Zdroj: Armádny magazín, 6..2025, 1. část zde, 2. část zde.
Přináším Vám třetí část dokumentu, který jsem vytvořil sbíráním informací od roku 2014. Chronologicky jsem uspořádal události, které se udály v období let 2014 až 2022, tak, aby poskytovaly souvislý pohled.
Donbas
Proruské nepokoje na Ukrajině
40.) Reakcí na násilí na Majdanu byl Antimajdan, tedy protesty proti Majdanu, zejména na východě a jihovýchodě Ukrajiny, v Donbasu, na Krymu a v dalších regionech. Vyjadřovaly vůli po určité sounáležitosti s Ruskem a Běloruskem.
41.) První velké shromáždění se uskutečnilo již 25. listopadu 2013 v Kyjevě, kde se sešlo přibližně 10 000 podporovatelů vlády.
42.) Během celého období Euromajdanu tyto protesty pokračovaly s různou intenzitou. K nejvýznamnějším patřilo shromáždění v Charkově dne 30. listopadu 2013, kterého se zúčastnilo 40 000 až 70 000 demonstrantů podporujících vládu. Další významné shromáždění se konalo v Kyjev ve dnech 13.–15. prosince, s účastí odhadovanou na 20 000 až 60 000 lidí. Menší protesty probíhaly také v různých částech jihovýchodní Ukrajiny, zejména na Krym a v Donbas.
43.) Po svržení vlády prezidenta Viktora Janukovyče a ustanovení nové prozápadní vlády se na východě Ukrajiny protesty opět zintenzivnily. Mnohým obyvatelům východní Ukrajiny vadilo, že v nové vládě získali vliv představitelé nacionalistických stran, jako jsou Svoboda a Pravý sektor.
44.) Dalším důvodem nespokojenosti byl tzv. jazykový zákon, který zavedla nová vláda a který zakazoval používat jiný jazyk než ukrajinštinu na oficiálních úřadech, což vedlo k rozhořčení ruskojazyčného obyvatelstva.
45.) Aktivisté Antimajdanu násilně obsazovali vládní budovy. Nová vláda vedená Arsenijem Jaceňukem označila rebely za teroristy a vyhlásila „protiteroristickou operaci“ s cílem jejich potlačení. V Donbasu vypukla občanská válka.
46.) V dubnu se v Doněcku a Luhansku konala referenda o nezávislosti.
47.) Doněcká lidová republika vyhlásila svou nezávislost 7. dubna 2014.
48.) Luhanská lidová republika vyhlásila svou nezávislost 27. dubna 2014.
49.) Dne 11. května 2014 bylo v Doněcké oblasti vyhlášeno referendum o tom, zda obyvatelé souhlasí s vyhlášením Doněcké lidové republiky a oddělením od Ukrajiny.
50.) Dne 11. května 2014 bylo v Luhanské oblasti vyhlášeno referendum o tom, zda obyvatelé souhlasí s vyhlášením Luhanské lidové republiky a oddělením od Ukrajiny.
51.) Luhanská lidová republika, jejíž obyvatelé se v nedělním referendu vyslovili pro státní suverenitu, vyhlásila nezávislost na Ukrajině. „Vydali jsme se vlastní cestou nezávislosti na svévoli a krvavém diktátu kyjevské junty, fašismu a nacionalismu, cestou svobody, cestou vítězství zákona,“ citovala RIA Novosti výroky Valerije Bolotova.
Poznámky k občanské válce
Antimajdany se konaly již od konce roku 2013. Tři měsíce neměly násilný charakter. První násilí ze strany antimajdanistů se objevilo začátkem března 2014. Teprve v polovině dubna 2014 se na Donbasu objevil Girkin-Strelkov (bývalý příslušník FSB (1996–2013), účastník bojů na východní Ukrajině, v roce 2014 působil jako velitel vojsk proruských separatistů na Donbasu). Hypotetická otázka: proč je jednání prozápadních rebelů, kteří svrhli ukrajinskou vládu, považováno za spontánní a samozřejmé, zatímco jednání rebelů na Donbasu vystupujících proti nově vzniklé vládě je považováno za nespontánní a řízené někým jiným?
Oděsa
52.) Dne 2. května 2014 ve městě propukly střety protivládních sil s ultranacionalisty. Před Domem odborů totiž již několik týdnů stál improvizovaný stanový tábor aktivistů Antimajdanu, kteří zde sbírali podpisy pod referendum proti převratu zorganizovanému v Kyjevě.
