Princ Bajaja je hraný film režiséra Antonína Kachlíka z r. 1971 podle stejnojmenné pohádky Boženy Němcové. Hlavním hrdinou je mladý princ Bajaja, který ztratil rodiče, a proto se vydává do světa. Na cizím královském dvoře se zamiluje do princezny Slavěny a přemůže nejen zlého draka, ale i Černého prince.
Film získal cenu na MFF dětského filmu v Benátkách. (M.B)
Recenze CSFD —- „Nezapomeň, že do pekla vede cesta přímo, podle toho ji poznáš – ale do ráje …“ —– Jedna z nezapomenutelných pohádek mého mládí – tak nějak po slovensku zemitá, rozervaná i poetická … opentlená předivem bájného tajemství, věrného přátelství, obětavé lásky a toho nejsprávnějšího dobrodružství. O jejím natáčení dokonce vyšel v tehdejším dětském časopise „Ohníček“ článek „Když světlo bije do očí a kůň se vzpíná“. Dráček je s ohledem na tehdejší technické možnosti nadmíru povedený, Strýček Jedlička se při jeho následném ozvučení rozhodně nenechal zahanbit – a musím říct, že z mého ryze osobního pohledu zápletce čas nic neubral na kouzlu ani na opravdovosti … v malebných kulisách Českého ráje, a tak pro tentokrát kašlu na objektivitu a přidávám i čtvrtou, jasně zářící *. Možná i proto, že je předobrazem pohádky skrz naskrz tradiční, v níž všichni zúčastnění svědomitě plní své úlohy: Princezna je líbezná a bezbranná, hlavní hrdina přímočarý a neohrožený, loupeživý rytíř lstivý a zákeřný – a nebohý drak nebezpečný a nelítostný, neboť doba ještě nepokročila natolik, aby mohl projevit i nějaké pěkné dračí vlastnosti. Nicméně taky se bohudíky nedostává ke slovu (a k činu) genderová vyváženost jakožto moderní vymoženost, která nemá nic společného s emancipací, když nutí půvabné princezny chápat se mečů a odhánět a v případě potřeby třeba i žalovat u královských soudních dvorů své ctitele (na jejich stínání snad zatím nedošlo), pokud se je ve slabé chvilce pokusí zachránit. P.S.: —– „Co je to štěstí ?“ —– „Tvá radost, která nepřináší druhým smutek ani žal. Ostatní je sobectví.“ —–