Jiří Jaroš Nickelli, Obrana národa II, Brno
Němečtí pangermáni a později němečtí nacisté pokládali tvrdošíjnost za jednu z vůdcovských ctností. Takto bráno, Herr Posselt svými vytrvalými nesmysly opravdu vrchovatě naplnil nezbožná přání svých souvěrců.
Článek
Zdálo by se těžko uvěřitelné, jak během desetiletí nástupu pana Posselta, po jeho předchůdcích jako byl třeba pan Neubauer, mohla část německé veřejnosti propadnout jeho vizím o tom, že prý se landsmané vzdají svých „nároků“ na vrácení občanství v Česku zrušením presidentských dekretů a na případné návraty do země jejich odsunu, nikoli vyhnání (jak neustále lživě tvrdí). Přesto tomu tak není. Dokázal to i soud pánů Posselta a Hörtlera s Witikobundem, který je zažaloval za pokus o změnu stanov lansmannschaftu.
Bavorský zemský soud rozhodl roku 2017, že původní stanovy platí, že pánové Posselt a Hörtler prohráli, a že pan Posselt ztrácí funkci „mluvčího sudetoněmeckého etnika“. Je faktem, že krom ČNL to žádné jiné české médium nezveřejnilo, a že orgánové i veřejnost tonuly a tonou v hlubokém bludu o úmyslech landsmanů vzhledem k dekretům a majetkovým nárokům!
Herr Posselt, jenž po desetiletí napadal presidentské dekrety na všech možných scénách, vylhal svou politickou pozici na těchto výmyslech:
I. „Dekrety vymyslel autokrat Beneš.“
II. „Benešovy dekrety hlásají kolektivní vinu“.
III. „Benešovy dekrety jsou plánovaná etnická čistka“.
IV. „Beneš plánoval vyhnání Němců již za Mnichova (případně před Mnichovem)“.
V. „Otec vyhnání = Beneš“.
Na těchto pěti základných výmyslech, doslova antibenešovských mantrách vypracoval svou ideologii, jež po desetiletí vtloukal do hlav jak odsunuté společnosti, tak na různých platformách politiky, od komunální politiky, přes politiku spolkovou až do europarlamentu, kdy dokonce vyhrožoval zablokováním souhlasu k přijetí republiky do Unie. Velká škoda, že se tak nestalo! Mohli bychom dnes dýchat a tvořit republiku volněji, oproštěni od sofistikovaného žaláře národů! A neměli bychom ani problém sudetské invaze do Brna (je totiž omlouvána pojetím landsmanů jako „řádného spolku Unie, navštěvujícího zemi Unie“, chraň nás Hospodine od kejklů Satanášů…). S takovou politikou a s našimi kolaboranty ten protektorát II skutečně vybudujeme. A tak nyní Posseltův goebbelsovský polopatismus rozeberme stejnou metodou po lopatě.
K mantře první.
Beneš nikdy nebyl diktátor.
Dekrety nevymyslel sám.
Dekrety nepodepisoval sám.
Když Beneš ustavil exilovou vládu, všechny jeho kroky jako presidenta exilové vlády kontrolovala a schvalovala Státní rada. V exilové vládě byl i zástupce československých Němců Mayr-Harting. President se radil i se zástupci exilových Němců, jako s komunistickou skupinou Kirpalová-Lenk, a jednal i se zástupcem tzv. Sudetoněmců, což byl sociální demokrat Wenzel Jaksch, který se s exilovou vládou jako jediný z exilových Němců nikdy nedohodl. Proč? Jaksch trval na hranicích mnichovských a na oddělení původních čs. hranic pro tzv. Sudetoněmce. To byl požadavek nepřijatelný pro exilovou vládu jako celek, nikoli jen pro presidenta Beneše! Na zachování původních čs. hranic trvali i Němci spolupracující s vládou tj. skupina Kirpalova-Lenk a Mayr-Harding. Jaksch zůstal sám v opozici, což vedlo k jeho rozchodu s exilovou vládou a k fanatické nenávisti vůči presidentu Benešovi. Pomstil se pak po válce mimo jiné vynálezem tzv. pohořelického „pochodu smrti“, který se po přezkoumání ukázal v celku jako jeho nehorázný výmysl a dodnes otravuje politické ovzduší jižní Moravy a metropole Brna. Později v Jakschových stopách kráčeli i čeští renegáti – především roku 1950 bývalý generál Lev Prchala a roku 1953 někdejší publicistická celebrita Československa Ferdinand Peroutka. Ano, ten dnes celebrovaný právem I. ČSR a poválečný spojenec sudetů!! Peroutka nezradil za II. republiky, nezradil v koncentráku – zradil po válce. O čemž nechtějí jeho fanatičtí zastánci slyšet, kdyby je neusvědčilo svědectví Francise D. Rašky v knize „Opuštění bojovníci“ (česky Academia, Praha 2009), kde je Peroutkova zrada i odmítnutí celého čs. exilu v čele s dr. Zenklem podrobně vylíčeno.
