Sedmá pečeť (švédsky: Det sjunde inseglet) je filmové podobenství z roku 1957 režírované Ingmarem Bergmanem. Popisuje cestu středověkého rytíře Antonia Blocka (Max von Sydow) krajinou postiženou morovou ranou. Bergmana inspirovaly středověké kostelní malby, které viděl, když v dětství cestoval s otcem po Švédsku a také starší film Vozka smrti. Název odkazuje k pasáži ze Zjevení Janova. Citace zazní na začátku i na konci filmu: „… rozlomím sedmou pečeť a poté nastane mlčení plné posvátné bázně…“ (Zjevení Janovo 8:1). (…) Během cesty rytíře Blocka za vírou se dozvídáme více o středověké společnosti a to, jak se vyrovnávala se smrtí, o upalování čarodějnic nebo bičování sama sebe. Bergman je kritický k zástupcům církve, které atmosféra morové rány víceméně vyhovuje. V kontrastu je zobrazena rytířova nevíra a zahořklost jeho panoše k jednoduché víře kejklíře Jofa (Nils Poppe) a jeho manželky Miy (Bibi Andersson). Panoš, byť je nevěřící a cynický, prokazuje pozoruhodnou citlivost, která ho nutí chránit a pomáhat těm, kterým pomoci může, a cítit účast k těm, kterým pomoci nemůže (například čarodějnici) – Wikipedie.
Osoby a obsazení: vypravěč – Luděk Munzar, děvče – Věra Slunéčková,
Jons – Jiří Lábus, rytíř – Ladislav Frej, kovář – Zdeněk Žák,
Marie – Miroslava Pleštilová, herec – Michal Pavlata, Líza – Ilona Svobodová,
Karin – Milena Steinmasslová, Nejpřísnější pán – Josef Somr
a čarodějka Tyan – Barbora Hrzánová