Podle novely spisovatele a scenáristy Miloše V. Kratochvíla natočil zkušený režisér Otakar Vávra další ze svých historických filmových opusů. Dobové kostýmní drama z roku 1984 je příběhem mladého českého studenta Vavřince (Oldřich Kaiser), který díky kočovné herecké skupině principála Fortunata (Martin Růžek) může realizovat svůj sen – uvedení Shakespearova milostného dramatu Romeo a Julie. Dramatické události třicetileté války sice snílkům a jejich uměleckým projektům příliš nepřejí, krásný příběh a krásná slova ovšem přinášejí trpícím lidem úlevu…
Recenze diváků:
Film z dob třicetileté války. Skupina potulných komediantů zachrání mladého muže ležícího bezvládně na cestě. Ten se snaží mezi ně i jejich diváky vnést trochu kultury. Ač jsem s tím vůbec nepočítala, film mě hodně bavil. Kopa známých herců v netradičních rolích, středověký způsob života, nakonec i poselství. Krásné, smutné.
Mám rád historické filmy, takže je většinou i cíleně vyhledávám. Tenhle jsem viděl víceméně náhodou v TV. Nelituju toho, byť příběhová linka o kočovných hercích mě nijak výrazně nezaujala a celý film působí dosti televizním dojmem. Co mě totiž zaujalo hodně, je vykreslení oblastí, jimiž se s plnou intenzitou přehnalo dění třicetileté války, hlavně v podobě řádění demobilizovaných žoldnéřů (tzv. Hundlédrů – blíže např. v tomhle vynikajícím filmu). Mimochodem, žoldnéřské armády byly zhusta nebezpečnější civilnímu obyvatelstvu než nepříteli a obyvatelstvo se obávalo svých – tedy císařských – zcela stejně jako třeba Švédů. Většinou zcela oprávněně. Poučení vedlo po roce 1648 k systému pravidelných armád.(09.08.2008
Stejně jako v případě „Putování Jana Amose“ nebo „Veroniky“ jde o adaptaci díla Miloše Václava Kratochvíla. Vávrovo souznění s tímto autorem se tu projevilo celkem pozitivně a na základě příběhu kočovné herecké společnosti putující střední Evropou zničenou válečným běsněním, se režisérovi podařilo mistrně zachytit chmurnou dobovou atmosféru a zároveň konfrontaci bláhového idealisty s drsnou životní realitou.