Neuvěřitelně současná kniha z r. 1931.
Čte: Yveta Rychtaříková, Proud národní hrdosti
1. díl – Z textu: „…Bývaly knížky, které na vás útočily. (Na SSSR a Rusy, resp. sovětský lid). Knížky, které vás hájily. Knížky, které se zapřísahaly svou objektivitou a svou netendenčností. Knížky, které vyzdvihovaly jen vaše přednosti, a jiné, které říkaly, že jenom informují. Ani já nechci nic víc, než přinést pohled na vaše dílo před oči lidí, s nimiž žiji v jednom područí. Přesný, dobrý, poctivý pohled. Ale přiznávám se, že vím, co to znamená. Že to znamená postavit je na rozcestí dvou světů a na rozpjatá ramena ukazatelů napsat: Cesta k ŽIVOTU Cesta KE SMRTI. Vy již jdete po té první cestě. Podaří-li se mi zachytit ji, bude tato kniha pro vás kouskem vaší historie. Pro nás VOLÁNÍM. Julius Fučík, Praha, 7. května 1931.
2. díl – INTERPELACE: „…To všechno pane ministře, zabavil Váš pan státní zástupce. Velmi prostě a jednoduše popřel skutečnost, že v kapitalistickém světě je nezaměstnanost, že dělníci spí před nádražími, sbírají housky z prachu a jedí je, že umírají hladem, že sahají k sebevraždě jako k východisku z bídy, že jsou zavírání, že v továrnách dochází k smrtelným úrazům následkem šílené racionalizace, že se do dělníků střílí a že jsou mrtví pochováváni…“
3. díl – Buržoasie zahajuje úporný boj na dvou frontách: „Zbraněmi intervence, zbraněmi ocele a olova proti sovětům a zbraněmi z papíru a tiskařské černi…“ (protisovětská a zejm. protibolševická propaganda). Z textu: „…Hluk titulků těchto pamfletů splývá s výstřely děl na frontě intervence: Rudý teror, Bolševické peklo, Satanisté, Hrobaři Ruska, Tragédie Slovanstva, Žena majetkem státu, Bolševický jed, Rusko na Golgotě. Nic se nezdá dosti silné v boji proti bolševickému nebezpečí, jež má být udušeno hned v zárodku…“ Pozn. Ireny Aneri: Od té doby se v tomto ohledu málo co změnilo, nestálo by to některým za zamyšlení? Vyhlášení NEP (Nová ekonomická politika) a Leninovo vystoupení na XI. sjezdu aj.
4. díl – Úporný, ale neúspěšný boj proti pětiletce. Z textu: „…Viditelné a hmatatelné svědectví pětiletky objevilo se v Evropě a Americe. Živá pětiletka překročila hranice Sovětského svazu…“
5. díl – O mapě pětiletky vystavené na jedné lodi – O smělých plánech, které byly plněny v předstihu – O nadšení mladých i starých – Podivuhodný příběh cukru roku 1930 – O strachu, nenávisti a lžích kapitalistů a jejich pohůnků – „Klasická“ nenávistná propaganda už nestačí, je třeba vytáhnout těžší kalibr: „Sovětský dělník přestal býti člověkem,“ píší západní média aj.
6. díl – „…Bylo to v době, kdy se dělnická iniciativa, vedoucí budování socialismu, projevila nejen v mocném růstu socialistického soutěžení a úderných brigád, ale i v nových formách, nových vynálezech přímé účasti dělníků na řízení, zjednodušování a urychlování výroby…“ – O socialistickém soutěžení, úderných brigádách, dělníkovi – HOSPODÁŔI a dělníkovi s PSYCHOLOGIÍ ŘEDITELE aj.
7. díl – Proč v letech 1927 a dál šlo v kapitalizmu všechno od deseti k pěti a v socialistickém Sovětském svazu právě naopak? Se kterou veličinou se v kapitalizmu (oprávněně) vůbec nepočítá? Jak mohli pracující, z nichž cca 85% bylo negramotných, dosáhnout takových výsledků? J. Fučík podává očité svědectví podepřené ověřitelnými, betonovými fakty 😋 (čísly): Úspěchy 2. roku pětiletky a jejich příčiny.
