Česko-německý film režiséra Václava Gajera vznikl na motivy románu Ročník jedenadvacet, který napsal Karel Ptáčník na základě vlastních zkušeností.
Z příběhů mladých mužů, narozených v roce 1921 a odvlečených za války na nucené práce do bombardovaného Německa, si Václav Gajer se scenáristy Otou Hofmanem a Walterem Gorrishem vybrali původně okrajové milostné drama statečného českého chlapce Honzíka (L. Munzar) a německé ošetřovatelky Käthe (E. Kotthausová), kteří se setkali v nemocnici poté, co při pokusu o záchranu zavaleného dítěte byl Honzík těžce zraněn a odvezen do nemocnice.
Snímek vznikl ve spolupráci Filmového studia Barrandov a východoněmeckého studia DEFA jako jedna z našich prvních mezinárodních koprodukcí. Natáčel se zčásti v původních exteriérech rozbombardovaných Drážďan.
V Protektorátu bylo zavedeno totální nasazení nařízením vlády č. 154/1942 Sb. ze 4. května 1942. Nejprve byli povoláni muži z ročníků 1921 a 1922. Později bylo nasazení rozšířeno o další ročníky 1918 až 1924.
Recenze diváků:
Opomenutá část našich dějin – totální nasazení. Češi v bombardovaném Německu za druhé světové války, pracující v továrnách pod vojenským dohledem. Obyčejný příběh několika českých chlapíků snažících se přežít. Film zpočátku trochu klopýtá, ale pak příběh nabere obrátky, ubyde schémat a jednoduchých řešení, z Němců se stávají občas i lidi. Láska Honzíka (Munzar) a německé sestřičky, která už viděla příliš mnoho mrtvých a raněných. Pár opravdu dobrých scén a dialogů.
Můj otec byl totálně nasazen v Reichu coby ročník 1924, takže k tomuto filmu mám zvláštní vztah. Realita byla ještě mnohem horší, než je předvedená zde. V každém případě ale výborný snímek.