K mantře druhé.
Nevím, který neznalec dějin vymyslel mantru o „kolektivní vině v prezidentských dekretech“? Znají vůbec tito neznalci pravé autory kolektivní viny pro Němce? To jim musí říkat historik pensista? Proč jim to neřeknou skvěle placení historikové z ÚSTR anebo z AV ČR?? Mají zavřená ústa ve formátu věčného mlčení jako za procesu s Kozinou? Perpetuum silencium? Běžte do háje – ÚSTR jako škůdce českých dějin měl být zrušen již dávno.
Tak za první, byl to Brit, lord Robert Vansittart, po celou válku odpůrce nacistického Německa. Za druhé to byl ministr financí U.S.A. Mr. Morgenthau, který ve své koncepci denacifikace prohlásil, že
Německo má být „zemědělsko pastavecký stát“, který již NIKDY nesmí mít zbrojní a těžký průmysl.
Co se nakonec stalo – opak byl pravdou. Takže, pánové lidovci a topisté! Beneš nikdy nebyl vynálezce kolektivní viny. Naopak – dr. Beneš jako právník a sociolog chtěl soudy pouze s německými viníky a lord sir Cadogan mu to vyvrátil, řka:
„K otázce vyhánět viníky se stavím skepticky… se obávám, že by to mohlo vést k omezení našeho práva uskutečnit rozsáhlé přesuny obyvatelstva a Američané budou možná navrhovat, aby se tohoto léčebného prostředku použilo v hodně velkém měřítku“.
Tak se i stalo. Jest čísti knihu Martina D. Browna, „Jak se jedná s demokraty“, (Beta-Dobrovský-Ševčík Praha-Plzeň 2008, 190.)
Tak pánové lidovci a topisté: Kdo byl otec masového odsunu?? Beneš to nebyl. A přesto budete podle Posseltovy píšťalky donekonečna mlít idiotismy o kolektivní vině, o jakémsi „vyhnání“ místo odsunu, a o nebohém Beneši jako vymyšleném otci „vyhnání“. Které Postupim označuje jako transfer = odsun!
A iniciujete morálně – byť i nechtěně! – též útok na pomník dr. Beneše v Brně, kdy pár moravských idiotů zavěsilo na jeho sochu lžinápis „Český nácek“ a ruce mu pomazali rudou barvou. Metafyzická vina – jak říkal Němec filosof Jaspers v knize Schuldfrage – je i na vaší straně – byť nechtěně! Vy jste chtě nechtě „vygenerovali atmosféru“ k tomuto útoku. Basta.
S vámi prostě není možná diskuse, neuznáváte historická fakta a historické reálie a naše diskutéry jako inkvizice diskvalifikujete vymyšlenými nálepkami „bolševiků, vypjatých nacionalistů“ – a přitom sami nerozeznáváte nacionalismus a šovinismus.
K mantře třetí.
V presidentských dekretech (např. ústavním dekretu č. 33, v dekretech 5, 12, 16, 100 a 108) není jediné slovo o etnické čistce proti Němcům a Maďarům. To, co hlásá jak pan Posselt, tak jeho ideový následovník pan Herman, nikdy nebyla žádná etnická čistka vůči Němcům nebo Uhrům. Navíc plánovaná.
Četl někdo z odpůrců dekretů tyto listiny? Zdá se, že nikoli.
Dekrety nikdy neznamenaly – jak tvrdí pan Posselt a jeho následovníci – jakoukoli čistku proti etnickým Němcům a Maďarům.
Co stanovily dekrety? Stanovily podmínky pro určení viny nebo neviny žadatelů o čs. občanství! Byly to čtyři základní podmínky pro navrácení čs. občanství:
a) přihlášení se k říšskému občanství a antisemitským norimberským zákonům pod nátlakem (na tom se točí většina tzv. restitučních soudů, není-liž pravda?)
b) trpění pod nacistickým a fašistickým terorem
c) účast na odporu nebo boji proti nacismu
c) absolutní neúčast v nacistických organizacích a složkách (Zde vyhořela většina tzv. protektorátních restituentů. Žel zatím ne všichni – což je černá skvrna našeho právního řádu.).
Kdo splnil tyto podmínky, směl zůstat v ČSR a nabýt čs. občanství a Osvědčení o státní a národní spolehlivosti.
