismu-trockismu (nástupci staroatlantických civilizátorů) zabránit tomu, aby se v táboře odpůrce objevily specifické informace o genetice populace, a to tím spíše, že již v roce 1925 se v sovětském tisku objevily zprávy o možnosti určit s 90% pravděpodobností z analýzy krve, jestli je jedinec Žid nebo ne (proč se soutředili právě na zjišťování „židovské“ a ne jiné krve, není známo, ale zřejmě to souvisí s biblickou doktrínou o pánech a otrocích, resp. národech a pronárodech).
Zákaz výzkumu v oblasti genetiky, to je analogie anekdoty:
Stierlitz věděl, že dvakrát dvě jsou čtyři, ale nevěděl, jestli to ví i Müller.
Totéž v trochu jiné podobě:
Globálně mocný „Nikdo“ věděl, že v genetice existuje takové „dvakrát dvě“, a nechtěl, aby se o tom dozvěděli v regionu, který se vymykal jeho kontrole.
Je možné, že tyto genetické zvláštnosti (specifika), zděděné z předchozí nepravdověrné globální civilizace, se odrazily v tom, co bylo často pozorováno mnoha organizátory kolektivní činnosti ve společnosti. Henry Ford o tom napsal:
Drtivá většina lidí chce zůstat tam, kde jsou. Chtějí být řízeni, chtějí, aby za ně ostatní vždy rozhodovali a zbavili je odpovědnosti. Proto není nejtěžší najít ty, kteří jsou hodni povýšení, ale ty, kteří ho chtějí získat. <… >… Pro většinu lidí je trestem, když mají přemýšlet. Jako ideální se jim jeví ta práce, která nevyžaduje tvůrčí instinkt. (H. Ford, „Můj život, mé úspěchy“, Moskva, 1989, str. 86, str. 89).
Více v knize Ford a Stalin „O tom, jak žít lidsky“.
Otupující vliv systematického školního a univerzitního vzdělávání, v mnohém nerozeznatelného od drezury, která učí řešení úkolů různého typu metodami zděděnými po předcích; výchova, programování psychiky konkrétními znalostmi a návyky, které ale neučí lidi podílet se na tvorbě: tj. vnímat sebe a Život, chápat Život samostatně (nezávisle, sám za sebe) a podle potřeby tvořit v sobě a v kultuře potřebné návyky i vědomosti – to vše samozřejmě může mít právě ty následky, o jakých psal H. Ford.
A ačkoli se se vzdělávacím systémem setkávají když ne všichni, tak alespoň většina, přesto se nenechají otupit všichni. Skutečnost, že ne všichni opouštějí školu a univerzitu jako idioti, vyškolení pro práci v určitém oboru, může mít ve skutečnosti svůj původ v genetickém programování, zděděném z předchozí globální civilizace.
ŽENA, KTERÁ ZEMŘELA PŘI PORODU
Po vzniku velmi vzdálených center regionálních civilizací asi před 7-5 tisíci lety, které však měly mnoho společného, jak dokládají různé v příběhy a mýty, jež se zachovaly dodnes, začala jejich expanze do pohraničních oblastí. Když se staly sousedy, začala éra válek mezi regionálními civilizacemi.
Bez ohledu na to, jak vládci každého regionu chápali a vysvětlovali cíle těchto válek, byly to války, jejichž objektivním cílem v delší historické perspektivě bylo vybudovat jedinou globální civilizaci postřednictvím (rukama) jedné regionální civilizace, která zvítězí nad ostatními.
V průběhu této éry válek o neomezenou světovou nadvládu Egypt předběhl všechny své konkurenty a přešel od „horkých“ válek ke „studeným“ válkám – informační válce a metodě kulturní spolupráce se svými zotročenými sousedy, jejichž historicky vytvořená kultura byla nahrazena nebo pokřivena kulturou záměrně vytvořenou agresorem. A takovou kulturou se stala v naší historické realitě biblická kultura.
Dítě Egypta
Jako projev tohoto způsobu vedení světové války, trvající několik tisíc let, jako výsledek úsilí tamějších „znacharů“+ – následníků držitelů poznání (znalostí) předcházející globální civilizace — vznikla biblická doktrína skoupení celého zbylého světa od těch, kteří se o globalizaci nezajímají a nepřemýšlejí, a to prostřednictvím lichvy. Samotný Egypt, jako regionální civilizace, v průběhu porodu této doktríny téměř skonal a až do dnešních dnů se nachází ve stavu kómatu.
