Autor: Viktor Jefimov, 24.5.2020, Zdroj ve slovenštině. Předchozí – 2. část zde.
Dobře uspořádaný rozum je lepší než rozum dobře naplněný.
M. Montaigne, „Eseje“
Pokud ne všechny, tak mnohé z poruch funkce jmenovaných i nejmenovaných částí lidské psychiky (v jejich vzájemném propojení) se projevují jako ztráta přirozené, geneticky podmíněné krásy pohybů člověka. A speciální testy a cvičení, zaměřené na obnovení přirozené graciéznosti, zase způsobují odstranění různých poruch ve funkci jednotlivých prvků psychiky a jejich vzájemných propojení. Právě proto klasická ozdravná ruská škola učila i tanci a, mimochodem, také zpěvu s oporou o principy vokální terapie.
Odstranění takovýchto poruch má dva velmi důležité následky.
První – celkové zlepšení zdravotních ukazatelů. Protože až 70 % onemocnění, která zná západní medicína, je specialisty interpretováno jako psychosomatická onemocnění.
Druhý následek – celkový nárůst produktivity psychiky, na kterou lze nahlížet jako na informačně-algoritmický systém. Přitom se zlepšují ukazatele jako pozornost, kapacita paměti, koordinovaná práce levé a pravé mozkové hemisféry, roste efektivita intelektu, zostřuje se intuice, zlepšuje se emoční pozadí atd.
Rychločtení
Přirozeně, že je třeba učit číst a psát. Ale dovednost číst lze u žáka rozvinout na různé úrovně: čtení po slabikách, jak četl Filípek v povídce L. N. Tolstého; čtení v tempu vnitřní řeči opakující napsaný text, jak čte většina z nás; rychločtení v tempu listování stránek knihy či textu na displeji počítače, jak čte pouze několik jednotlivců.
Právě tito jednotlivci však mají výhodu před všemi ostatními, když je třeba za krátký čas „procházet“ velké objemy informací kvůli tomu, aby si z nich vybrali a osvojili to málo, co je skutečně potřebné pro činnost v nějaké konkrétní situaci. A rychločtení je navíc efektivní prostředek k rozšíření vlastního obzoru a vytvoření na jeho základě celostního vidění a chápání světa.
Jestliže se metodiky rychločtení zveřejňují v podobě různých návodů pro samouky už celá desetiletí, proč se tedy během těchto desetiletí nestala výuka rychločtení normou vzdělávacího standardu základní školy? Vždyť kdyby na konci první třídy získaly všechny děti dovednost rychločtení, dokázalo by dítě libovolnou učebnici přečíst a zapamatovat si její obsah během jedné až dvou hodin. To najednou řeší dva problémy dnešního školství. Odstraňuje se vymyšlený problém přetížení žáků různými učebními disciplínami, který je především důsledkem neefektivní dovednosti číst. A za druhé se odstraňuje problém nedostatku času ve třídách, aby učitelé jednotlivých předmětů mohli vést semináře a diskuse o všech tématech, která se týkají učebního programu.1
Paradox? Ne, dovednost zvaná psychické naladění.
Dnes je prakticky celá vyučovací hodina zaplněna tím, že učitelé na ní něco vykládají, a jedničkáři se při tom nudí nebo se věnují svým věcem, protože vědí, že si doma celé učivo přečtou za 10 minut z učebnice a za dalších 10 minut udělají všechny domácí úkoly z daného předmětu. Ostatní se „chvějí“, křečovitě si zapisují každé slovo učitele, aniž by pochopili smysl napsaného, a doma se pak potí nad sešity a knihami s pochybným výsledkem.
Vzniká přitom paradox: čtyřkař je schopen během noci nebo o víkendu přečíst nějakou tlustou dobrodružnou knihu, například „Tři mušketýry“, a pak celý román převyprávět svým kamarádům, ale nedokáže převyprávět pět stran z učebnice dějepisu či zeměpisu, které se měl naučit doma.
