Film v režii Karla Steklého se odehrává v Praze před první světovou válkou a sleduje příběh mladého zedníka Kašpara Léna, který se po třech letech vojny vrací do civilu. Zjistí, že jeho přítel Kryštof je mrtvý a jeho dcera Márynka, na kterou si myslel, se stala prostitutkou. Márynka mu vypráví o neštěstí, které její rodinu postihlo. Otec ztratil práci a z hladu chtěl ukrást něco k jídlu u kupce Konopíka. Konopík ho přistihl a vyhrožoval policií. Nakonec Márynku znásilnil. Kryštof se pomátl a ze zoufalství se utopil. Márynka vyrůstala v polepšovně a pak se dostala do nevěstince, kde musí pracovat, aby splatila dluh. Kašpar se rozhodne pomstít kupci Konopíkovi. Příběh se zaměřuje na jeho vnitřní boj a rozhodnutí vzít spravedlnost do vlastních rukou.
Hlavní postavu Kašpara Léna ztvárnil Radoslav Brzobohatý, což byl jeho filmový debut.
Recenze diváků:
„Víte, co je to čest? Nedat si nic líbit a radši zahynout, než odpustit křivdu…“ Když Radoslav Brzobohatý říká, že „spravedlnost je jen v mých rukou“, má v očích ohromné odhodlání. Celkově tu svou roli zedníka Kašpara Léna se silně vyvinutým citem pro spravedlnost sehrál velmi věrohodně. Stejně jako Jan Pivec onoho cynicky lakotného obchodníka, ačkoliv tahle postava mohla mít možná trošku i více prostoru. Výbornou službu zde jinak (z hlediska celkové atmosféry filmu) dělá komorní klavírní či houslová hudba. Moc jsem si ji užíval.
Opravdu velmi tíživá atmosféra filmu, ve kterém se jedno dobré srdce musí vypořádat s obrovskou křivdou. Praha před první světovou válkou a pramálo zastání za chudé lidi, kterým se stane bezpráví. V hlavní roli Radoslav Brzobohatý, který má ve svých očích tolik opravdovosti, že mu skutečně divák musí jeho roli uvěřit. Chudoba a snaha alespoň o malou nápravu světa jsou zde podány tak beznadějně, že je člověku skoro smutno. Netuším, proč tyhle filmy občas nevidíme v televizi, člověk by si nějak víc vážil toho všeho, co má. Skutečně skličující film.
„Mít srdce na správném místě je dobrá věc, ale musíš mít i rozum v hrsti…“. Skoro až fanatické přesvědčení o nutnosti nápravy obrovské křivdy, spáchané navíc na někom jiném, se stává životním posláním jednoho morálně zdatného armádního vysloužilce. Podobně jako ve Švejkovi i zde si režisér dal velmi záležet na dobových detailech a jelikož se jedná o silné drámo, atmosféra je skutečně výjimečně reálná. Zvláště exkurze do rakousko-uherských nevěstinců v Praze je skoro až nepříjemná, pro diváka samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Nefalšovaný otrokářský holding s bílým masem je velkou součástí celého vyprávění, které se v závěru docela uspěchá a film tím dost ztratí vypjatou atmosféru. Herecky je excelentní.