Sovětsko-česká životopisná komedie režiséra Jurije Ozerova zachycuje několik epizod z Haškova života a také postavu, jež se stala předobrazem jeho nejznámější knihy, totiž dobrého vojáka Švejka.
Píše se rok 1914 a Praha se připravuje na návštěvu arcivévody Ferdinanda. Policie proto zbavuje město politicky nespolehlivých občanů. Jedním z nich je i spisovatel Jaroslav Hašek (Josef Abrhám), který je umístěn do blázince. Jelikož ani to nezabrání v jeho provokacích, putuje brzy nato na vojenské cvičiště a posléze na frontu. Je natolik nespolehlivý, že mu nadřízení svěří jen stádo krav. Při prvním setkání s ruskými vojáky se Hašek chce vzdát, ale ukáže se, že Rusové sami chtějí do zajetí k Rakušanům, aby už nemuseli bojovat. Spisovatel jim vyhoví a za své zásluhy je povýšen, nicméně zanedlouho se mu stejně podaří dezertovat s několika spolubojovníky k Rusům. Po vypuknutí Říjnové revoluce se Hašek i s kamarádem Strašlipkou (Rudolf Hrušínský) přidá k Rudým a je jmenován velitelem městečka Bugulmy…
Recenze diváků:
Pro mne osobně byl film překvapením. Milé a švejkovské. Hašek byl zajímavá osobnost a jeho dílo výborné. Pokud by o Jaroslavu Haškovi vznikl film dnes, tak by se zatajovalo, že Hašek byl anarchista, komunista, hrdinný rudoarmějec, zodpovědný bolševický funkcionář a pro Burjaty otec národa.
Jaroslav Hašek (30. dubna 1883 – 3. ledna 1923 )
Z jeho životopisu – období obsažené ve filmu
V roce 1915 Hašek narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odjel na haličskou frontu v Rusku. 24. září 1915 padl do zajetí v bitvě u Chorupan (cca 12 km severozápadně od ukrajinského města Dubno). Až do léta 1916 byl v zajateckém táboře Totskoje, kde vstoupil do Československých legií. Poté byl zařazen do čs. pluku, kde působil jako písař, emisar náborové komise a střelec. Pak byl přeložen ke spojovacímu oddílu, kulometnému oddílu (v němž se zúčastnil bitvy u Zborova) a do kanceláře 1. pluku.
V březnu se Československé legie vydaly na známou anabázi cesty do Vladivostoku a boje proti bolševikům. Hašek s tím nesouhlasil a odjel do Moskvy, kde začal spolupracovat s bolševiky. V dubnu přestoupil z čs. legií do Rudé armády. Byl poslán do Samary, následující rok byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci aj. Na konci roku 1918 působil jako velitel oddílu Čuvašů v Rudé armádě a jako zástupce vojenského velitele bugulmského okresu. Poté působil na Sibiři, kde vydával několik časopisů.
Roku 1920 působil v Irkutsku jako člen městského sovětu, onemocněl tyfem a v květnu se v Krasnojarsku oženil s tiskárenskou dělnicí Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou, zvanou Šura, která o něj po onemocnění pečovala.
V prosinci 1920 přijel do Československa. Nejprve byl umístěn v Pardubicích v karanténní stanici, 19. prosince se Šurou přijel do Prahy. 25. srpna 1921 odjel s malířem Jaroslavem Panuškou a s manželkou Šurou do Lipnice nad Sázavou. V této době už byl vážně nemocný.