Jméno Břetislava Pojara je těsně spojené s animovaným filmem. Celovečerní hraný snímek o klukovských rybářských dobrodružstvích představuje v jeho filmografii poutavou výjimku. Podobně jako ve své animované tvorbě, také v adaptaci povídky Vladimíra Pazourka se Pojar obrací k dětskému (respektive rodinnému) publiku. Malým hrdinou vyprávění je osiřelý venkovský kluk Jirka, který se straní svých vrstevníků. Všechen volný čas tráví u vody a dokonce si vycvičí kapra, který k němu připlouvá na zavolání. Teprve honba na říční královnu – štiku – Jirku sblíží s jeho okolím a otevře mu cestu k dědečkovi-převozníkovi (osvědčený Vladimír Hlavatý). Vedle Pojarova angažmá zaujme také scenáristická účast začínajícího Ladislava Helgeho, jenž se na filmu podílel rovněž jako asistent režie a práce s dětskými herci jej dobře připravila na jeho vlastní režijní debut Škola otců ( filmový přehled).
Filmový štáb hledal idylickou venkovskou říční krajinu s přívozem, rybami a pasoucím se dobytkem. Našel ji u Vltavy v Rájově na Českokrumlovsku, kolem ústí Jíleckého potoka, ale také zabrousil na zátoku k Bechyni na řeku Lužnici a využil nedalekého romantického kaňonovitého údolí Židovy strouhy s jejími skalami.
Recenze diváků:
Další kousek dětské poezie, jemně laděný a příjemný, podbarven krásnými zákoutími kouzelné řeky. Sebestředný chlapeček sice trochu otravuje, ale jeho prozření je hezkým vyvrcholením tohoto milého příběhu. Velmi se mi líbí postava Mařenky symbolizující ženskou obětavost a starostlivost, jež vykvétá v ranném rozpuku dívčího věku. Boj se štikou odkrývá statečná a spravedlivá srdce a pečetí přátelství do té doby znesvářených chlapců. Film je sice trošičku naivní, ale v tomto případě naivita hezký doplňuje svět dětských snů a dobrodružství.
Skvělý film. Je zajímavé, že drtivá většina filmů na které se dá dívat i po letech, byly vytvořeny v tzv. době socialistického útlaku, před sametovým podvodem. Po dnešních filmech vytvořených v době „svobody“ za rok neštěkne ani pes.