+ („znachar“ je označení pro původně „žrece“, který sešel z cesty a místo práce ku prospěchu svého národa (kmene) začal pracovat na jeho ovládnutí a zotročení výlučně ve svůj vlastní prospěch a ve prospěch „sobě rovných“ – kasty původně „žreců“, posléze „znacharů“ pozn. red.)
Aby bylo možné provádět agresi metodou kulturní spolupráce, bylo zapotřebí nástroje sebereprodukce, který by nesl uměle a cíleně vytvořenou kulturu. Zdá se, že hierarchové egyptských „znacharů“ využili znalosti z oblasti genetického inženýrství z doby Atlantidy. Za tímto účelem byla vybrána jako „etnografický materiál“ kočovná plemena, zavlečená do egyptského zajetí, žijící na úrovni doby kamenné, která dnes nazýváme „starožidovská“. Tito lidé se stali chrámovými otroky, nikoli státními nebo soukromými otroky: to znamená, že se stali majetkem strážců vědění a zvyků, kteří se stále nazývají „žréčestvo“ (kněžstvo), ale vzhledem ke své činnosti již právo nazývat se tak ztratili (viz výše poznámka o znacharech).
Později, v průběhu sinajského „pochodu“, byl na základě tohoto „etnografického materiálu“ vychován zvláštní druh lidí – nositelé biblického učení. Historicky se vyvinul do podoby současného židovstva, které v průběhu staletí do sebe zahrnulo množství horlivých stoupenců (predstavitele jiných kmenů, kteří přijali židovskou víru — někdy to byly celé kmeny, jako např. Chazaři).
Video: Skrytý význam obrazu „Měděný had“ https://www.youtube.com/watch?v=rWDdAF67ZY4&t=4s
A když starozákonně-talmudický judaismus často tvrdí, že „národy Země“ jsou v podstatě zvířata s lidským vzhledem, lze to chápat jako znamení, že vlastníkům judaismu bylo již dlouho známo, že je možné, aby populace Země zdivočela do stavu podobného zvířatům – což zřejmě nastalo v průběhu minulé globální katastrofy. A ti, kteří jsou Biblí postaveni do pozice rasy „pánů“, také nemají být na co hrdí: hierarchie „žreců“ Egypta pěstovala historicky reálný judaismus přesně tak, jak se dnes chová dobytek, podle předem určených, přesně stanovených požadavků. Pro účely realizace zamýšleného světového projektu muselo Židovstvo jako celek vyhovovat dvěma základním taktickým a technickým potřebám:
- Aby v něm kvantitativně převládal režim psychiky autonomního biorobota a biorobota dálkově ovládaného senzibilními prostředky, v němž kulturně podmíněné programy chování potlačují instinkty, což má v celkové statistice zabezpečit převahu většiny jednotlivců-biorobotů nad jednotlivci, nositeli zvířecího režimu psychiky, v procesech konfliktů dostatečně dlouhého trvání, ve kterých krátkodobé programy chování, typické pro zvířecí režim psychiky, ztrácejí účinnost. Dosažený úspěch v této oblasti později zplodil mínění o zvláštní intelektuální a kulturní —nadlidské — převaze Židů nad ostatními.
- Aby se vlastníci globálního projektu a jejich potomci v sociálním prostředí této rasy «pánů» mohli ukrýt poté, co projekt nabude mezinárodních rozměrů, a národy pozdvihující se z divokosti se ocitnou v závislosti na řízení ze strany «pánů», na základě již dříve zavedené biblické kultury. Možná byla nějak zabezpečená i genetická čistota (nemožnost mísit se) vlastníků projektu s židovským zárodkem – biorobotem. V každém případě noviny «Nový Peterburg», 06.02.1997 v článku «Všichni rabíni pocházejí od jednoho předka» uvádějí následující: «Skupina výzkumníků z Izraele, Kanady, Anglie a USA vykonala ohromnou práci a svoje výsledky opublikovala v časopise «Nature». Z analýzy genetického materiálu pocházejícího od rabínů ze společenství Židů-aškenázi (Střední a Východní Evropa) a Sefardů (Jižní Evropa), zjistili, že všichni duchovní, i v odedávna rozdělených společenstvích, pocházejí po mužské linii ve skutečnosti z jednoho předka. Genetické rozdíly mezi duchovními a jejich ovečkami v místním společenství byly mnohem větší než rozdíly mezi rabíny navzájem vzdálených diaspor».
