Hledání pravdy povznáší. Nalezení pravdy osvobozuje!”– Tomáš Mackovjak
Zdroj: Armádny magazín, 27.1.2025
Přináším Vám druhou část dokumentu, který jsem vytvořil sbíráním informací od roku 2014. Chronologicky jsem uspořádal události, které se udály v období let 2014 až 2022, tak, aby poskytovaly souvislý pohled.
BUDAPEŠŤSKÉ MEMORANDUM
Ukrajina, Ruská federace, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké, vítajíc přistoupení Ukrajiny ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní jako státu, který nevlastní jaderné zbraně, berouc do úvahy závazek Ukrajiny odstranit ze svého území ve stanovené lhůtě všechny jaderné zbraně, uznávajíc změny v celosvětové bezpečnostní situaci, včetně ukončení studené války, které přinesly podmínky pro výrazné snížení jaderných sil, potvrzují následující:
1.Ruská federace, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké (dále jen RF, VB a USA) znovu potvrzují svůj závazek vůči Ukrajině respektovat, v souladu so zásadami Závěrečného aktu KBSE, nezávislost, svrchovanost a existujíce hranice Ukrajiny.
2. RF, VB a USA znovu potvrzují svůj závazek zdržet se hrozby silou nebo použití sily proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti Ukrajiny a že žádná z jejich zbraní nikdy nebude použitá proti Ukrajině, s výjimkou sebeobrany nebo jiného použití v souladu s Chartou OSN.
3. RF, VB a USA znovu potvrzují svůj závazek vůči Ukrajině, že se, v souladu se zásadami Závěrečného aktu KBSE, zdrží hospodářského nátlaku, jehož cílem by bolo podřídit výkon práv Ukrajiny vyplývajících z její svrchovanosti vlastním zájmům a tím získat výhody jakéhokoliv druhu.
4. RF, VB a USA znovu potvrzují svůj závazek usilovat o okamžité přijetí opatření RB OSN s cílem poskytnout pomoc Ukrajině jako státu, který nemá jaderné zbraně a je smluvní stranou Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, pokud by se Ukrajina stala obětí aktu agrese nebo předmětem hrozby agrese, při které by byly použity jaderné zbraně.
5. RF, VB a USA v případě Ukrajiny znovu potvrzují svůj závazek nepoužít jaderné zbraně proti žádnému státu, který není stranou Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, s výjimkou případu, kdy by na ně, jejich území nebo závislé území, jejich ozbrojené síly nebo jejich spojence zaútočil takový stát ve spojení nebo alianci se státem vlastnícím jaderné zbraně.
6. Ukrajina, RF, VB a USA budou konzultovat v případě, že nastane situace, která vyvolá otázku týkající se těchto závazků.
Toto memorandum nabývá platnosti po jeho podpisu. Podepsáno ve čtyřech stejnopisech se stejnou platností v ukrajinském, anglickém a ruském jazyce.
ZA UKRAJINU:
(podpis Leonid Kučma)
ZA RUSKOU FEDERACI:(podpis Boris Jelcin)
ZA SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA:(podpis John Major)
ZA SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ:(podpis Bill Clinton)
Budapešť, 5. prosinec 1994
17.) Jeden z bodů Budapešťského memoranda uvádí:
RF, VB a USA znovu potvrzují svůj závazek zdržet se hrozby silou nebo použití sily proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti Ukrajiny a že žádná z jejich zbraní nikdy nebude použitá proti Ukrajině, s výjimkou sebeobrany nebo jiného použití v souladu s Chartou OSN.
18.) USA zasahováním do politické nezávislosti Ukrajiny, spoluúčastí na svržení vlády a dosazením vhodných kandidátů do vlády porušily Budapešťské memorandum a Chartu OSN, která zakazuje použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti jakéhokoli státu (článek 2, odst. 4).
19.) Svržení vlády bylo spouštěčem následných událostí na celém území Ukrajiny.
Krym
20.) Ve východních a jihovýchodních oblastech Ukrajiny, včetně Krymu, vypukly protesty namířené proti nové ukrajinské vládě. Na Krymu, kde převažuje ruskojazyčné obyvatelstvo, se výrazně projevila proruská nálada a na mnoha místech se konaly demonstrace podporující Rusko.
