Úryvek z článku 1. sv. válka, občanská válka, čs. legie v Rusku – Náboj Pravdy:
Českoslovenští legionáři
Byly to dobrovolnické vojenské jednotky na ruském území v letech 1914–1920, které bojovaly nejdříve proti rakousko-uherské armádě a Němcům na Ukrajině a poté s Bílou armádou proti Rudé armádě ( někteří legionáři přestoupili k Rudé armádě ).
Základ těchto vojsk začal vznikat již v roce 1914, tvořili je čeští a slovenští krajané žijící v Rusku. Důvodem byla snaha projevit na začátku války loajalitu carovi, neboť to byli poddaní rakouského císaře a hrozila jim deportace na Sibiř. Vytvořili jednotku zvanou „Česká družina“. Do legií vstupovali dobrovolně i bývalí vojáci rakousko-uherské armády po zajetí armádami Dohody. V lednu 1917 vznikla Národní rada československá na Rusi ( dále jen Národní rada ) a v březnu se příslušníci Československé střelecké brigády v rezoluci přihlásili k ideálům Únorové revoluce. V květnu 1917 T. G. Masaryk v Petrohradu formuloval program s cílem vytvořit co nejpočetnější a samostatné vojsko s tím, že se nebude vměšovat do ruských záležitostí.
V souvislosti s VŘSR byli Masaryk a jeho spolupracovníci v odbočce „Československé národní rady“, stejně jako jeho diplomatičtí přátelé, představitelé západních mocností, vývojem v Rusku nesmírně zklamáni a podrážděni.
Sen představitelů české buržoazie v Rusku o vytvoření silné československé armády, která by po boku ruské armády bojovala proti Německu a Rakousku, se rozplynul.
Bolševici dělali vše pro to, aby uzavřeli příměří a okamžitě zahájili mírová jednání.
Nesmiřitelní nepřátelé bolševiků a sovětské moci dělali po říjnové revoluci vše, co bylo v jejich silách, aby pomohli kontrarevoluci v boji proti sovětské moci a hledali příležitosti, jak využít československé legie ke kontrarevolučním účelům.
Wikipedie:
Bitva u Zborova (1.–2. července 1917) představovala součást Kerenského ofenzívy a představovala první významné vystoupení Československých legií na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl natolik výrazný, že ruská prozatímní vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců. Ještě před bitvou, která byla vedena v blízkosti ukrajinské obce Zborov, byli v průběhu dělostřelecké přípravy těžce zraněni dva pozdější významní českoslovenští generálové Jan Syrový (přišel o oko) a Otakar Husák.
Bitva u Zborova se v meziválečném období stala symbolem příkladného hrdinství československých vojáků. Na počest jejích účastníků byly postaveny pomníky, napsány knihy, natočen film. V roce 1937 byla bitva připomenuta vydáním československé poštovní známky (autoři: Jindřich Vlček, Bohumil Heinz).
S bitvou jsou spojování hned tři budoucí českoslovenští prezidenti. Zatímco T. G. Masaryk bitvu sledoval z Petrohradu pomocí telegramů a válečných vývěsek, Ludvík Svoboda se jí účastnil v poli jako legionář. Jako příslušník rakousko–uherské armády se podle Historického ústavu AV ČR pravděpodobně zúčastnil bitvy Klement Gottwald.[1] Přítomnost Klementa Gottwalda v bitvě však nelze podle dobových pramenů potvrdit. Podle historičky Lenky Bobíkové byl v červnu 1917 na východní frontě zraněn a z nemocnice v Marmaros-Sighetu se vrátil až v srpnu téhož roku.[2] (Wikipedie)
Recenze CSFD: Výborná instruktáž k bílému místu v našich dějinách, které musí mnoho našich obyvatel dostudovat. Doba konce Rakouska-Uherska byla velmi ošidná, spousta lidí nevěděla zda stát na straně C.K. monarchie, nebo otevřeně zradit a dát se do služby nepřítele. Oddíly přeběhlíků a vlastizrádců formované v Rusku se staly nakonec národními a oslavovanými hrdiny, i když to nakrásně mohlo dopadnout i jinak. Kdyby monarchie nezanikla, byli by to vojenští zběhové odsouzení k smrti. Tyto jednotky bojovaly u Zborova proti rakouským (tedy i českým) regimentům. Zde ve filmu i otec proti synovi. Těžké byly chvíle zrození našeho moderního státu. Z filmu čiší vlastenectví a pýcha vybojované samostatnosti, vyvolává až shovívavý úsměv současného diváka, který k vlasti ve většině případů vztah zcela postrádá. A tak můžeme tehdejším Čechům jen závidět, jak hluboce vlast milovali a byli ochotni za ni zemřít, ať na straně monarchie, či budoucích čs. legií. 80%
