Autor: ROK
Tragická smrt bývalého elitního kriminalisty Rudolfa Flašky znovu otevírá otázku, zda česká policie, státní zastupitelství a soudy vždy slouží spravedlnosti, nebo zda se příliš často uzavírají do systému, který chrání především sám sebe.
Článek
Smrt bývalého elitního kriminalisty Rudolfa Flašky by neměla skončit jako další uzavřený mediální příběh. Jeho poslední slova, adresovaná nejvyšším představitelům státu, justice a policie, nejsou jen výpovědí jednoho člověka. Jsou obžalobou systému, který podle jeho přesvědčení přestal sloužit spravedlnosti a začal především chránit sám sebe. A právě v tom spočívá největší nebezpečí.
Policie České republiky je institucí, která disponuje mimořádnými pravomocemi. Může zasahovat do základních práv občanů, omezovat osobní svobodu, shromažďovat informace a významně ovlivňovat lidské osudy. Právě proto musí být podrobována mimořádně přísné kontrole. Bohužel stále častěji vzniká dojem, že místo otevřené sebereflexe převládá obrana institucí před kritikou.
Největším problémem přitom nejsou řadoví policisté. Ti denně nasazují zdraví i život. Skutečný problém představuje část vyššího managementu, která po dlouhá léta vytváří uzavřenou mocenskou vrstvu. Funkcionáři se přesouvají mezi krajskými ředitelstvími, Policejním prezidiem, ministerstvem a dalšími vedoucími funkcemi. Personální obsazení se mění jen zdánlivě. Ve skutečnosti se často střídá stejný okruh lidí, kteří se navzájem znají, hodnotí a rozhodují o svých nástupcích.
Takový systém nemusí být nezákonný. Je však legitimní ptát se, zda nevytváří prostředí, v němž se osobní vazby, kariérní loajalita a ochrana reputace instituce dostávají před objektivní posouzení vlastních či institučních pochybení.
Za mimořádně alarmující považuji postavení policistů, kteří upozorňují na možné nezákonnosti, nekompetentní řízení nebo zneužívání pravomoci. Z vlastní zkušenosti i ze zkušeností řady bývalých a současných policistů, které osobně znám, vnímám opakující se vzorec. Oznamovatel se příliš často nestává partnerem při hledání nápravy. Stává se problémem. Místo důsledného prověření jeho podnětů následuje zpochybňování jeho odbornosti, osobní diskreditace, profesní izolace nebo vytvoření podmínek, které vedou k jeho odchodu ze sboru. Je to zkušenost, která se mezi policisty opakuje natolik často, že ji již nelze jednoduše odbýt jako souhru náhod.
Jestliže se uvnitř bezpečnostního sboru rozšíří přesvědčení, že upozornit na problém znamená riskovat vlastní kariéru, přestává fungovat jeden ze základních mechanismů demokratického státu. Mlčení se stává bezpečnější než pravda. A organizace, která začne trestat kritiku místo vlastních chyb, postupně ztrácí schopnost sebereflexe.
Neméně závažné otázky vyvolává fungování celého systému trestní justice. Policie, státní zastupitelství i soudy mají odlišné role. Jejich spolupráce je nezbytná, ale jejich nezávislost musí být skutečná, nikoli pouze formální. Veřejnost očekává, že každý článek tohoto řetězce bude schopen nezávisle korigovat případná pochybení toho předchozího. Pokud však občané opakovaně získávají dojem, že se jednotlivé instituce spíše utvrzují ve správnosti svých závěrů, než aby je podrobovaly kritickému přezkumu, důvěra ve spravedlnost nevyhnutelně slábne.
Stejně znepokojivé je rozdílné rozhodování soudů v obdobných věcech. Právo samozřejmě není matematika a každý případ má své specifické okolnosti. Přesto musí být rozdílné závěry přesvědčivě vysvětleny. Pokud občan nedokáže pochopit, proč dva podobné případy skončily zcela odlišně, začíná pochybovat o předvídatelnosti práva. A tam, kde mizí předvídatelnost, mizí i důvěra.
Právní stát nestojí pouze na zákonech. Stojí na důvěře občanů, že zákony budou uplatňovány stejně vůči všem, bez ohledu na funkci, hodnost nebo společenské postavení. Jakmile vznikne přesvědčení, že některé osoby jsou fakticky chráněny systémem více než jiné, vzniká pocit dvojího metru. A právě dvojí metr je jedním z největších nepřátel demokracie.
Případ Rudolfa Flašky proto nesmí být zapomenut. Neměl by být využit k jeho zlehčování jako osobního selhání jednotlivce. Naopak měl by být impulzem k důkladné veřejné diskusi o tom, zda současný systém dostatečně chrání poctivé policisty, podporuje oznamovatele, vyvozuje osobní odpovědnost vedoucích pracovníků a poskytuje občanům skutečně nezávislou a předvídatelnou spravedlnost.
Nejsilnější instituce nejsou ty, které nikdy nepřiznají chybu. Nejsilnější jsou ty, které mají odvahu ji přiznat, vyšetřit a napravit. Stát, který začne chránit především své funkcionáře místo principů, na nichž stojí jeho legitimita, se nevzdaluje jen spravedlnosti. Vzdaluje se samotným základům demokratického právního státu, stává se státem totalitním.
Zdroj:
- Evropská komise. (2026). EU Justice Scoreboard 2026. Brussels: European Commission. Dostupné z: European Commission – EU Justice Scoreboard 2026
- Nejvyšší soud České republiky. (2026). Podle Srovnávacího přehledu EU o soudnictví pro rok 2026 si Česká republika ve většině ukazatelů vede výborně. Dostupné z: Nejvyšší soud ČR – tisková zpráva
- Kozohorský, P. (2026). Pokuta a zákaz řízení. Bývalý šéf mordparty jel opilý, může přijít i o výsluhy. iDNES.cz, 12. června 2026. Dostupné z: iDNES.cz – článek Petra Kozohorského
- Česká justice. (2026). Úmrtí plukovníka Flašky po rozsudku: Případ si převzala GIBS. Česká justice, 30. června 2026. Dostupné z: Česká justice – Úmrtí plukovníka Flašky po rozsudku
- Parlament České republiky. (2008). Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné z: Zákony pro lidi – zákon č. 273/2008 Sb.
Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.