V průběhu celé následující historie museli skuteční vlastníci židovstva nejednou vyřadit mnoho osob, genealogických linií a téměř celých stád biorobotů proto, aby židovstvo, jako nástroj agrese, neustále vyhovovalo aspoň uvedeným dvěma nejdůležitějším takticko-technickým potřebám.
Poslední vyřazování židů tohoto druhu, «zdivočelých» z pohledu jejich vlastníků, nazvané «holokaust»; bolo vyvolané snahou množství židů v Evropě emancipovat se v těch národech, kde žili, asimilovat se; to jest vědomou nebo podvědomou snahou stát se stejnými, jako všichni ostatní lidé.
GLOBÁLNÍ ŘÍZENÍ – ano či ne? Důkazů je příliš mnoho, než aby mohlo jít o nesmysl.
Uvedené tvrzení o civilizátorské misi a prostředcích její realizace se mnohým může zdát nesmyslným, avšak pokud se zaměříme na publikace na téma záhad historie, k monografiím typu «Celosvětová historie», školním a vysokoškolským učebnicím, napsaným bez jakýchkoliv «hloupých vtipů», na základe interpretace údajů v archeologii a zachovaných kronik, u tohoto typu publikací můžeme pozorovat celkem příznačná specifika.
Prakticky všechny mýty starobylých regionálních civilizací bez výjimky a mnohých «necivilizovaných» národů a kmenů hovoří o tom, že jejich vznik byl podmíněný příchozími z moře (nebo z vesmíru), osvícenci, kteří divochy, sběratele a lovce učili zemědělství, řemeslům, základům státního zřízení. Potom civilizátoři buď zemřeli, nebo byli zabiti, alebo své chráněnce opustili; jindy se odstranění civilizátorů zúčastnili zlí «bohové», kteří se také snažili realizovat civilizátorskou misi, jako následníci dobrých «bohů», kteří ji započali.
Mnozí myslitelé v průběhu celé historie poukazovali na globální nadnárodní řízení, přičemž se opírali o všeobecně známá fakta, která kultivovaný historický mýtus představuje jako na sobě nezávislé zvláštnosti nebo shody náhod, které nikterak neovlivňují život většiny:
Zde jsou ty „nesmysly“: Antarktida na mapě z XV. století, tři století před jejím objevením F. F. Bellinghausenem a M. P. Lazarevem; k čemu se v XXI. století zabývat takovou mapou? — učit se, pracovat atd. je třeba a ne zabývat se hloupostmi.
Do roku 1959 této mapě nikdo nevěnoval pozornost, dokud si jeden večer profesor Charles Ch. Hapgood z Královské univerzity, když třídil další archivní dokumenty, na ní nevšiml obrysů Antarktidy a nerozhodl se ji poslat na expertízu. Závěr, který obdržel, vyvolal účinek vybuchlé bomby. Ukázalo se, že tak mohla vypadat Antarktida před mnoha miliony let, dávno před tím, než jsme se objevili my jako biologický druh. Kdo byli ti starověcí kartografové, kteří dokázali s takou přesností zanést na mapu kontinent, který bude objeven mnohem později než samotná mapa?
Fakta tohoto druhu, zaznamenávající globální řízení, jsou zachycena v literatuře současné civilizace: od zpráv o «knížeti celého světa», který uděluje moc nad zeměmi, raz ji nabídl i Kristovi; po naučné stroze dokumentární monografie z naší doby, jako je kniha amerického politologa Ralpha Eppersona «Pohled na dějiny jako na Spiknutí» aneb Rerichův objev činnosti Světové vlády po mnohá staletí:
Mezinárodní vláda svou existenci nikdy nezapírala. Nepoukazovala na sebe manifesty, ale skutky, které neopomíná ani oficiální historie. Je možné uvést fakta z francouzské nebo ruské revoluce, a též z anglicko-indických vztahů, kdy nezávislá ruka zvenčí změnila chod událostí. Vláda neskrývala přítomnost svých vyslanců v různých státech. Ani tito lidé se nikdy neskrývali. Naopak, byli na očích, navštěvovali vlády a vidělo je mnoho lidí. Literatura jejich jména opatruje, přikrášlená fantazií současníků.
Jsou to nikoli tajná společenství, jichž se vlády tak bojí, ale skutečné osoby, vysílané Neviditelnou Mezinárodní Vládou. Mezinárodní vláda vše schvaluje. A nezahálí. Fakt existence Vlády se pod rozličnými jmény nejednou dostával do vědomí lidstva.