21.) Dne 22. února zasedal prezidiální výbor krymského parlamentu, který naplánoval mimořádné zasedání Nejvyšší rady Krymu na 26. února. Předmětem programu mělo být prohlášení Rady ministrů Krymu a návrh na vyhlášení referenda o budoucnosti Krymu.
22.) Dne 23. února uspořádal Medžlis krymských Tatarů shromáždění před budovou Nejvyšší rady Autonomní republiky Krym s cílem zabránit přijetí „rozhodnutí, která by mohla destabilizovat situaci v regionu“. Demonstranti pronikli do budovy Nejvyšší rady, obsadili její část a zablokovali jednání. Během shromáždění Refat Čubarov prohlásil, že krymští Tataři nedovolí, aby se Krym odtrhl od Ukrajiny. Současně probíhalo shromáždění organizované „Ruským společenstvím Krymu“. Mezi účastníky obou shromáždění došlo ke střetům, při nichž bylo zraněno 35 osob a dva lidé přišli o život – muž, který zemřel na infarkt, a žena ušlapaná v tlačenici.
23.) Dne 24. února 2014 se na Krymu, kromě již přítomných ruských vojenských základen a proruských demonstrantů, objevili ozbrojenci bez označení, vybavení moderními zbraněmi a výstrojí ruského původu, připomínající jednotky typu Specnaz. Média je nazvala „zelenými mužíčky“. Tito vojáci rychle ovládli strategické objekty na Krymu, včetně letišť, přístavů, vládních budov a infrastruktury. Mezi obsazenými místy byla i budova Nejvyšší rady Autonomní republiky Krym. Rada ministrů Krymu následně pokračovala v jednáních, která byla přerušena demonstranty, a hlasovala o své rezignaci (60 hlasů pro, 3 se zdrželi). V okupované budově byla vzápětí ustanovena nová vláda, jejímž premiérem se stal Sergej Aksjonov.
24.) Nová vláda, orientovaná proruským směrem, okamžitě deklarovala neuznání legitimity nové prozápadní vlády v Kyjevě, která vznikla v důsledku převratu během Euromajdanu. Vláda v Simferopolu následně oznámila svůj záměr připojit Krym k Ruské federaci.
25.) Ačkoli ruská vláda zpočátku popírala nasazení svých vojenských sil na Krymu, později se ukázalo, že mezi neoznačenými vojáky byli příslušníci ruských speciálních jednotek, kteří byli vysláni na Krym s cílem „chránit místní Rusy“.
26.) Odezvou na události v Kyjevě se stalo krymské referendum.
27.) Po vypuknutí politických nepokojů na Ukrajině v roce 2014 požádal krymský parlament (Nejvyšší sovět Krymu) Rusko o ochranu před údajným ohrožením ze strany Ukrajiny. Tento krok byl podniknut 1. března 2014, kdy parlament Krymu oficiálně požádal Rusko o vojenskou pomoc na ochranu obyvatel Krymu, přičemž tvrdil, že Kyjev se stal nepředvídatelným a že hrozí vojenský útok na Krym ze strany Ukrajiny.
28.) Před krymským referendem a během jeho příprav se objevily zprávy o hrozbách a výhrůžkách, které měly destabilizovat situaci na Krymu a zabránit konání referenda. Ukrajinští představitelé, stejně jako někteří politici a aktivisté z Euromajdanu, hovořili o možnosti použití násilí k zastavení procesu připojení Krymu k Rusku.
29.) Veřejná prohlášení některých vůdců ukrajinské opozice, včetně některých extremistických skupin běžně spojovaných s Euromajdanem (například členů Pravého sektoru), naznačovala připravenost použít násilí proti proruským silám na Krymu, aby zabránili referendu. To bylo vnímáno jako hrozba možných teroristických útoků nebo jiných forem násilí, které měly za cíl zvrátit průběh referenda a získat kontrolu nad Krymem.
30.) Tento druh výhrůžek byl jedním z faktorů, který přispěl k vyslání ruských vojenských jednotek na Krym, jež se obávaly destabilizace a usilovaly o zajištění oblasti.
31.)
• Ukrajinská vláda neuznala krymské referendum za legitimní a veřejně jej označila za porušení ukrajinské ústavy a mezinárodního práva.
• Ukrajinská vláda nevyslala pozvání mezinárodním pozorovatelům, protože referendum považovala za neplatné a konané pod nátlakem vojenské okupace ze strany Ruska.
• Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) odmítla pozvání ze strany krymských orgánů s odůvodněním, že pozvání mohou vydávat pouze členské státy a Krym byl stále součástí Ukrajiny. OBSE proto referendum nepovažovala za legitimní.
