„Pasáček z doliny“ je baladický film z roku 1983 režiséra Františka Vláčila, založený na románu Ladislava Fukse.
Děj filmu se odehrává v roce 1947 v beskydských horách, kde jsou stále patrné stopy po druhé světové válce. Hlavní postavou je desetiletý chlapec, který nechodí do školy, pravidelně pase krávy a v zimě štípe dříví. Chlapec nemá otce a jeho matka pracuje u sedláka, proto se o něj stará většinou dědeček. Jednoho večera potká v lese dvě tajemné postavy. Myslí si, že je to král skřítků se svým písařem, protože právě takovou pohádku mu vyprávěl děda. Ve skutečnosti jde o členy Ukrajinské povstalecké armády (banderovci), kteří plánují přechod a rabování vesnice.
Recenze diváků:
Melancholický dojemný příběh chlapečka žijícího krásou pohádkových vyprávění, která mu zahalují doznívající tragédii druhé světové války. Odstřižen od reality hrubého a nenávistného světa dospělých a nebezpečí banderovských přechodů prožívá svá malá dobrodružství. Myslím, že film zaujme nejen zajímavostí záporných a kladných postav, ale i kouzlem chvilek dobroty a něhy v kontrastu s obrazy tuposti, hulvátství a krutosti. Rukopis Františka Vláčila v tvrdých realistických scénách hezky zapadá do poezie příběhu.
Tenhle příběh mě zasáhl na tom správném místě. Malého chlapce mi bylo opravdu líto. Každý s ním jednal jako s hadrem, ale na práci to jim byl dobrý. Ten malý prcek způsobil, že jsem si vzpomněla na Boženu Němcovou a její „V zámku a podzámčí“, kde byl taky takový klučina, ke kterému nebyl život rovněž zrovna moc přívětivý.
Je to vlastně prorežimní film a já s tím nemám nejmenší problém. Myšlenka socialismu pochopitelně z něčeho vzešla a my dnes o tomhle uspořádání smýšlíme téměř výhradně negativně a na pravé příčiny jeho zrodu jsme zapomněli. Bohatí lidé mají chudé lidi tendenci vykořisťovat a to tak, že postupně ztratí jakékoliv zábrany. A historie přináší opakované důkazy o tom, že za svoji lakotu a bezcitnost zaplatí. Právě díky těmto zkušenostem jsou ve své krutosti daleko sofistikovanější a rafinovanější, nůžky mezi bohatstvím a chudobou se ale stejně rozevírají do vzdálenosti, v jaké od sebe ještě nikdy v minulosti nebyly. Tento stav je trvale neudržitelný a důkazem toho, že stojíme na prahu další sociální revoluce je i fakt, že je Pasáček z doliny v červených číslech. Zasloužil se o to samozřejmě nejen levicovou rétorikou. Úžasná je tady i práce s jazykem, čistota nářečí věrohodně kombinovaná s jednoduchým způsobem uvažování většiny filmových postav.