53.) Tragédie v Oděse zásadně změnila průběh války na východě Ukrajiny. Po Oděse se v Doněcku a Luhansku uskutečnila referenda (o odtržení od Ukrajiny) a prudce vzrostl počet dobrovolníků v povstaleckých oddílech.
54.) Podle všeobecně známých faktů masakr začal pochodem „ultras“ fotbalového klubu Černomorec Oděsa, který je oblíbený mezi pravicovými extremisty. Pochodu se zúčastnili militantní organizátoři Majdanu a ozbrojení příslušníci neonacistického uskupení Pravý sektor. Mezi touto skupinou a proruskými aktivisty, zastávajícími opoziční postoje vůči nové kyjevské moci, došlo k bitce s použitím střelných zbraní, při níž byli zabiti čtyři lidé. Proruská menšina se před vražednými útoky radikálů snažila ukrýt v Domě odborových svazů na Kulikově poli, kde se v té době v prostorách budovy ukrývaly také ženy s dětmi. Rozpoutalo se peklo: radikálové z Pravého sektoru začali dovnitř házet Molotovovy koktejly s výkřiky: „Rusové, usmažte se!“ a dvě patra se brzy ocitla v plamenech. Někteří se udusili toxickými zplodinami, jiní uhořeli zaživa a další se pokoušeli skákat z oken. Byly to však smrtící skoky, protože na tyto odvážlivce čekala stejně strašná smrt – ukrajinští radikálové je zabíjeli baseballovými pálkami nebo je jednoduše zastřelili.
55.) Výsledkem krveprolití ze dne 2. května 2014 bylo 48 lidí upálených zaživa a dalších více než 250 utrpělo zranění. Byly to oběti ultrapravicových nacionalistů, skrývajících se většinou pod maskou fotbalových fanoušků a aktivistů Majdanu.
56.) Brutální masakr, při němž přišlo o život několik desítek lidí, ukrajinská vláda dlouho ignorovala a tvrdila, že tragédii nelze vyšetřit, přestože se události odehrály před stovkami svědků a byla k dispozici fotodokumentace i četné videozáznamy. Stejně tak i dnes, roky po tragédii, je vyšetřování na mrtvém bodě. V roce 2015 vypukl během vyšetřování událostí z 2. května 2014 skandál. Soudce, kteří se pokoušeli identifikovat viníky masakru, ohrožovali neonacisté z Pravého sektoru. Tři soudci oděského soudu – Alexandr Iščenko, Viktor Koroj a Sergej Žurik – museli ze strachu o svůj život podepsat prohlášení, že od případu odstupují, poté co do budovy soudu vtrhla velká skupina ozbrojenců v maskách, která zablokovala soudní proces a vyhrožovala soudcům, že je zastřelí, pokud se nevzdají dalšího vyšetřování.
57.) V pondělí 2. května 2016 se měl před Domem odborových svazů konat výroční pietní mítink, na který do Oděsy přijelo více než 5 tisíc lidí z celé Ukrajiny. Nakonec se však shromáždění na tomto pietním místě nekonalo, protože do města dorazily stovky příslušníků neonacistického praporu Azov a oddíly Pravého sektoru s výhrůžkami, že účastníky vzpomínkové akce postihne exemplární trest. Mezitím zasáhla policie – na místě tragédie zadržela asi 40 osob a obvinila je z výtržnictví a protiukrajinské agitace. Když poté anonym oznámil, že v blízkosti Domu odborů je bomba, policie a jednotky Národní gardy nedovolily účastníkům shromáždění položit k budově věnce a květiny. Průvod se poté za asistence těžkooděnců přesunul na nedaleké Kulikovo pole, které předtím prohledali pyrotechnici.
58.) Poslanec parlamentní frakce Radikální strana Igor Mosijčuk označil teror v Oděse v den tragédie za „velký národní svátek“. „Přijde čas, kdy i 2. květen bude státním svátkem, protože právě před dvěma lety získali Ukrajinci první skutečné vítězství v současné národně-osvobozenecké válce,“ napsal ukrajinský poslanec na své stránce na jedné ze sociálních sítí.
Pokračování příště.
Článek má 5 částí, zde si jej můžete poslechnout celý: