Zocelení (1950) – film Martina Friče z doby hospodářské krize, kdy se dělníci bránili hromadnému propouštění z práce

Film režiséra Martina Friče natočený v letech 1949-1950 se odehrává v době hospodářské krize, v roce 1931. Z válcovny v Karlově Huti má být propuštěno čtyři sta padesát dělníků. Ředitel Appelt se nedokáže vzepřít odborové organizaci a je huťařskou ústřednou vyměněn za mnohem ostřejšího von Doderera. Bezohledný nový ředitel má v plánu vyměnit vzpurné české zaměstnance za německé dělníky ze zrušených železáren v Rotavě. Má v úmyslu je ubytovat v kolonce nových domů, kde měli původně bydlet Češi. Doderer také mezi dělníky pošle špicla Halíka. Ten upozorní četníky na chystanou tajnou schůzi komunistů. Účastníkům akce se podaří utéct, ale jejich předsedu Frantu Halík zákeřně postřelí. Doderer dá příkaz k propouštění a vyvolá tak všeobecnou stávku. Valcíř Jan zastupuje skrývajícího se Frantu. Janův ženatý bratr Josef a otec, zatížení splácením domku, mu však jeho aktivity vyčítají. Stávkový výbor jede do Rotavy, aby místní nezaměstnané dělníky vyzval k solidaritě. Ti ji přislíbí do té doby, než sami Češi poruší stávku. Bída udělá z některých dělníků stávkokaze a němečtí dělníci nastupují v Karlově Huti. Vzpoura tedy dopadla špatně. Mohutná manifestace nezaměstnaných však symbolizuje budoucí vítězství proletářské revoluce (filmový přehled).

Recenze diváků:

Pracovníci hutí vycházeli do ulic ve třicátých letech stejně jako dnes. Tedy, museli vycházet. Práce, jako rukojmí nadnárodních korporací, je stále aktuálním tématem, které se možná již pomalu, ale jistě, dostává do podobné fáze. Do fáze krize. Do fáze, kdy je dělník na papíře jako nákladová položka. Potřebuji toho dělníka, abych mohl vyrobit to, co následně prodám, to, z čeho mám svůj zisk…“Já nepřijdu o místo, kvůli pár nespokojeným dělníkům…“. Krizová situace, jež v lidech na vedoucích pozicích probouzí zvláštní typ sebezáchovy. Snížení nákladů na provoz začíná právě tím dělníkem. Tedy těmi základy, na kterých stojí jakýkoli výrobní business. Materiál či zaměstnanec? Tedy, v případě tohoto rozhodování, už se zaměstnanec mění v onu položku na papíře, kterou lze škrtnout. Zde se škrtají celé budoucnosti a osudy následně hladovějících rodin. Rodin zapřisáhlých hrdých dělníků se ctí, kteří nastaví prsa i prvorepublikovým četníkům, kteří sloužili podobné korporaci, tedy té státní, za první republiky nepochybně zaprodané. I když je téma i po dlouhých desetiletích stále aktuální, určité rozdíly tu jsou. Krize se nazývá pokrytecky recese, stávkokaz se dnes rozhodně neuživí…“Ty musíš mít velký hlad, když jdeš dělat stávkokaze…ná, tady máš můj poslední kousek chleba…styď se!“ a státní moc ty nezaměstnané přeci jen nenechává hladovět, o čemž by mohli vyprávět např. naši kočovní spoluobčané. Tito lidé ovšem hladověli, a to nejen ve filmu.