Film Ohnivé križovatky v režii Miroslava Horňáka se odehrává v období výstavby železáren na východním Slovensku. Předseda jednotného rolnického družstva (JRD) Beluš pošle své syny Ondreja a Šimona na školu se zaměřením na železárny, po roce jdou oba na praxi do Třince. Ondrej vybral toto místo i kvůli dívce, se kterou se náhodně seznámil. Později se s ní ožení, ale vztah není úplně ideální.
Poté, co se dozví, že stavba železáren je pozastavená, rozhodne se Šimon odjet domů, kde zatím došlo k ohrožení existence družstva. Ondrej zůstává a po čase je vyslán na studie do SSSR, což ještě víc naruší vztah s Adélou. Zde se dozví, že stavba železáren pokračuje a po návratu domů je to on, kdo provádí první odpich nové železárny.
Na pozadí dramatických osudů rodiny Belušovců, jejich osobních vztahů a vážných životních rozhodnutí, zachycuje film střet starého venkovského způsobu života s nastupující industrializací a modernizací.
Film o výstavbě velkého východoslovenského železárenského podniku využíval záběry na skutečné staveniště. Natáčel se i v železárnách v Třinci a kamery zavítali až do běloruského města Minsk. V závěru filmu jsou už potom scény z nově vybudovaného železárenského podniku.
Východoslovenské železárny (VSŽ), národní podnik, byly založeny státem 1. dubna 1959, výstavba kombinátu začala v roce 1960, první plech vyválcovaly v roce 1964, vysoká pec zahájila provoz v roce 1965 a tehdy vytavili první ocel. VSŽ byly v 80. letech nejmodernější hutní kombinát v Československu. Vyráběl zejména plechy, ocelové pásy a měl také rozsáhlou strojírenskou výrobu.
V době největšího rozkvětu v něm pracovalo více než 20 tisíc lidí, pro které se postavily tisíce bytů a vybudovala široká infrastruktura. Nyní je podnik v amerických rukou pod názvem U. S. Steel Košice a pracuje zde zhruba 7,5 tisíc lidí.
