Tichý Američan v Praze (1977) – film podle skutečné události aneb Západ nenechá žádnou zemi bez povšimnutí a uplatňuje svůj vliv

Základem příběhu jsou skutečné události z let 1946-1948 a skutečná postava agenta Charlese Kateka, který byl v letech 1945 až 1948 členem americké vojenské a diplomatické mise v Praze (ve filmu pod jménem Charles Barton).

Po osvobození Československa byly v Praze zřízeny čtyři vojenské mise vítězných velmocí. Jejich oficiálními úkoly bylo pátrat po svých mrtvých, raněných a zajatých vojácích a repatriovat zavlečené československé občany ze svých zemí zpět do Československa.^[12] Neoficiálně provozovaly všechny čtyři vojenské mise v Praze zpravodajskou (špionážní) činnost.^[13]

 V září 1947 se  Charles Katek stal prvním šéfem expozitury CIA v Praze. Krátce po Únoru 1948 byl vyhoštěn z Československa a následně organizoval z Frankfurtu nad Mohanem (pod patronací americké zpravodajské služby CIA) československý exilový protikomunistický odboj (řídil čs. zpravodajské skupiny kurýrů / agentů–chodců). 

V roce 1954 byl Katek odvolán do USA, ale v letech 1960 až 1965 se vrátil zpět do Evropy, kde zakončil svoji pracovní kariéru na velvyslanectví USA ve Vídni. 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles_Katek

Film byl natočen na motivy knihy Miroslava Hladkého, kterou sepsal spolu s kpt. Ladislavem Bittmanem. Kniha nese název Dirigent zákulisí a autoři jsou zde uvedeni pod pseudonymy Gabriel Guth a Otto Müller.

Obsah filmu:

Pracovník Ministerstva vnitra s krycím jménem „doktor“ má od Francouzů dopis. V jejich táboře válečných zajatců je prý nějaký von Aachen, který zná úkryt archivu nacistických dokumentů ve Štěchovicích u Prahy. Tento dopis předává „doktor“ americkému atašé, plukovníku Charlesi Bartonovi. Dokumenty ze Štěchovic jsou odvezeny Američany. Po protestu z české strany jsou bedny s dokumenty vráceny, ale chybí seznamy agentů gestapa a jiné důležité materiály.

Bartonova česká sekretářka Milena se setkává se svojí velkou předválečnou láskou Jiřím Háčkem.  Oba byli příslušníky odbojové organizace Ztracenka, kterou kdosi udal gestapu. Pavel (krycí jméno Král), jenž jako jeden z mála členů přežil, je rozhodnut zrádce vypátrat. Jiří začne žít s Milenou a netuší, že ji Barton vydírá choulostivými fotografiemi dokládajícími její styky s německými důstojníky. Jako údajná novinářka se Milena setkává s vysokými vojenskými činiteli, které dostává do postele a fotograf za zrcadlem pořizuje kompromitující fotografie. Barton a další v podstatě pracují na tom, aby se uskutečnil převrat, aby moc převzaly pravicové strany a došlo k odtržení země od východního bloku.

Nově založenou kontrarozvědku na Ministerstvu vnitra vede kapitán Prokop. Pavel objevil zrádce Ztracenky – Milenu. Američané ho s její pomocí zabijí. Jiří přestává Mileně věřit a spolupracuje s Prokopem. Jiří dostává důkazy o Mileniných zradách a rozejde se s ní. Mladá žena si vezme dobrovolně život. Na Prokopovu žádost opustí Jiří zemi spolu s Američany…

Citát z filmu:

„Armádní kontrarozvědka zklamala na celé čáře. Samí kamarádíčkové z Londýna.“

Doporučuji pozorně sledovat scénu, kdy se setká Barton s majorem Brauerem, velitelem oblastní bezpečnosti (cca od 16. minuty). Je zde naznačeno, jakým způsobem se k významným postům dostávali kolaboranti.

Také scénu, kdy Barton vyčítá Brauerovi, že „toho málo vykonal, že měl vyvolat rozvrat uvnitř bezpečnosti, měl se zaměřit na bývalé partyzány, „španěláky“, odbojáře, komunisty a uvést je do podezření ze špionáže“ (cca od 59. minuty).

P.S. To se později podařilo u procesů se Slánským a dalšími – viz článek

Únorové události roku 1948 v souvislostech – jak to bylo?

Recenze diváků:

Vynikající romantické melodrama, které by mělo spadat spíše pod film noir. Pokud jde o tu politickou linku, když se dnes podívám kolem sebe, kde to šílí samými fake news a jednotně tištěnými kartičkami a plakáty na demonstracích, tak bych se v hodnocení držel pěkně zpátky, jak kdo tehdy měl rozehrané politické hrátky, stejně jako dnes. A co vše je nakonec jen výsledkem kompromisu. Docela odvážný počin vrátit se s příběhem o 30 let zpět, do roku 1947, avšak ano, tehdy vládl zmatek a ujasnit si, kdo je kdo, nebylo snadné. Na filmu se mi líbí i nejednoznačnost postav – dokonce i ta největší mrcha má pro své jednání jisté lidsky pochopitelné opodstatnění. Trochu mne mrzí, že případ se štěchovickým archivem šel tak rychle ze stolu, ale jinak jde o velmi precizně vystavěný scénář, kdy mě zaujalo to trampské – a tehdy skutečně velmi populární – podhoubí včetně dvojího významu osady Zapomněnka, dovedně stavěný střet naivního idealismu tváří v tvář skutečné zvrácenosti, kdy cíl má ospravedlnit prostředky, a do všeho drobně zamontované odkazy na české dějiny. Zounar je dokonalý ve svém pojetí naivního vojáka, jen nevím, proč zde hraje Brylská, a ne třeba Švormová, která ji nejen namluvila, ale dala té postavě další rozměr – klidně to mohla hrát rovnou sama. Za mě poctivý kus filmařiny, a kdo v tom vidí agitku, tak asi nikdy žádnou pořádnou agitku neviděl. Jo, a málem bych zapomněl – hudba je skvělá, ale šacoval bych ji spíše na Hapku, než Svobodu, to mě trochu překvapilo.