Jack London je znám především jako autor drsných dobrodružných románu, např. Volání divočiny, Bílý tesák, Martin Eden a dalších. Mnozí čtenáři však za jeho stěžejní dílo považují Tuláka po hvězdách. Ochotně se k němu vracejí a čerpají z něj sílu pro vlastní žití.
Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie na zemědělské fakultě Kalifornské univerzity, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce. Lidé, kteří něco podobného přežili, tomu říkají smrt zaživa. Darrell Standing si však i v těchto podmínkách dokázal získat svobodu, jakou poznal jen málokdo. Jako nejpřísněji izolovaný vězeň se toulal nejen světem, ale i časem.
Standingovu schopnost soustředit své myšlenky, odpoutat se od těla a přenést se do jiných světů popisuje London poutavě a tak sugestivně, že příběh zasazený do kalifornské státní věznice ve Folsomu na počátku 20. století přináší neobyčejnou vzpruhu snad každému, kdo právě hledá životní sílu.
Vyprávění s filozofickým podtextem je střídáno s dobrodružnými pasážemi, které jsou pro Londona tak typické. Celý příběh je nejen oslavou schopností duše, ale také obžalobou vězeňského systému a ještě obecněji nespravedlnosti, lidské malosti, mindráku těch, co získají moc i jejich zvrhlé krutosti.
Zároveň je připomínkou neuvěřitelné pestrosti života i jeho nevyzpytatelnosti. Třebaže je někdy těžké vypořádat se s rozmary jednotlivých dní, jsou to právě důležité podněty, které přinášejí člověku obrovskou zkušenost a možnost rozvíjet sám sebe (Audioteka.com)
Jednotlivé příběhy z minulosti formují styl této knihy. Jedná se o řadu silně napsaných, leč nepropojených a nedokončených okamžiků z různých období a kultur (např. Masakr v Mountain Meadows či příběh vládce starého Egypta). Jednotlivé příběhy mají různou hloubku i styl vyprávění a existuje teorie, že London plánoval napsat knihu o americkém západě a část materiálu použil pro tuto knihu.
Podmínky ve věznici a rovněž pak použití „kazajky“ se zakládají na rozhovorech s bývalým odsouzencem Edem Morellem,[1] který byl odsouzen za vlakové loupeže v 90. letech 19. století a ve věznici San Quentin strávil 14 let (1896 – 1908), z čehož 5 let v samovazbě. London bojoval za jeho milost a po jeho propuštění se Ed stal častým návštěvníkem Londonova Beauty Ranche. London se o penologii zajímal na základě zkušenosti z mládí, kdy byl sám během svých toulek několik týdnů ve vězení. Jako úspěšný spisovatel se snažil poukazovat na poměry v amerických věznicích a nápravu justičních omylů (Wikipedie).