Kámen a bolest je český historický román, který napsal Karel Schulz a který byl vydán roku 1942, krátce před autorovou smrtí. Kniha popisuje život slavného italského sochaře, malíře a architekta Michelangela Buonarrotiho a také politickou a náboženskou atmosféru přelomu 15. a 16. století. V průběhu příběhu se čtenář setká také s dalšími významnými osobnostmi, jako příklad lze uvést Niccola Machiavelliho, Girolama Savonarolu, Lorenza Magnifika, Paola Toscanelliho, Leonarda Da Vinciho, Sandra Botticelliho, Domenika Ghirlandaia, Lorenza Costu, Franceska Granacciho, Donata Bramanteho, Angela Poliziana, Marsilia Ficina či Pika della Mirandola.
Kromě italských renesančních osobností román vykresluje také dobové poměry v církvi, která je pevně spjata se šlechtou a tvoří jakoby její druhou odnož. Církev shromažďuje majetek, území a peníze, její nejvyšší hodnostáři žijí v hříchu (mají např. množství milenek) a obklopují se bohatstvím, zatímco rozpoutávají bouře intrik, které vedou k podvodům, vraždám i k neustálým lokálním válkám. Zkaženost hierarchie kontrastuje s ryzí svatostí anonymních mnichů a prostých kněží.
Příběh románu je postaven na reálných událostech a osobnostech a v některých místech doplněn fikcí. Silnou stránkou románu je promyšlenost a obrazovost. Méně čtenářsky zajímavé pasáže[zdroj?] jsou latinské modlitby nebo příliš dlouhé výčty jmen, které se čas od času v knize objeví. Autor původně plánoval napsat románovou trilogii, avšak stihl dokončit pouze první díl V zahradách medicejských a z druhého jménem Papežská mše existují pouze dvě kapitoly. Příběh končí v okamžiku, kdy je Michelangelovi přibližně 30 let.
Karel Schulz (6. května 1899 Městec Králové[1] – 27. února 1943 Praha[2]) byl český romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář, jehož nejznámějším dílem je Kámen a bolest (1942), historický román, který ho však proslavil až po jeho smrti (Wikipedie).