• Pozvání mezinárodním pozorovatelům na Krym vydaly proruské orgány Krymu, které referendum organizovaly. Tyto orgány se považovaly za legitimní představitele Krymu, ačkoli jejich autorita byla s ohledem na ukrajinskou ústavu sporná.
32.) Mezinárodní pozorovatelé se odmítli zúčastnit krymského referenda. Oficiální pozorovatelé, zejména z Evropské unie a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), označili referendum za nelegitimní a odmítli jej sledovat, protože nebylo v souladu s ukrajinskou ústavou a probíhalo v prostředí vojenského zásahu.
33.) Referenda se nakonec zúčastnili zahraniční pozorovatelé, kteří byli neoficiálně schváleni ruskými a proruskými autoritami. Tito pozorovatelé pocházeli z různých zemí, včetně některých postsovětských států, ale jejich přítomnost a hodnocení referenda byly často zpochybňovány mezinárodním společenstvím. Tito pozorovatelé neměli oficiální mandát, a jejich role byla proto vnímána jako nelegitimní.
34.) Krymské referendum bylo vyhlášeno v roce 2014 krymským parlamentem, přičemž obyvatelé ukrajinské Autonomní republiky Krym a města se zvláštním statusem Sevastopol hlasovali 16. března 2014 pro připojení Krymu k Ruské federaci. Pro připojení k Rusku hlasovalo více než 96 % zúčastněných voličů při volební účasti přesahující 83 %.
Výsledky referenda:
Republika Krym: pro 96,77 %, účast 83,1 %.
Sevastopoľ: pro 95,6 %, účast 89,5 %.
35.) Hlasovací lístky byly distribuovány v ruštině, ukrajinštině a krymské tatarštině.
36.) Vyhlášení referenda, k němuž došlo během krymské krize na poloostrově již obsazeném ruskými a proruskými ozbrojenci, bylo v rozporu s ukrajinskou ústavou.
37.) Proto si obyvatelé Krymu během referenda vybírali mezi dvěma možnostmi:
1.) „Jste pro znovusjednocení Krymu s Ruskem s právem subjektu Ruské federace?“
2.) „Jste pro obnovení platnosti ústavy z roku 1992 a pro status Krymu jako součásti Ukrajiny?“
Poznámka: Podle některých komentátorů zpochybňujících legitimitu referenda dávalo znění druhé otázky krymskému parlamentu možnost rozhodnout o odtržení Krymu od Ukrajiny. Druhá otázka v krymském referendu z roku 2014 zněla:
„Jste pro obnovení platnosti ústavy z roku 1992 a pro status Krymu jako součásti Ukrajiny?“
Vzhledem k tomu, že ústava z května 1992 původně obsahovala deklaraci nezávislosti a v textu otázky byla výslovně uvedena slova „Krym jako součást Ukrajiny“, je zřejmé, že druhá otázka se vztahuje k novější upravené verzi ústavy z roku 1992.
Krymská ústava z května 1992
– Prvotní verze ústavy Krymu z 5. května 1992 deklarovala nezávislost Krymu jako suverénního státu. Tento krok byl však brzy revidován.
– 6. května 1992 krymský parlament doplnil do ústavy ustanovení, že Krym je součástí Ukrajiny. Tím byla nezávislost Krymu omezena. Tento dodatek byl přijat pod tlakem Kyjeva, který v té době podnikal kroky k centralizaci moci.
Referendum, které se neuskutečnilo:
– Původně se mělo o prvotní verzi ústavy, která deklarovala nezávislost Krymu, hlasovat v referendu v srpnu 1992. Toto referendum se však nikdy neuskutečnilo.
– Místo toho byl Krym v roce 1992 uznán jako Autonomní republika v rámci Ukrajiny s vlastní ústavou a parlamentem, avšak pod kontrolou Kyjeva.
Závěr: Z historického hlediska je pravda, že prvotní verze krymské ústavy z roku 1992 deklarovala nezávislost Krymu, ale následně byla upravena pod tlakem Ukrajiny. Tvrzení, že druhá otázka referenda z roku 2014 se mohla vztahovat k této dřívější nezávislosti, vychází z formulace otázky a historických souvislostí.
