Byly naše slavné parodie opravdu jen mile ujetými, originálně zpracovanými groteskami? A co když za tím vězí mnohem víc?
Československá parodie žánru excelovala zejména v 60. a 70. letech 20. století, kdy filmaři s lehkostí a humorem reagovali na fenomény západní kultury – komiksy, špionážní filmy, detektivky i westerny. Klíčovými osobnostmi této nebývale rychle se rozvíjející a výsledně velmi rozkošatělé disciplíny u nás byli pánové Vorlíček, Macourek, Lipský, Brdečka, kteří často spolupracovali s režiséry jako např. K. Zeman. Diváci milovali tyto snímky pro jejich originalitu, vtip, herecké výkony i výtvarnou invenci. Bylo to období, kdy humor, nadsázka a žánrová hravost dosáhly mimořádné úrovně. Filmová parodie se stala skutečným uměním – inteligentní, stylizovanou a často i nadčasovou odpovědí na dobovou realitu i světovou kinematografii.
Opravdu?
Nepopíráme, že v některých případech tomu tak i bylo. Ale neexistovaly i výjimky? A to s mimořádně znepokojivým obsahem, se skrytým zlověstným poselstvím mistrně vpašovaným do bláznivého humoru? Vezměme si třeba film „Zabil jsem Einsteina, pánové“. Hned jeho začátek mě pořádně vylekal. Myslela jsem, že jsem omylem stáhla nějaké video pro homosexuály. Dvě líbající se vousaté tváře, předpokládala jsem, že jsou to dva chlapi. A jakkoli se rychle vyjasnilo, že jeden z těch chlapíků je vlastně žena, ale s plnovousem, na klidu mi to nepřidalo. Hned poté se rozezněla siréna, která svolávala ona podivná stvoření na jakousi demonstraci. Dál vyšlo najevo, že vousaté ženy nemohou mít děti, že se v té podivné epoše filmy schvalují v OSN… Janžurka si udělala asi první selfie v dějinách filmu atd. Podtrženo, sečteno – začátek „Einsteina“ vyhlížel jako poctivě zpracovaný soudobý mravně naučný film .
Je to pozoruhodné, velmi pozoruhodné, a začíná to být podezřelé: V některých scifi parodiích uhodili naši filmoví umělci hřebíček přímo na hlavičku. Trefili takříkajíc do černého, když s cca padesáti letým předstihem vykreslili přesný obraz dnešní doby. Správně by to měl být obraz děsivý, neboť dnešní doba děsivá je. Se svým LGBT šílením, bezprecedentními zásahy do soukromí lidí, debilizací společnosti a zejména dětí, digitalizací všeho, válkami, očkováním, depopulací a násilím všeho druhu… Tomu všemu jsme se za starých dobrých časů při sledování komedií/parodií smáli, až jsme se za břicho popadali. Bylo to přece jen bláznivě legrační scifi, koukali jsme na film, a ten je smyšlený, jakpak by mohl mít něco společného s realitou…? To jen umělci fantazírují! Skutečně? Vážně? Fakt? Není divné, že to, co nám kdysi bylo předloženo jako jedna velká sranda, je ve dvacátých letech 21. století naší noční můrou? Dnes a denně nás provázející hrozivou realitou? Tak co? Je to jenom náhoda? Nebo našim skvělým tvůrcům někdo pošeptal náměty do ouška?
Začínám si být téměř jistá, že některé naše slavné parodie a scifi filmy posloužily těm za oponou (globálnímu zákulisí) jako součást dynamického programování budoucnosti. A ještě jedna zajímavost: Temné vize budoucnosti ovšem s patřičným komediálním zabarvením se u nás objevovaly především ve 2. polovině 60. let. Ani před tím, ani potom, ale ausgerechnet v těch několika letech slavného chruščovovského „tání“ doprovázeného sladkou vůní kapitalistické svobody a podbarveného lahodně znějícím hlasem demokracie. Proč asi?
Přejeme vám pěknou podívanou 😊.
Seznam slavných českých parodií na této stránce:
1. Limonádový Joe (1964) aneb Koňská opera, 2. Šlechetný cowboy Sandy aneb Prohraná nevěsta (1964), 3. Kdo chce zabít Jessii? (1966), 4. Fantom Morrisvillu (1966), 5. Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967), 6. Happy end (1967), 7. Zabil jsem Einsteina, pánové (1969)
1. Limonádový Joe (1964) aneb Koňská opera
Jedna z nejslavnějších a nejoblíbenějších českých filmových komedií, kde správní muži pijí pouze kolalokovu lihuprostou limonádu a zákon má podobu pistolníka, vybaveného přesnou muškou, zářivým úsměvem a lahodným tenorem. Film, který si utahuje z amerických westernů, kapitalismu, alkoholu i reklamy, kombinuje muzikál, grotesku, komiks a kabaret. Vysoce stylizované herectví, veršované dialogy a dokonalá kamera V. Hanuše vytvořily z Joea nadčasový fenomén.