Příčina tohoto paradoxu spočívá v tom, že „Tři mušketýry“ četl v jedné náladě (psychickém rozpoložení) a učebnici zeměpisu v jiné. A dovednost vědomě si naladit efektivní náladu pro osvojování znalostí ho měli naučit ve škole – v normální škole – už na prvním stupni. Jenže on chodí do obyčejné školy, a proto ho tuto dovednost neměl kdo naučit, zato všichni učitelé do něj vesele „nakládají“ všemožné „vědy“. Samozřejmě, že efektivita takového „nakládání“ je blízká nule. Je to jako u počítače – pokud příslušný port není otevřený a není nainstalován potřebný software, je zbytečné do něj posílat soubory.2
Totéž se týká i problémů s osvojováním učiva z matematiky. Matematika vyžaduje soulad činnosti předmětně-obrazného myšlení (pravá mozková hemisféra), logického (levá mozková hemisféra) a asociačního myšlení (vyžaduje koordinaci činnosti obou hemisfér). Jenže zajištění souladu práce levé a pravé hemisféry je dovednost, která může vzniknout buď mimovolně, nebo v důsledku cíleného osvojení. Pokud chybí, stává se matematika pro žáka i jeho rodiče noční můrou, která se s každým postupem do vyšší třídy jen zhoršuje. A neslučitelnost humanitních a přírodovědných disciplín v psychice jednoho a téhož žáka je pak nevyhnutelná.
Spolupráce pravé a levé hemisféry
Nakonec – podle toho, jak u dětí vypadá statistika poruch činnosti pravé a levé hemisféry a koordinace jejich práce – jedna část žáků, která si dobře osvojila matematiku a přírodní vědy, není schopna dát dohromady dvě věty, aby adekvátně vyjádřila své myšlenky. A druhá část, odkazující se na svůj „humanitní způsob myšlení“, neovládá přírodní vědy ani matematiku, a přitom srší „vzdělaností“ a „humanitními“ frázemi, které ani oni sami, ani nikdo jiný nedokáže spojit s problematikou reálného života a se způsoby jejího řešení.3
A jen menšina dokáže vnímat a analyzovat probíhající události podle svých mravů (dobrých nebo špatných) a vyjadřovat své myšlenky, a to i jazykem matematiky (pokud je třeba), jako jedním z jazyků popisujících život. Ale v normální škole by to, čeho je schopna tato menšina s dobrými mravy, mělo být normou pro všechny. Proto je důvod se domnívat, že na úspěchu těchto výjimečných žáků mají možná podíl i výjimeční, neobyčejní učitelé – rozhodně však ne pedagogický systém společnosti jako celek.
Řešení problému osvojení jazyka matematiky – a na jeho základě i přírodovědných disciplín tak, aby nevznikal konflikt s disciplínami humanitními – opět nespočívá v metodikách výuky jednotlivých předmětů, ale v oblasti na problém orientovaných psychofyziologických praktik. Právě proto by však podobné praktiky měli ovládat vychovatelé v mateřských školách, protože právě v předškolním věku se formují algoritmy systémové práce mozku. Analogická zásadní odpovědnost leží i na učitelích prvních stupňů, tělocvikářích a školních psycholozích, jejichž práce je nezbytná k doplnění mezer v rodinné a předškolní výchově a k vytvoření základu, o který se později mohou opřít a díky tomu efektivně pracovat učitelé vyšších stupňů. Právě proto mají v Japonsku nejvyšší platy učitelé nižších tříd.
Další předměty, které je třeba zařadit do školní výuky
Krasopis, rychločtení a desetiprstá metoda psaní na klávesnici
Kromě toho je třeba v nižších třídách obnovit předmět krasopis, neboli kaligrafii. Čitelné písmo je jedním z projevů zdvořilosti a úcty k lidem, a při kaligrafickém psaní se formují dovednosti jako důslednost a píle, které by měly být součástí charakteru každého člověka. A protože člověk píše na klávesnici rychleji než rukou, měla by být součástí povinného standardu základního vzdělávání také desetiprstová metoda psaní na klávesnici poslepu.
Různé druhy umění (malířství, sochařství, hudba, tanec)
Rychločtení a klávesnicová gramotnost jsou prostředky, které umožní uvolnit výukový čas pro samotné učení a zavést do školního programu předměty (dnes považované za zbytečné), jako jsou různé druhy umění – malířství, sochařství, hudba, tanec – bez jejichž osvojení není možné vytvořit tvořivě efektivní psychiku.
Řídící gramotnost a DVTŘ (Dostatečně všeobecná teorie řízení)
Dále kvalitu života současné společnosti, jakékoli rodiny či jednotlivce určuje především kvalita řízení na makroúrovni. Doba, kdy bylo možné odejít někam na odlehlé místo a prací své rodiny vytvořit přijatelnou životní úroveň, už dávno minula. Teď je jiná doba. Ludwig Erhard vytvořil v Německu ekonomický zázrak; domácí reformátoři 90. let dokázali vytvořit jen ekonomický rozvrat, ze kterého dodnes nedokážou zemi vyvést. Oba výsledky byly naprogramovány řízením na makroúrovni – jehož plody pak sklízelo zbylé obyvatelstvo, které buď mohlo realizovat svůj tvůrčí potenciál (jako v Německu), nebo dlouho nenacházelo prostor pro jeho realizaci (jako tomu bylo během stagnace v SSSR a v postsovětském Rusku).