38.) Mezinárodní právo je založeno na principech ochrany míru, ochrany zdraví, bezpečnosti, lidských práv a územní celistvosti států. Jeho interpretace a aplikace však závisí na konkrétních okolnostech a perspektivách zúčastněných stran.
39.) Ochrana obyvatelstva versus územní celistvost
Z pohledu Ruska: Ruská vojenská přítomnost na Krymu v roce 2014 byla zaměřena na ochranu ruských občanů a proruského obyvatelstva Krymu, kteří se cítili ohroženi v důsledku událostí na Ukrajině (např. násilného převratu, nepokojů a výhrůžek radikálních skupin). Tento argument je založen na principu „ochrany obyvatelstva“, který má určitý základ v mezinárodním právu, konkrétně v humanitárních intervencích.
Z pohledu mezinárodního práva: Na druhé straně byl zásah Ruska na Krymu vnímán jako porušení:
- Charty OSN, která zakazuje použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti jakéhokoli státu (článek 2 odst. 4).
- Budapešťského memoranda z roku 1994, v němž Rusko garantovalo územní celistvost Ukrajiny výměnou za její vzdání se jaderných zbraní.
Rozpor v interpretaci
Je pravda, že mezinárodní právo má za cíl ochranu bezpečnosti a práv obyvatel, avšak jeho základním principem je také respektování suverenity a územní celistvosti států. Tento rozpor způsobuje, že:
• Z ruského pohledu: Přítomnost vojáků na Krymu byla nezbytná k ochraně obyvatel a zabránila možné humanitární katastrofě (např. upálení v Domě odborů, Donbas).
• Z pohledu Ukrajiny a Západu: Tato akce byla nelegální anexí, která porušila základní principy mezinárodního práva, bez ohledu na argumenty o ochraně obyvatelstva.
Mohlo být mezinárodní právo porušeno?
Ruský argument, že jeho jednání na Krymu bylo legitimní z důvodu ochrany obyvatel, by teoreticky mohl být v souladu s humanitárními principy mezinárodního práva, pokud by bylo jasně prokázáno, že obyvatelé Krymu byli v bezprostředním ohrožení života a neexistoval jiný způsob jejich ochrany. Avšak:
– Západní země a OSN tvrdí, že takový důkaz nebyl předložen. (Následné historické události (upálení v Domě odborů, Donbas) však tento argument podle některých názorů zpochybňují.)
– Referendum na Krymu, které legitimizovalo připojení k Rusku, bylo považováno za organizované pod nátlakem (což nebylo nezávisle ověřeno, protože zahraniční pozorovatelé z OBSE a EU odmítli účast na referendu) a v rozporu s ukrajinskou ústavou (druhá otázka referenda měla podle zastánců tohoto výkladu referendum legitimizovat).
Závěr
Mezinárodní právo má více vrstev a jeho interpretace je často ovlivněna politickými zájmy. Ačkoli Rusko argumentuje, že jeho kroky byly zaměřeny na ochranu obyvatelstva, většina mezinárodního společenství tento zásah považuje za porušení mezinárodního práva kvůli absenci souhlasu Ukrajiny a zásahu do její suverenity. Tento spor ukazuje, že mezinárodní právo je často otázkou interpretace a že jeho principy mohou být ve vzájemném konfliktu.
Hypotetické otázky
Může být cizí stát obviněn z anexe oblasti, v níž působily jeho ozbrojené složky na ochranu obyvatelstva před násilím během referenda, které dobrovolně vyhlásila daná autonomní oblast bez účasti obviněného státu?
Podle definice je anexe násilné připojení území cizího státu nebo jeho části k území jiného státu či států na základě násilného obsazení po vítězné válce nebo pod hrozbou ozbrojeného násilí. Obvykle se děje proti vůli obyvatelstva, a představuje tak porušení práva národů na sebeurčení. Bylo v tomto případě ze strany Ruska použito ozbrojené násilí vůči obyvatelům Krymu? Nebo bylo násilně obsazeno území jiného státu či oblasti po vítězné válce? Proběhlo připojení Krymské autonomní oblasti dobrovolně, bez nátlaku, na základě referenda, v němž se obyvatelé vyslovili pro připojení k Rusku? Byla ze strany Ruska podle dostupných historických záznamů vyvíjena hrozba ozbrojeného násilí vůči obyvatelům Krymu? Jedná se o anexi, pokud se autonomní oblast oddělí dobrovolně na základě referenda?
Pokračování příště
Článek má 5 částí, zde si jej můžete poslechnout celý: