Seriál sleduje společenské proměny malebného jihomoravského maloměsta v období 1942 – 1948. Zobrazuje válečné i poválečné osudy lidí, jejich postoje a činy v té době. Mnozí se statečně zapojili do odboje proti fašizmu, zapojili se do partyzánského hnutí, někteří naopak kolaborovali a po válce chtěli vše smazat a vydávali se za odbojáře. Různé skupiny lidí se po válce snažily „urvat pro sebe“, co se dá…
Rozsáhlý seriálový projekt podle románů Jaroslava Matějky „Rodáci a odrodilci“ a „Kam jdete, rodáci“ natočil Jiří Adamec.
Jaroslav Matějka (9.9. 1927 Ivančice – 17.4. 2010 Praha) byl český spisovatel, scénárista a historik. Napsal třeba také knihu Náš dědek Josef, podle které byl natočen film. Napsal také knihu o Klementu Gottwaldovi, podle které byl natočen film Dvacátý devátý nebo seriál o Klementu Gottwaldovi. Teprve po přečtení této knihy mi došlo, jak významný státník Klement Gottwald byl, jak mu šlo opravdu o blaho lidí, o vytvoření spravedlivé společnosti, suverénního státu. Tehdy šli neprošlapanou cestou, takže se na ní nevyhnuli chybám, ale proti nim stálo nadnárodní řízení se stoletými až tisíciletými zkušenostmi z oblasti řízení a házelo jim klacky pod nohy….
Ale zpět k seriálu:
Hlavním hrdinou je student Petr Vitásek (Jan Šťastný). Po konfliktu s kolaborantským profesorem je vyloučen z gymnázia a začne pracovat v továrně. Jeho otec (Radoslav Brzobohatý), člen protifašistického odboje, je po čase zatčen. Když kvůli tomu propustí Petra z práce, musí si najít jinou práci a dostane se do situace, která ho přinutí zabít německého správce majetku. Odejde do lesa a přidá se k partyzánům. V přestřelce je raněný. Po válce vidí, jak ti, co kolaborovali, dostávají různé funkce a klade si otázku : „Za co jsme bojovali? Proč umírali naši kamarádi a spolubojovníci?“ Po určitém váhání se rozhodne zapojit do politické činnosti a stane se v Brně redaktorem komunistických novin…
Seriál je to dobře natočený a hlavně tam hrál výkvět našich herců a za rok jak byl ten listopadový převrat ne revoluce jak to mnozí nazývají tak vetsina těch herců otočila začali nadávat na komunisty a jací byli chudáci a jak museli hrát v seriálech a filmech
Je to tak. Článek v odkazu, který vzpomíná na autora scénáře, na historika Jaroslava Matějku, zmiňuje také chování herců i slova Jaroslava Matějky:
Je vcelku pro naše končiny příznačné, jak se k tomuto dílu postavili někteří známí herci po převratu. Mnozí se k němu úplně přestali hlásit, zatímco za velmi slušný honorář, co za své role inkasovali, se nepochybně až tolik nestyděli. Řada aktérů se lidsky dost mizerně zachovala i k autoru scénáře Jaroslavu Matějkovi, ačkoliv ještě o pár let dříve se mu sami nabízeli i podbízeli o nějakou roli, pokud možno za solidní honorář.
„Živil jsem ve svých seriálech v jednom dvě stě padesát sedm a ve druhém tři sta třicet tři herců, tedy skoro všechny, co byly tehdy k mání. A tak si dovoluji poznamenat, že je dobře znám…. Hrušínský dokázal zahrát stejně dobře starého, oddaného bolševika Růžičku v Rodácích, jako za několik měsíců, kdy se podnebí změnilo, roli zcela jiného typu a vyznání. A protože byl profesionál s vynikající úrovní, stejně dobře. Přitom v soukromých rozhovorech o společnosti a politice to byl tak trochu popleta. Ovšem poznamenaný křivdou, která se mu kdysi stala. Ale rychle zapomněl na pocty, jichž se mu dostalo jako národnímu umělci. Právě od režimu, který potom do horoucích pekel proklel. Ostatně i tu roli v parlamentě, kterou mu napsali jiní, hrál se stejnou brilantností. Oni si myslí, že jsou vždycky ve své profesi povinni někomu sloužit. Prohlašují slavnostně, že vznešenému poslání umění, ale zapomínají dodat, že také tomu, kdo je za to platí. Proto třeba disidentka, dnes ředitelka jedné významné scény, nikterak nepohrdla rolí, která byla zcela v rozporu s jejími názory a zahrála si v Rodácích. No a za pár natáčecích dní posbírala sumu, kterou za tu dobu nevydělal ani havíř, razič, třeba ve světovém rekordu. Tak tomu bylo i s mnoha jinými. Zejména v této profesi peníze nesmrdí…. Všichni byli nějak „postiženi a pronásledováni.“ Haničinec si dokonce vymyslel, že ho chtěli na osm let zavřít. Jak na to přišel jako laik, bez právnického vzdělání a bez žaloby, která nebyla nikdy podána, to je u boha. Že nemluví pravdu, to tvrdí i ti, co s ním v těch letech na stejné scéně pracovali. Proč to vlastně ti lidé dělají, proč takové charakterové kotrmelce, když je navíc nikdo k tomu nenutí? Proč nejmladší z rodu Hamrů, který hrál obětavě i v Rodácích, úplně zběsile plivá na všechno co bylo. Tedy i na sebe? Ze zbabělosti, prodejnosti, nebo z profese, která činila vždycky z většiny komediantů poslušné služebníky vrchnosti?“, tyto věty napsal Jaroslav Matějka před čtvrt stoletím, platné jsou však dodnes.
https://ceske-narodni-listy.estranky.cz/clanky/prispevky/jaroslav-matejka-nam-schazi-uz-deset-let.html
Dobrý den dobře jste to napsala souhlasím s vámi