Pražské metro 1974 – světový kontext a československá realita

Dá se tedy říci, že Československo dokázalo v roce 1974 vybudovat dopravní systém, který odpovídal spíše možnostem a ambicím velmocí než malého státu. A to je možná jeden z důvodů, proč je pražské metro dodnes vnímáno jako chlouba města i celé země.

Článek „Pojďte se s námi projet pražským metrem na Náboji Pravdy zde.

Když se 9. května 1974 slavnostně otevřel první úsek pražského metra z Kačerova na tehdejší Sokolovskou (dnes Florenc), Československo se zařadilo mezi země s vlastní sítí podzemní dráhy. Pro mnohé to byl důkaz technologické vyspělosti i schopnosti malého středoevropského státu budovat velkolepé infrastrukturní projekty.

Praha mezi světovými metropolemi

Do roku 1974 existovalo metro ve zhruba dvacítce velkých světových měst – od Londýna (1863), Paříže (1900), Moskvy (1935), přes New York (1904) až po novější systémy v Mexiku (1969) či Montrealu (1966). Tyto metropole měly miliony obyvatel a často hrály roli globálních center obchodu a politiky.

Praha byla oproti nim městem střední velikosti: měla kolem 1,2 milionu obyvatel, zatímco Moskva přes šest milionů, Londýn sedm a New York více než deset. Československo jako stát s patnácti miliony obyvatel nepatřilo mezi velmoci, přesto se rozhodlo investovat do dopravního projektu, který byl v Evropě stále považován za znak vyspělého, moderního města.

Skromný začátek, velký význam

První úsek pražského metra měřil 6,6 km a měl devět stanic – v mezinárodním srovnání relativně málo. Například newyorská podzemní dráha začínala v roce 1904 s téměř 15 kilometry a 28 stanicemi, montrealská v roce 1966 dokonce s více než 26 kilometry a 26 stanicemi. Přesto bylo metro v Praze významným krokem: navazovalo na tradici kvalitní městské dopravy (elektrické tramvaje fungovaly už od 19. století) a ukazovalo, že i menší stát dokáže realizovat projekty srovnatelné s nejvyspělejšími zeměmi.

Politika i prestiž

Nelze opominout ani dobový kontext. Stavba metra byla v socialistickém Československu chápána jako politicky prestižní projekt, podobně jako v Moskvě ve 30. letech. Měla symbolizovat modernitu, schopnost plánované ekonomiky a technickou dovednost domácích podniků. Zároveň reagovala na praktické potřeby: prudce rostoucí sídliště (Pankrác, později Jižní Město) potřebovala kapacitní spojení s centrem.

Čísla v kontextu: metro vs. populace

Zajímavé je podívat se, jak vypadá vztah mezi velikostí města a délkou prvního úseku metra. Následující srovnání ukazuje odhadovanou populaci při otevření a kolik obyvatel připadalo na každý kilometr nové dráhy:

Město	Rok	Délka (km)	Populace (odhad)	Obyvatel/km metra
Praha	1974	6,6	1,2 mil.	~182 tis.
Londýn	1863	6,0	3,1 mil.	~517 tis.
Budapešť	1896	3,7	0,73 mil.	~197 tis.
Paříž	1900	10,0	2,8 mil.	~280 tis.
Berlín	1902	11,2	2,0 mil.	~179 tis.
New York	1904	14,6	3,4 mil.	~233 tis.
Moskva	1935	11,0	4,0 mil.	~364 tis.
Montréal	1966	26,4	1,7 mil.	~64 tis.
Mexico City	1969	12,7	2,8 mil.	~220 tis.
Soul	1974	7,8	6,0 mil.	~769 tis.
São Paulo	1974	6,4	5,8 mil.	~906 tis.

Interpretace

Praha měla při spuštění na každý kilometr metra zhruba 182 tisíc obyvatel – tedy podobný poměr jako Berlín nebo Budapešť při otevření jejich metra.
Soul a São Paulo začínaly ve stejném roce jako Praha, ale s několikanásobně větší populací. Výsledek? Jejich první linky byly vzhledem k velikosti města zlomkem skutečné potřeby (více než 700 tisíc obyvatel na kilometr).
Montréal naopak otevřel mimořádně komfortní síť: pouze 64 tisíc obyvatel na kilometr, což znamenalo bohatě dimenzovaný začátek.
Velké metropole jako Londýn, Paříž nebo Moskva měly při startu vyšší poměr (více obyvatel na kilometr), protože metro tam vznikalo v hustě zalidněných centrech, kde byl tlak na přepravu obrovský.

Jak jsme si tedy stáli?

Praha, ač středně velké město v menším státě, si vybudovala metro, které ve své kategorii nebylo vůbec skromné. Naopak – když se podíváme na „obyvatele na kilometr“, pražský start byl mnohem blíže tradici velkých evropských metropolí než situaci srovnatelně velkých, či dokonce větších měst v Latinské Americe a Asii.

Stručně — co se stalo v Praze

Pražské metro bylo slavnostně uvedeno do provozu 9. května 1974: první úsek Line C (tehdy Sokolovská → Kačerov, dnes Florenc → Kačerov) měl 6,6 km a 9 stanic. Počáteční soupravy byly dováženy ze SSSR (řada E / Ečs).

Kde všude už do roku 1974 fungovala „metro / subway / underground“ (vybrané příklady)

Níže jsou hlavní (historicky a technologicky významné) systémy, uvedené s rokem prvního spuštění:

London Underground — první úsek otevřen 1863 (světově první „metro“). Wikipedie
Budapešť (M1) — otevřena 1896 (jedna z nejstarších metropolitních linek v Evropě). (viz seznam historických systémů). Wikipedie
Glasgow Subway — otevřena 1896. Wikipedie
Boston (T, Tremont Street subway) — část systému v provozu od 1897. Wikipedie
Paris Métro — první linka 1900. Wikipedie
Berlin U-Bahn — počátky začátkem 20. století (první úseky okolo 1902). Wikipedie
New York City Subway — první „subway“ otevřen 27. října 1904 (první linka ~9,1 mi, 28 stanic). Wikipedie HISTORY
Buenos Aires (Subte) — otevřen 1913 (Latinská Amerika). Oldest.org
Madrid Metro — otevřen 1919. Wikipedie
Tokyo (Ginza line) — první japonská linka otevřena 1927. Wikipedie
Moscow Metro — první linka otevřena 15. května 1935 (11 km, 13 stanic) — známá bohatou výzdobou stanic. Wikipedie WIRED
Stockholm — přechod tram → metro, první část otevřena 1. října 1950. Wikipedie
Montréal Metro — slavnostně spuštěn 14. října 1966 (moderní systém 60. let). Société de transport de Montréal
Mexico City Metro — první linka otevřena 4. září 1969 (12,7 km, 16 stanic). Wikipedie
Seoul Metropolitan Subway (první úsek) — zahájen 15. srpna 1974 (rok stejného vzniku jako Praha; v Jižní Koreji první masivní systém). Wikipedie
São Paulo Metro (Line 1) — komerční provoz začal 14. září 1974 (další systém spuštěný téhož roku). Wikipedie

(Toto není absolutně vyčerpávající seznam — do roku 1974 existovalo již několik desítek systémů různých velikostí; výše vybrané příklady pokrývají hlavní regiony a historicky důležité otevření.) Wikipedie

Krátké srovnání — Pražské metro vs. ostatní (stav v roce 1974)

Níže jsou klíčové rozdíly a podobnosti z té doby:

Měřítko při spuštění: Praha začínala jako relativně malý systém: 6,6 km / 9 stanic. To je proti starším velkým systémům (London, New York, Moscow) zcela malé; blížily se jí spíše nově vznikající sítě v Lat. Americe či Asii (např. Mexico City 1969: ~12,7 km / 16 stanic). Wikipedie+1 HISTORY
Technologie a konstrukce: Praha kombinovala cut-and-cover a částečně hloubené/tunelované úseky (Nusle), tj. běžné stavby té doby; některé novější systémy (např. linky v Japonsku) už pracovaly s hlubokými štoly a moderním TBM vrtáním. Praha navíc přijala sovětskou techniku a vozový park (E řada). Wikipedie+1
Architektura a image: Moskva měla (a má) výrazně reprezentativní, „palácové“ stanice — propaganda a prestiž. Pražské stanice z 70. let jsou úspornější, účelné, místy s barevnými panely (vliv ekonomiky a standardu výstavby ve východním bloku). WIRED Prague Now
Rychlost výstavby a rozvoje: Po spuštění v roce 1974 Praha rychle rozšiřovala další linky (A 1978, B 1985) — typické plánování v tehdejších socialistických metropolích, kdy se metru věnovaly velké investice a plánoval se rozsáhlý rozvoj. Podobně i jiné města ve 60.–70. letech budovala moderní systémy (Montréal, Mexico City, později São Paulo, Seoul). Wikipedie+1 Société de transport de Montréal
Cíle provozu: Zatímco staré sítě (London, New York) řešily především kapacitu a denní vytížení milionů cestujících, nové systémy 60.–70. let (včetně Prahy) se více orientovaly na rychlé přemísťování obyvatelstva v rostoucích městech a nově vystavěných sídlištích. (Praha: důraz na spojení centra s Jižním městem atd.)

Článek vytvořila UI na základě našich dotazů a pokynů 😊.