Konec války přinesl těm, kteří se ho dožili, nejen radost, ale také vážná traumata z trýznivých zážitků. Když nadšený filmový amatér, poněkud lehkomyslný mladík Pavel okouzleně natáčí plachou, do sebe uzavřenou dívku Helenu, netuší, že ona má za sebou zkušenost s koncentrákem. Vznikající milostný vztah mezi nimi je proto křehký a snadno zranitelný… (Wikipedie).
Recenze diváků:
Kdybych se měl zamyslet nad všemi filmy o lásce, co človek za ty léta viděl, tak si asi nevybavím hezčí a lidštější příbeh než je tenhle. Takový obyčejný příbeh o lidech, kteří vlastně nemají nic, zvlášt Helena, která zažila utrpení války a koncentračního tábora. Člověk minutu po minutě kouká na tenhle film a nějak nevěří, že lidem dřív stačilo tak málo, stačilo jim žít a vlastně to bylo všechno. Já když jsem to viděl poprvé tak jsem chodil na VŠ „Proč já na tu školu vlastně chodím“ a chtěl jsem s tím seknout, a později si člověk tak hezky uvědomuje, o čem život je a může být. Skvělí Preiss a Vančurová, to není herectví, to je skutečný život v příběhu války, utrpení a lásky. Moc hezký film, který by si měla pustit většina dnešních lidí, aby viděli co mají mít na životě rádi.