Doktor z vejminku je cyklus volně řazených komedií, které nemají pevně vázanou dějovou konstrukci, ale spojuje je hlavní postava, postava advokáta v penzi, osoba doktora Kostrhúna. Všechny příběhy jsou natočeny podle skutečných událostí, záznamy o nich jsou uloženy v právnických archivech, odkud také scenárista Jaroslav Dietl čerpal. Režisér Zdeněk Podskalský pozval ke spolupráci řadu známých herců – s Martinem Růžkem jako doktorem Kostrhúnem v čele… Doktor Kostrhún se rozhodl trávit léta odpočinku ve vesničce zvané Malovidy, přesněji ve stavení, ve kterém s rodinou žije Kostrhúnova dcera Anna. Brzy se ukáže, že právnická duše doktora Kostrhúna zůstala i ve věku důchodovém ve střehu, že přes všechna rozhodnutí s povoláním skončit, to dědovi Kostrhúnovi nedá, aby nevstupoval znovu a znovu do osudů svých bližních a nepomáhal jim v potížích… (Česká televize)
Režie: Zdeněk Podskalský st., Václav Hudeček – Scénář: Jaroslav Dietl – Kamera: Saša Rašilov ml. – Hudba: Jaromír Klempíř, František Polák – Hrají: Martin Růžek, Jaromír Hanzlík, Daniela Kolářová, Saša Rašilov nejml., Václav Rašilov, Miroslav Středa, Dagmar Havlová, Jiří Pleskot, Jana Andresíková aj.
Recenze diváků:
Milé, lidské, trochu naivní, pozitivně hodnotím vymahatelnost práva, soudnost lidí. Neprokážeš tehdy neplatilo.
Lahodný cyklus na lahodné téma o lahodných lidech, který plně respektuje souřadnice doby (všemocmý referent místního národního výboru), ve které vznikl. Vesnice, v níž žije podzim života hlavní hrdina, skvěle ztělesněný další velkou osobností z nevšední generace Sováků, Horníčků, Menšíků či Kopeckých, Martinem Růžkem, zná neudržovaná zákoutí, náletový plevel na veřejných prostranstvích, větší či menší nesnáze mezi obyvateli menšího sídla, v němž každý každému dohlédne do talíře, ale i kroky na rozhraní nebo již zcela mimo rámec zákona. Na obou vnoučatech jsou patrny známky sílícího konzumismu. Povrch ale zůstává nezčeřen: družstvo funguje, rodina, svou úrovní ve vesnickém prostředí nadprůměrná, rovněž. Úsměv a nadhled tomu všemu dává pečeť nadčasového přesahu. A – jak dodává nejeden předkomentátor či předkomentátorka – zrcadlo, které toto díla vrhá na současnost, je nelítostné. Protože zobrazuje a odráží nesrovnatelné.