Americká herečka Frances Farmerová (1914-1970) patřila k nejrozpornějším zjevům Hollywoodu 30. a 40. let. Její kariéra měla strmý vzestup a po krátké době také stejně prudký pád, neboť Frances Farmerová nebyla ochotna podřídit se požadavkům tehdejší komerční tvorby. Spíš než po laciném pozlátku filmové slávy toužila po úspěchu na jevišti, ale to se jí podařilo jen částečně. Z 15 filmů, jež natočila, odolal zubu času prakticky jediný – Děvče z baru (1936) Howarda Hawkse a Wiliama Wylera. Tvůrci filmu Frances, jenž vznikl v produkční společnosti známého komika Mela Brookse, věrně vyšli z jejího skutečného osudu, pouze přikomponovali fiktivní postavu jejího přítele Harryho Yorka. Vzniklou biografii lze určitě zařadit mezi nadprůměrné ukázky svého žánru, především díky vynikajícímu hereckému výkonu Jessicy Langeové, která za něj byla nominována na Oscara a obdržela hereckou cenu (ex aequo) na XIII. MFF v Moskvě 1983. (oficiální text distributora)
Recenze diváků:
Není to apriori film o Farmerové ale o celém naprosto podělaném systému americké demokracie naoko, kde je vymáhání práva zhruba tak stejně obtížné jako v moderní české společnosti.
Rozmáchlá velkorysá bigrafie s výtečnou hlavní představitelkou. Na pozadí základního příběhu, o kterém jsem do tohoto filmu neměl potuchy, se člověku dostává spousta informací o tom, jak vypadal Hollywood, broadwayská divadla i americká psychiatrie 40-tých let. Silný příběh všemi fimovými profesemi bravurně zvládnutý.
Rozporuplný osud jistě nesnadné velké herecké osobnosti, na níž byl spáchán nesporný zločin, likvidující velkou tvůrčí osobnost, osudově poznamenanou svou deprivantskou matkou a vůlí být sama sebou, otřese divákem i dnes. Regulace za každou cenu, účelová záměna skutečné asociálnosti za tvůrčí krizi (rutinu a průměrnost nelze soudit ani odstranit, je možné ji jen eliminovat) by měly být varovné i pro náš dnešek. Mechanismy se změnily a zplošťování nejenže nepomíjí, ale naopak sílí. Třicet let starý film si stále uchovává své ponuře burcující poselství.