Skvělá parodie. Vytříbený humor, výborné herecké výkony (mého srdce šampion je samozřejmě Horác Badman alias Hogo Fogo ;-)), legendární písničky, zajímavá kamera a nápadité kostýmy. Vždycky mě navíc dostanou hrátky s naší milou češtinou: „Hnusný chlípníku, chlípný hnusníku. Kakaová skvrna velikosti mexického dolaru, mexický dolar velikosti kakaové skvrny.“
2. Šlechetný cowboy Sandy aneb Prohraná nevěsta (1964)
Kombinuje grotesku němého filmu a westernovou konvenci ve stylu záměrně archaické komedie. Vyšla z prostředí kulis Limonádového Joea, využívá stejné dekorace – ale dává jim nový, groteskní život. Díky spojení němé kino‑komedie a westernu je to unikátní ukázka československé parodie. V roce 1965 získal filmík na festivalu v Montreux cenu za nejveselejší pořad.
Půvabně milá groteska se spoustou nápadů aneb Kdo je v Sportce vytrvalec, tomu štěstí drží palec. 1) 45letý Jaroslav Štercl (kovboj Sandy), 44letý Václav Lohnický (karbaník Bill Křivá Huba) a další nesmrtelní herci v jednohubce z Divokého západu._____ 2) Trochu méně grotesky by dojem vylepšilo._____ 3) Co by za směnku na jednu dceru dali pánové Melan a Trich?
3. Kdo chce zabít Jessii? (1966)
Komiksy se sice u nás ani 60. letech neuváděly, ale filmaři aspoň měli povoleno je parodovat. A diváci se skvěle bavili, i když původní předlohy neznali. Podnikavé paní docentce, jejímu muži (a posléze i krávě průzkumnici) se totiž zhmotní sny a jejich hrdinové vstoupí do našeho běžného světa. Dobře napsaná i režírovaná komedie s výtečnými hereckými výkony, které dokazují, že pro dosažení komického efektu není třeba se pitvořit. (oficiální text distributora)
4. Fantom Morrisvillu (1966)
Česká filmová parodie na brakové sešitové romány odehrávající se v ponurých šlechtických sídlech plných tajných chodeb, intrik a dávných tajemství. Příběh se „odehrává“ v pražském Smetanově divadle, kde si během představení Bizetovy Carmen málo vytížený hudebník čte šestákový román, který má ukrytý mezi notami a prožívá s jeho hrdinou, Sirem Hanibalem Morrisem, neuvěřitelné dobrodružství.
5. Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967)
Cyril Juan Borguette alias agent W4C (Jan Kačer) je nejlepší AGENT světa, který je posílán všude tam, kde jde o krk. Jeho nová mise ho zavedla do Prahy. Má za úkol zmocnit se hotelové slánky, ve které se skrývají plány na vojenské využití Venuše. Je to „Velký Svůdce, Velký Sympaťák a Velký Hrdina“. A přece na jeho likvidaci stačí obyčejný, ale velmi zmatený účetní Foustka (Jiří Sovák), který je i se svým psem zapleten do střetnutí a účtování mezinárodních špionážních organizací. (oficiální text distributora)
6. Happy end (1967)
Lidé zde chodí pozpátku, koně skáčou přes překážky pozpátku, smrt se stává zrozením a naopak, při jídle vycházejí potraviny lidem z úst na talíř… Jen tak se může stát, že po dopadu se ostří gilotiny zvedne, odsouzencova hlava opět sedí na krku a odsouzenec – řezník Bedřich Frydrych obživne, neboli podle jeho vlastního komentáře „se za poněkud zvláštních okolností narodí“. Pozoruhodná na Happy endu ovšem zůstává hlavně základní myšlenka pracující s tím, že zpětným chodem se divák dopracuje ke zcela protikladnému vnímání původního významu.
7. Zabil jsem Einsteina, pánové (1969)
Děj sci-fi komedie Zabil jsem Einsteina, pánové se odehrává střídavě v Americe někdy na přelomu druhého a třetího tisíciletí a v Praze roku 1911. Je založen na myšlence, zda a do jaké míry by předčasná smrt zakladatele moderní fyziky Alberta Einsteina ovlivnila vývoj života na naší planetě. Na rozdíl od většiny děl tohoto žánru, která míří do daleké budoucnosti, se zde děj naopak vrací pomocí „stroje času“ do minula… Podle tvrzení autorů filmu je skutečnost, že profesor Einstein mohl přijít v Praze roku 1911 o život, historickým faktem. (oficiální text distributora)
Recenze CSFD: Trošku mě rozhodila ta genová anomálie, ještě aby měly ženský fousy a může jít tahle planeta definitivně doprdele. Musím však konstatovat, že i přes přitomnost vynikajích komediálních herců má tento film k zábavě hodně daleko. Nepopírám, že striptýz Jany Brejchové jsem si skutečně vychutnal a vlastně vůbec jsem z ní nespoustěl oči, fakt nádherná ženská. Sovák měl nějaký záblesky humoru,ale jinak….zabil jsem 95 minut, pánové, ale i dámy.