Pěstovaný historický mýtus identifikaci globálního nadnárodního řízení, které se projevilo v podpoře «elitárně»-otrockých způsobů, v minulosti připisoval buď Bohu nebo ďáblu, kterého „jmenovali do funkce“ «knížete celého světa», a jiné názory na to nazval schizofrenií. Vlastníci mýtu z učební literatury o historii zároveň starostlivě odstraňovali zprávy o faktech jako:
- zeměpisná mapa Piri Reise,
- staroegyptské a jiné «historické anomálie», ¨
- a též informace o činnosti řádů a jiných nadnárodních systémů zasvěcení (především svobodných zednářů), vykonávajících nadstátní řízení v souladu s jejich koncepcí obnovy Atlantidy.
Orontius Finaeus – mapa: 1531. V době vánočních prázdnin, na konci roku 1959 sa Charles Hapgood v informačním sále Kongresové knihovny ve Washingtonu zabýval zkoumáním Antarktidy. Už několik týdnů po sobě tam pracoval se stovkami středověkých map. «Objevil jsem [píše] mnoho zvláštních věcí, o kterých jsem nepředpokládal, že bych je mohl najít, a několik map, zobrazujících jižní kontinent. Jednou jsem obrátil stranu a ztuhnul jsem. Můj pohled padl na Jižni polokouli mapy světa, vyhotovené Oronteusem (Orontiem) Finaeusom (Finaeem) v roce 1531, a pochopil jsem, že přede mnou je skutečná, aktuální mapa Antarktidy! Celkové kontury kontinentu se pozoruhodně shodují s tím, co je zobrazeno na současných mapách. Prakticky na místě, téměř ve středu kontinentu se nachází Jižní pól. Řetězy hor, lemující břehy, připomínali mnohopočetné hřbety, objevené v posledních letech, přičemž dostatečně na to, aby nebylo možné je považovat za náhodný výsledek kartografovy představivosti. Tyto hřbety byly identifikovány, některé lemovaly pobřeží,, některé se táhly do dálky. Z mnohých vytékaly do moře řeky, velmi přirozeně a přesvědčivě zapadaly do vrásnění reliéfu. Přirozeně, toto předpokládalo, že v době kreslení mapy bylo pobřeží bez ledu. Centrální část kontinentu byla na mapě bez řek a hor, což umožňuje předpokládat přítomnost ledové pokrývky». http://planeta.moy.su/_bl/43/84021350.jpg
Nejvýraznějším příkladem jsou Starý a Nový zákon v jejich historicky vzniklých redakcích — v minulosti povinná látka pro všechny, — v nichž «žrečestvo» Egypta a členové Synedrionu jsou představeni výlučně jako soukromé osoby, svobodné ve svém jednání, a žádným způsobem nespojené a nesvázané rukama i nohama disciplínou hierarchií systémů zasvěcení a rozdělení moci, což protiřečí skutečné praxi činnosti struktur tohoto typu, očividné i v dnešních dnech z činnosti hierarchií církví a stran (například KSSS, KSRF, RPC).
Na schématu níž je znázorněno, komu osobně z členů aktuálního zastíracího manévru pod názvem „Klub Bilderberg“ patří konkrétní nadnárodní společnosti. Nehledě na to, že samotný „klub“ představuje v lepším případě „šatny“ nadnárodního řízení, nutí nás to k zamyšlení:
DVOJÍ CELOSVĚTOVÁ HISTORIE
Je-li společnosti třeba i navržena „alternativa“ k panujícímu historickému mýtu, pak opět nepřináší žádná řešení, ale jen dokola omílané nepříjemné „možnosti“ a „zákonitosti“ – „zákon přírody za který lidé nenesou morální odpovědnost“ nebo nabídka „opatrování zvenku“ „dobrými přišelci“ (mimozemšťany) žijícími mezi lidmi, jejichž péče má nahradit předcházející a současnou „péči“ „zlých přišelců“ z vesmíru, nebo návrh nečinně, ničemu nevzdorujíc, v odevzdanosti… moci „doufat v dobrý konec“…
Je jasné, že „Celosvětovou historii“ lze popsat dvěma způsoby:
- Za prvé popsat globální historický proces jako jediný celostní proces zahrnující množství regionálních historických procesů,
- Za druhé, popsat celý soubor regionálních historických procesů prakticky bez jakýchkoliv vzájemných souvislostí, což vylučuje pohled na celostní globální historický proces těmi, kteří nejsou schopní porozumět tomu samostatně.