8.díl – 2. oddíl knihy: Dva typy – I. Historie Stalingradského traktoru – Od sochy k traktoru: „Co je to traktor?“ – Vaska už bojuje za sovětský traktor, který nikdy neviděl… Od Carycynu ke Stalingradu: Svědectví o bojích o Carycyn: Z textu: „… Kontrarevoluce se mohla nadít jediné podpory: tam, kde bylo obyvatelstvo nejzaostalejší, tam, kde bylo nejméně průmyslového proletariátu, tam, kde kulak i početně vládl vesnicí…“ Trojí obklíčení Carycynu – Úloha kozáků – Dva roky kolísání – Smutný konec generála Kaledina – Generál Krasnov dobývá Carycyn: „Kozácké Kartágo musí být zničeno!“ (Kdo má Carycyn má… všechno) – Boj o ryčkovský most – hrdinný boj s. Kovaleva – Krasnov hrozí i slibuje, ale carycynští vědí, co chtějí: „Nešlo jen o to, vypůjčit si metodu od bolševiků. Bylo nutno BÝT BOLŠEVIKEM, aby měla úspěch.“ Rozdíl mezi občanskou a imperialistickou válkou Desátá armáda slábne (v důsledku „dobře odůvodněných“ dezercí) – Jízdní divize S.M. Buďonného: Třetí obklíčení Carycynu je PRORAŽENO.
Píseň na konci: Pochod Buďonného
9. díl – Historie Stalingradského traktoru: Pád Carycynu
10. díl – Jak se z Carycynu stal STALINGRAD. Vzpomínky vojáka generála Wrangela.
11. díl – Historie Stalingradského traktoru: Jak se rodila továrna na výrobu 40 tisíc traktorů ročně
12. díl – Historie Stalingradského traktoru: Klady i zápory překotného budování. Začátek socialistického soutěžení
13. díl – Historie Stalingradského traktoru: Jak dělníci-hospodáři budovali Stalingradský Traktorstroj v zimě.
Z textu: „…Mráz bije zle do očí. Nevidíš pro slzy. Spadneš? Nespadneš? Dole pobíhá starý sklenář učitel, radí, pomáhá, varuje, křičí. Chvílemi se ti zatočí hlava, a přece už tabule sedí. a tmel netuhne v ruce, ale tam, kde je jeho místo. Chce se ti někdy utéci – a neutečeš…“
„…Pětadvacet stupňů mrazu. Osmadvacet tisíc metrů čtverečních skla vsadili do železných rámů nových oddělení Traktorstroje. Jeden sklenář a 300 hochů a děvčat z komsomolu…“
„…Ráno prvního máje …Dva zkušební traktory, dva první stalingradské traktory vyjíždějí…“
14. díl – Historie Stalingradského traktoru: Kolchozníci: „Dejte nám traktory, chceme socialisticky hospodařit!“ Ale… Amerika se zpozdila v dodávkách. Přesto však: Dzeržinského traktorový závod ve Stalingradu zahajuje provoz! Závěr kapitoly (doplněno po válce): „…S jakou radostí by dnes psal Julius Fučík druhou, ještě mohutnější kapitolu historie tohoto města, které si po druhé uhájilo svoji svobodu díky hrdinství sovětského lidu a géniu Stalinovu. Fučík příliš dobře si uvědomoval, že v této nové stalingradské kapitole běží o víc než jen o svobodu občanů tohoto města, že tu jde také o svobodu našeho národa…“
Píseň na konci: „Pražský valčík“ (Пражский вальс) od Andreje Vertuzaeva.
15. díl – PĚTILETKA ZA DVA ROKY – Soudruh Dohnal (jak se z nedůvěřivého rolníka z Moravy stal opravdový SOUDRUH 😋) – Sovchoz u Samary: „…Končí se jeden den poznávání Sovětského svazu. Jediný den to byl. A oči, jež chtěly spát, viděly desetiletí…“
Píseň na konci: Ах, Самара городок. Песни Победы. Легендарная Роза Багланова: https://www.youtube.com/watch?v=nJekTzw0wi0 Popisek k písni na Youtube: „Kapesník se potápí a nepotápí se – plave pomalu…“ Sál se zvedá. „Miláček miluje a nemiluje, jen čas to ví“, pokračuje zpěvačka. Toto je legendární Roza Baglanova, koncert v Kremlu, 1947. Během jejího koncertu Stalin, který byl mezi publikem, nečekaně požádal zpěvačku, aby zazpívala tuto „nádhernou píseň z první linie“, kterou on sám velmi miloval. Publikum poslouchalo celou píseň ve stoje, na konci se málem zhroutily stěny potleskem. „Slavíku!“ křičeli nadšení diváci za generalissimem.
16. díl – PĚTILETKA ZA DVA ROKY: Jak se rodily kolchozy: Voroncovka – Děda Ticho – Kázání otce Porfiryje – Maják komunismu.
Z knihy: „…Na šestnáctém sjezdu strany 27. června 1930 podával Stalin zprávu ústřednímu výboru. Překládám ji ve vlaku z novin soudruhu Dohnalovi a kolejnice roztřásají jeho ruku, jež zapisuje do zápisníku kompendia moudrosti moravského rolníka: Roku 1927 byla obdělávaná plocha kolektivních hospodářství 0,8 miliónu hektarů, roku 1928 – 1,4 mil. hektarů, roku 1929 – 4,3 milionu hektarů, roku 1930 je asi 36 miliónů hektarů počítaje jaří i ozimy… Podle pětiletého plánu měli jsme mít koncem pětiletky v kolektivních hospodářstvích hrubou produkci obilí 190,5 miliónů metrických centů. Ve skutečnosti dosáhneme již letos 256 miliónů metrických centů. To znamená, že předstihujeme pětiletku kolektivní produkce obilí ve dvou letech o více než 30%. Pětiletka za dva roky! … V Topolné na jihu Moravy žije soudruh Dohnal, rolník. Vstoupil do strany, vypravuje na schůzích o kolektivizaci a jeho jizbou procházejí hospodáři. Je rok 1931. Přijel jsem za ním. Nevzpomínali jsme. Nabral velikou lopatou z kapsy zápisník a ukazuje mi:
„Letos už máme 90 miliónů hektarů. Osmašedesát procent hospodářů je už v kolchozech.“
17. díl – DĚLNICKÁ INICIATIVA: I. Učastek číslo 35: Žáby na prameni – Dědictví – Šachtinský proces. Jak řádila kontrarevoluce: Co prováděli sabotéři na šachtách. Aneb: Jak je to ve skutečnosti s těmi tzv. „politickými procesy“? – Otázka k vážnému zamyšlení.
Z textu: „…Výpovědi obžalovaných poslouchal soud. Poslouchaly je i šachtinské šachty. Poslouchala je i šachta „Proletářská“. A šachta „Proletářská“ měla co poslouchat. Vždyť z ní čtyři páni stáli teď v Moskvě a vykládali: vykládali o pramenu antracitu, který zastavili. Půl čtvrta kilometru šachty bylo nevyužito. Nejlepší díl, obrovské vrstvy nejčistšího antracitu, byly zavaleny. Pan inženýr je prohlásil za neplodné – a tři nové štoly, úplně prázdné, byly naraženy tak, aby každý nový kop znamenal zřícení stropů. „Proletářská“ – to bylo jedno z center kontrarevoluce. Teď bylo jasno, proč tak těžce ochuravěla. Teď už se vědělo, kdo ohlodával kořeny jejího dýmu. A vědělo se také, zač jsou páni inženýři hnáni k odpovědnosti…“ Píseň na konci: Rudý prapor: Rudý prapor (francouzsky Le drapeau rouge) je dělnická píseň, která vznikla v roce 1877.
18. díl – Historie našeho průvodce – Obščestvennyj buxir – 121 tisíc tun denně. Z textu:“…Přiznám se, když artěmovec skončil, nechápal jsem ještě, že jsem slyšel vypravování o činu, který mění člověka a práci. Který mění pořádek světa. Zdálo se mi to neobyčejně prosté… sešli se havíři, poradili se a poslali pomoc těm, kteří ji potřebovali…“ „…Tenkrát jsem pochopil řeč artěmovce. Pochopil jsem, že k milionovým číslicím budování, které otřásá celým světem, přidal příklad artěmovských havířů nové miliony. Pochopil jsem, že tisíce obščestvennych buxirů jsou tisíce nových krvinek v žilách hesla „Pětiletka za 4 roky!“ Pochopil jsem, že čin artěmských posunul dělníka o století vpřed. Pochopil jsem, že vyjádřil lásku svobodného k práci. Pochopil jsem, že socialistické soutěžení postoupilo iniciativou artěmských k vysokému typu socialistické pomoci. Ne už jen v neštěstí, ne už jen v boji, ale v díle. Pochopil jsem: byl to krok člověka k socialismu, pochod nových lidí…“
19. díl – DĚLNICKÁ INICIATIVA: Brigáda NA BĚŽÍCÍM PÁSU: O leninském stylu a americkém inženýru – O letech a barvách – O betonu – O SKVOZNÉ brigádě. Z textu: „…Loď se kolébá, moře je pokojné, veselé, studené nebe svítí nad ním, a Američan mluví: „To je největší. Neboť, pane, člověk je tvůrce. Veliké věci by zůstaly snem, kdyby nebylo sovětů.“
Písně na konci: „Zítra se bude tančit všude“ „Píseň o Fučíkovi“
20. díl – DĚLNICKÁ INICIATIVA: CESTA: S očima otevřenýma (úspěchy i nedostatky na začátku budování socialismu :)) – Lahvička Eau de Cologne: Jak hledali naftu v pusté stepi. Z knihy: „…Nechápete? Také nechápete? Zdá se vám samozřejmé, že lidé strádají ve válce. Že se odříkají, aby mohli zabíjet. A nevěříte v jejich odříkání, když chtějí tvořit.“ Posloucháš. Můžeš pochybovat – projíždíš první dny sovětskou zemí. „A ostatně, teď už nejsme sami. Máme souseda. Nový sovchoz. Gigant číslo druhé. Založili jej před půl rokem a roste. Nový kus země dobyl sovětský člověk. Teď už bude dostatek chleba i pro nás…“ „…Snad jsme odříznuti od všeho, co se hýbe, ale PLÁN – to jsme také my, jsme jeho kus a nic nás nemůže zbavit tohoto spojení!“
Písnička na konci:“Ach, ty step“ (Alexandrovci)
21. díl – DĚLNICKÁ INICIATIVA: CESTA: Zabitý zločin – Z knihy: „…Zavřel jsem oči a myslil na hrůzy sovětských žalářů. Čtyři sta občanů se smálo kolem mne, čtyři sta občanů v občanských šatech a s občanskými tvářemi, ne vrazi, zloději, defraudanti a žháři, ale lidé, kteří zabíjeli, kteří kradli, lidé, kteří zpronevěřili to, co jim bylo svěřeno, lidé, kteří rozpoutávali velké požáry. A mezi nimi – nepoznal bys ho, kdyby ti jej nepředstavili – nejvyšší mistr popravčí. Mistr, který popravuje zločiny. Učitel… To není kriminál, to je škola… To není kriminál, to je nemocnice…“ LENINGRAD: Město revoluce – Abcházie Z knihy: „…“Neboť,“ praví starý tesař, „od té doby, co jsou naše, všechny věci žijí. Představujeme si je jako živé.“ A když to říká, rozumíme lépe než kdykoliv jindy, co všechno se musí stát, aby tak mluvili dělníci ze Škodovky, Siemense nebo z Fordových závodů…“
Poslední píseň: „Píseň o Fučíkovi“
22., závěrečný díl – DĚLNICKÁ INICIATIVA: LENINGRAD: Den oddechu – SNY A SKUTEČNOST: Volgostroj – Dněprostroj – ZÁVĚR: A všecko se točí!