Takto prošlo vyšetřovacími komisemi na 220 tisíc Němců, kteří zůstali v ČSR. Opět k odpůrcům dekretů – kde je vámi hlásaná „kolektivní vina“? Byli podle vás „vyhnáni“ všichni čs. Němci? Nebyli.
Totéž se týkalo Maďarů, zrádců, kolaborantů, moravských a slovenských gardistů Svatoplukových a Hlinkových gard, funkcionářů českého Kuratoria a osob vyznamenaných Svatováclavskou orlicí.
Vyšetřováni podle dekretů byli Němci, Maďaři, Češi, Slováci, Chorvati, Rusíni na území zmenšené ČSR. Takže žádná etnická čistka! Nýbrž šetření provinění proti ČSR.
K mantře čtvrté.
Kdo kdy přišel na nesmysl, že dr. Beneš
„plánoval odsun jako čistku již za Mnichova nebo i před ním“??
Historické reálie jsou neúprosné a zase zde vypovídá britský badatel Martin D. Brown v citované knize. V oné době dr. Beneš měl zcela jiné starosti, než plánovat nějaké „vyhnání Němců“. Byl v U.S.A jako soukromník a docent na universitě, a teprve později přešel do Británie, aby zde organizoval exilovou vládu a později i armádu proti hitlerovským okupantům ČSR. Nejdříve musel legalizovat a legitimizovat exilovou vládu a organizovat jednotky letců a pozemní armády okupované ČSR v souladu s moskevskou emigrací, s níž navázal spojení, stejně jako s domácím odporem, jehož součástí vedle komunistického odporu byl odboj nekomunisticky, především organizace Obrana národa, PVVZ, Rada tří, a další. A byl to právě nekomunistický odboj, který nekompromisně žádal po vítězné válce odsun čs. Němců alias „Sudetoněmců“, v souladu s Brity, kteří na Beneše s vývojem války více a více naléhali.
Pravý otec odsunu byl profesor Oxfordu John David MABBOTT.
Nebyl to ani Chamberlain, jak se u nás zmatečně šíří, ani dr. Beneš. Na objednávku zahraničního odboru Střed (Central) britského Zamini pod ministrem sirem Anthony Edenem za součinnosti premiéra Winstona S. Churchilla vypracoval memorandum a studii „Transfer of Minorities“ již roku 1940. Tedy v době, kdy Britům padaly Hitlerovy bomby na hlavu…a mimo jiných je chránili i naši letci v RAF v letecké bitvě o Británii!
Memorandum oponovali Seton Watson – ano, a Arnold Toynbee ne! Zvítězila oponentura Setona Watsona.
Toynbee, předseda Anglo-Německé společnosti, podjatý pro Němce, se nechvalně proslavil zájezdem na jižní Moravu v roce 1938 k nacistovi hraběti Khuenovi-Belasi Lützowovi, kde na zámku v Hrušovanech nad Jevišovkou určoval hranice záboru jihomoravského pohraničí.
Nacista Khuen, k němuž jezdila celá fašistická Evropa včetně španělského krále Alfonse XIII., (a též Serényiů, kteří nakonec ve Volkssturmu přísahali Hitlerovi, jejichž potomci navzdory tomu dostali restituce Luhačovic, k hanbě republiky) organizoval jízdní divizi henleinovců, zabírajících po Mnichovu jihomoravské pohraničí. Po válce byl odsouzen k těžkému žaláři…
Nicméně toto vše mají zveřejňovat pracovníci Akademie věd ČR a instituce ÚSTR, kteří se místo toho zabývají většinou estébáckou problematikou – a ještě ne úplně…
K mantře páté.
Právě jsme vyšetřili, kdo byl skutečný otec odsunu, i když někteří šíří nepravdivou zprávu, že to byl Chamberlain. Nemohl být – projevil pouhé přání, ale dříve, než mohl cokoli udělat, zemřel. A protože mrtvý jest na druhé straně, nemůže pracovat reálně v pozemském bytí (i když někteří tvrdí opak, leč nemáme o Chamberlainovi jakékoli náznaky). Takže jediný závěr jest – Herr Posselt si prostě a jednoduše tvrzení o Benešovi jako diktátoru otci odsunu – v jejich žargonu „vyhnání“ – vymyslel. Finito.
Nakonec jen poznámka. Němečtí pangermáni a později němečtí nacisté pokládali tvrdošíjnost za jednu z vůdcovských ctností. Takto bráno, Herr Posselt svými vytrvalými nesmysly opravdu vrchovatě naplnil nezbožná přání svých souvěrců.
A dal patrony i našim obhájcům československých Němců alias sudeťáků. Bohužel pro něj i pro ně pouze patrony slepé. Souhlasu netřeba.