Všechna výše uvedená specifika výuky předmětu „Celosvětová historie“ v souhrnu ve společnosti zabezpečují stanovené naprogramování chování nositelů zvířecího režimu psychiky a nositelů režimu psychiky biorobot, což zabezpečuje jejich sociální chování, při němž nevidí tyranii nadnárodního globálního řízení a jeho aktuální a dlouhodobé cíle, neboť všechny tyto procesy připisují výlučně nepostižitelnému „božímu záměru“.
Všechny „Celosvětové historie“ současné civilizace jsou druhého typu, v němž „přes stromy není vidět les“: vidíme mnoho faktů, ale žádný proces. V důsledku toho má většina jejich čtenářů představu o specifikách společenského zřízení v zemích, příslušných regionálním civilizacím, a zachovávají si názor, že nadnárodní řízení, a o to více vnitrospolečenské řízení globálního historického procesu neexistuje, ale ten probíhá sám o sobě, náhodným způsobem, a ne ve směru plně stanovených cílů řízení. A neefektivita Společenství národů a OSN ho o správnosti jeho názoru o nemožnosti globálního řízení jen přesvědčují, ačkoli i zkouší uvažovat o možnosti a nemožnosti globálního vnitrospolečenského řízení na bázi celkem pomýlených představ o řízení vůbec.
Úplná absence představ o řízení mu nedovoluje uvažovat o možnosti nebo nemožnosti realizace naprosto specifického globálního vnitrospolečenského řízení, což ztotožňuje se správností mínění o absenci takového vnitrospolečenského řízení v podobě jakoby „jeho principiální nemožnosti“.
Tak je historický mýtus o bezcílném, neřízeném průběhu globálního historického procesu od doby kamenné do současnosti kultivován, a to navzdory mnoha historických faktů, které hovoří o tom, že na počátku se v globálním historickém procesu udála civilizační mise, a ne jen jedna, z nichž každá sledovala plně stanovené a v mnohém navzájem se vylučující globální cíle.
ZÁVĚR
Námitky proti řízenému charakteru průběhu globálního historického procesu na vnitrospolečenské úrovni mají hysterický charakter, a pokud je to možné – charakter bezohledných represí proti těm, kteří se toho názoru přidržují. Al nikdo a nidy se nesnažil o to, aby prokázal:
- Lživost zpráv o záhubě Atlantidy,
- Falšování ranně-středověkých map se zobrazením Antarktidy a obou Amerik (mapa Piri Reise – není jediná, o čemž je možné se dozvědět podrobněji v knize G. Hancocka «Stopy bohů», hl. 1); V jednom z čísel časopisu «Technika — mládeže» byly uveřejněny i mapy Piri Reise (1513 r.) s vyobrazením Antarktidy bez ledu. Správnost vyobrazení pobřežní linie na nich byla potvrzena pomocí seizmického průzkumu o několik let později, poté, co se věda 20. století vrátila k analýze těchto map.
- Falzifikaci obelisů na Měsíci, plán rozmístění kterých je na fotografiích «Lunar Orbiter-2» zrcadlovým obrazem plánu rozmístění pyramid v Gíze v Egyptě. atď., protože rozsáhlý faktografický materiál tohoto typu rozložený chronologicky v celém průběhu historie současné globální civilizace, i případ jeho falzifikace je projevem globálního nadnárodního řízení, ale trochu odlišného od toho, o kterém především pojednává tento článek.
Jelikož systematická činnost ve věci minimálně neohlášení, a jako maxima – utajení nadnárodního vnitrospolečenského řízení a určité civilizační mise není neúčelná, přivádí to k otázce charakteru vzájemných vztahů „civilizátorů“ a „civilizovaných“, které je v základu možné charakterizovat jako otrokářství.
MATERIÁLY:
V SSSR byly tyto fotografie uveřejněny v časopisu „Technika mládeže“ v roce 1969. V tomtéž časopise v šedesátých letech, v sérii „Antologie tajných náhod“ byl uveřejněn značný objem informací, bořící historický mýtus, který byl ve stejné době vnucován školním a vysokoškolským programům v oblasti historie.
«Záhady Antarktidy, staré mapy» http://tainy.net/12208-zagadki-antarktidy-drevnie-karty.html
«Předcházející globální civilizace a její dědictví“ http://soberview.org/item/all/civilizaciya.html
Redakčně mírně upraveno a kráceno.
Zdroj: Atlantická predhistória otroctva súčasnej planetárnej civilizácie :: Leva-Net