Americký barevný širokoúhlý film Koně se také střílejí natočil režisér Sydney Pollack dle románu Horace McCoye z třicátých let. Je to silné dílo, vymykající se z běžné americké filmové produkce. Dílo vrcholně poetické, na druhé straně charakterizované tvrdým realismem, s nímž líčí americkou skutečnost v letech velké hospodářské krize. Jeho sociální kritičnost však nikterak není pouze záležitostí historickou. V širším kontextu odsuzuje film i dnešní oficiální politiku Spojených států, politiku, založenou na nespravedlnosti a násilí. V tomto smyslu patří Pollackův film k nejangažovanějším dílům americké kinematografie posledních let. film získal právem řadu mezinárodních poct a uznání. Na VII. MFF v Moskvě 1971 byl vyznamenán Cenou Svazu filmových umělců SSSR, téhož roku získal Grand Prix belgické filmové kritiky. Představitel manažera Roskyho Gig Young získal Oscara 1970 za nejlepší výkon ve vedlejší roli. Oscara britské Society of Film and TV Arts získala Susannah Yorková. Svou dosud největší a nejzajímavější roli zde vytvořila americká pokroková herečka Jane Fondová. (oficiální text distributora)
Recenze diváků:
Proč hrát, když víte, že prohrajete? Kniha Horace McCoye je jednou z nejpochmurnějších, co jsem četl a film, ač vyznívá pokojněji, vám na optimismu také nepřidá. Mizérie, ve které se hrdinové snaží žít, je patrná z pouhých výrazů jejich nevyspalých tváří. Stále dokola. Znovu a znovu a znovu. Nekončící hodiny, dny a týdny. Někoho udrží při životě pohled na oceán. Někdo je vůči veškeré kráse světa imunní. Zbývá bolest, cynismus, nihilismus. Změny oproti knize jsou početné, ale podstatné zůstalo. Změnila se postava Glorie, s níž díky podání Jane Fondové více soucítíme, upozaděn byl oproti ní Robert (beztvarý Michael Sarrazin). Stejně jako knihu lze film, či minimálně výseky z něj, interpretovat prakticky dle libosti. Romance (chlapec potká dívku, chlapec ztratí dívku, chlapec získá dívku) míjí prvky náboženské (Rocky jako zástupce boha na zemi) a ty si podávají ruku s mediální satirou (kterou McCoy určitě nezamýšlel, Pollack možná ano, s vědomím zvrácenosti dnešních reality-show tuhle rovinu těžko přehlédnete). Mikrokosmos, v němž se tohle mísí přitom nepůsobí ani trochu vyumělkovaně, protože v něm všichni postupně ztrácejí potřebu cokoliv předstírat. 90%
Pohnutá doba, zkroucení lidé a polámané štěstí. Až je človeku smutno, když si uvědomí, že se toho zase tolik nezměnilo.