„Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš“ (Viktor Dyk: Země mluví)
Psychologické drama podle scénáře Jiřího Valy, Zbyňka Brynycha a Pavla Kohouta s originálním avantgardním zpracováním.
Kdesi v západním světě se potkají dvě osoby – muž Franzi, který si vydělává na živobytí špionáží a krásná žena, která může nabídnout tělo. To muže ale vlastně nezajímá. Když dojde k automobilové nehodě, v retrospektivě se dozvíme, co je to za muže: František Král v touze po dobrodružství uprchne v roce 1948 za hranice. Opustí rodnou Prahu, rodiče, bratra Václava i mladou manželku Marii a malého synka. V cizině se lehkomyslný mladík mění v tvrdého muže a pro finanční zisk se dává do služeb výzvědné centrály a je ochotný i zabíjet. Při těžké autonehodě si popálí obličej a plastická operace zcela mění jeho vzhled. S novou identitou se vrací v krycím povolání varietního klauna do Prahy, aby během turné získal mikrofilmy a obnovil špionážní síť…
Recenze diváků:
Smyk je filmem, který u mě v průběhu let s každým zhlédnutím stále více zraje a znovu ve mně silně rezonuje. Zbyněk Brynych úžasně vyladil styl filmu, který nejednou přechází do originálních sekvencí plných tajemna a expresivity. S vervou progresivního umělce Brynych ve střižně vnáší řadu flashbacků, nečekaných střihů, mění formát obrazu, prolíná i zakřivuje více záběrů, nechává herce prolomit čtvrtou stěnu nebo v dialozích přecházet z němčiny do češtiny, posléze do angličtiny a zpátky… Ta psychedelická spleť záběrů, co Brynych provádí v doprovodu šansonu Karla Högera, mě až hypnoticky ovládla. A světe se div, nemám pocit zmatku ani nadvlády formy, neboť Brynych se dokáže zastavit, zklidnit a se skvělým, fyzicky proměněným Jiřím Valou rozehrát i klasický příběh. Retrospektivní útržky časem s aktuální dějovou linkou složí nejen psychologický příběh hlavní postavy emigranta, ale taky obraz zlomových dějinných událostí (2. světová válka, únor 1948, studená válka mezi východním a západním blokem atd.). I tu jazykovou směs má Brynych promyšlenou, stejně tak bohatou symboliku, např. motiv zeměkoule (vč. dětského vypuštění „Lajky“, rok před blížícím se prvním letem člověka do vesmíru) a další mnohavrstvé odkazy, třeba s tou legendou o rytíři Bruncvíkovi. Napínavý dobrodružný děj přejde v poslední třetině do silné katarze u poslechu československé hymny (což je scéna, která mě rozsekala) a záhy bolavé konfrontace s rodinou…