To znamená, že řídicí gramotnost všech lidí je stejně závazným požadavkem dnešní doby, jako je všeobecná gramotnost ve smyslu znalosti číst a psát. Jen tehdy nebude manažersky gramotná společnost rukojmím manažerů zkázy, jakými byla stranická nomenklatura poststalinského období a reformátoři postsovětského období. Jen v takovém případě bude mít společnost maximálně široký výběr kandidátů do řídicích funkcí ve státním aparátu i v byznysu a bude schopna rozlišovat, kdy škodu společenským zájmům způsobily nějaké objektivní faktory a kdy je tato škoda důsledkem nekompetentního řízení nebo zneužívání moci ve zištných cílech.
To znamená, že do učebního programu je třeba zavést nikoli jakési „Základy managementu“, ale Dostatečně všeobecnou (ve smyslu univerzálnosti použití) teorii řízení.4 Dále je třeba přepracovat kurz „Základy společenských věd“5, a to na základě pojmového aparátu Dostatečně obecné teorie řízení. Po absolvování předmětu „Společenské vědy“ by měl mít absolvent představu o tom, jak se organizují procesy řízení ve společnosti – od úrovně rodiny až po úroveň řešení globálních rozporů celého lidstva.
Umění rychlé relaxace
Vyučování musí také zajistit osvojení dovednosti rychlé relaxace (uvolnění) jako předpokladu pro přechod na jiný druh činnosti. Každá činnost, která mobilizuje zdroje organismu, vyžaduje při přechodu z jedné činnosti na jinou jejich uvolnění, a rovněž schopnost koncentrace mysli a ztišení rozumu. V opačném případě se prudce snižuje schopnost učení.
Pokračování
Celý článek ve slovenštině zde: Svetonázorové problémy systému vzdelávania :: Leva-Net
- Jistě, přechod k seminárně-diskusní formě výuky bude vyžadovat velký počet učitelů, a to může vyvolat námitky skeptiků, že společnost takový počet učitelů neuživí. Avšak namítající by měli vědět, že tato společnost živí minimálně 2 miliony strážných v soukromých firmách. To je větší počet, než má armáda, a tito strážní nic nevytvářejí. Podle našeho názoru zdokonalování vzdělávacího systému nepřímo povede i ke snížení potřeby strážných. ↩︎
- Ale hvězdám dnešní pedagogiky to z nějakého důvodu není jasné, a tak podporují metodologicky zkažený vzdělávací systém, který po formální stránce už desetiletí modifikují (zavedli jednotné testové zkoušky – EGE) a nemají zájem se ho vzdát především proto, že kvůli tvůrčí impotenci nejsou schopny vypracovat a zavést účinnější alternativu. ↩︎
- Zadejte „znalcům“ z pořadu „Co? Kde? Kdy?“ skutečný úkol, například: jak zorganizovat makroekonomickou regulaci v zemi tak, aby v ní nevznikaly hospodářské krize a aby ekonomická činnost zajišťovala stabilní rozvoj společnosti z generace na generaci? Bude to tragikomická show. ↩︎
- Viz základní materiály učebního kurzu „Dostatečně všeobecná teorie řízení“, který se z iniciativy člena-korespondenta AV SSSR V. I. Zubova (1930–2000) vyučoval na fakultě aplikované matematiky – procesů řízení Petrohradské státní univerzity počínaje rokem 1997. Tyto materiály jsou dostupné na internetu na mnoha stránkách, avšak ve skutečnosti nemohou být zařazeny do výukových procesů vysokých škol, protože vzdělávací standardy k tématu „teorie řízení“ připravují a schvalují lidé, kteří jsou v oblasti řízení negramotní, svou nevzdělanost si neuvědomují a jsou přesvědčeni, že systém vzdělávání řídí naprosto kompetentně. (DVTŘ ve slovenštině + další materiály KSB, přeložené do češtiny či slovenštiny najdete na stránkách: https://leva-net.webnode.cz/, a některé i na Náboji Pravdy, obvykle vč. audioverze (pozn.red.). ↩︎
- Ruský ekvivalent občanské nauky a občanské výchovy. Předmět základních a středních škol, který uvádí do základů společenských věd (filozofie, sociologie, politologie, právo, ekonomie atd.). – pozn. překl. – viz také Potřebujeme jinou školu, pozn.red. ↩︎