Během doby stalinského vedení, během 30 let, se chudá, na zahraničním kapitálu závislá agrární země proměnila v mocnou vojensko-průmyslovou velmoc světového měřítka, v centrum nové socialistické civilizace. Chudé a negramotné obyvatelstvo carského Ruska se proměnilo v jeden z nejvzdělanějších národů na světě. Politická a ekonomická gramotnost dělníků a rolníků v 50 letech převyšovala úroveň vzdělanosti dělníků a rolníků libovolné jiné země. Počet obyvatel SSSR se zvýšil o 41 milionů lidí.
Při Stalinovi bylo postaveno více než 1500 velkých industriálních objektů, včetně dněprovské hydroelektrárny, Uralmaše, GAZu, ZISu, závodů v Magnitogorsku, Čeljabinsku, Norilsku, Stalingradu; a více než 9000 velkých podniků celkově.
Už v roce 1947 byl průmyslový potenciál SSSR kompletně obnoven a v roce 1950 byl dvojnásobný oproti roku 1940. Žádná země, která utrpěla válkou, nebyla schopna dostat se v té době ani na doválečnou úroveň, nehledě na finanční podporu ze strany USA.
Ceny na základní životní potřeby a potraviny se za 5 poválečných let v SSSR snížily zhruba dvojnásobně, zatímco v kapitalistických zemích za tu dobu ceny podstatně vzrostly.
To vypovídá o grandiozním úspěchu země, ve které jen o 5 let dříve skončila nejničivější válka, a která tou válkou nejvíce utrpěla.
Buržoazní specialisté dali v roce 1945 oficiální prognózu, že hospodářství SSSR se může dostat na doválečnou úroveň nejdříve v roce 1965, a to jen za podmínky, že přijme rozsáhlou zahraniční pomoc. Rusko se na tu úroveň dostalo mnohem dříve (1947-49) a bez zahraniční pomoci.
V roce 1947 SSSR zrušil jako první země, postižená válkou, přídělový systém. A od roku 1948 se každoročně, do roku 1954, pravidelně snižovaly ceny na potraviny a spotřební zboží, celkově zhruba o polovinu. Dětská úmrtnost se v roce 1950 snížila na polovinu oproti roku 1940. Počet lékařů vzrostl o 50%, počet vědeckých institucí o 40%, počet studentů vysokých škol se zvedl o 50% atd.
V obchodech bylo přehršel různých průmyslových výrobků a potravin, pojem deficit neexistoval, sortiment potravin byl značně širší, než v současných supermarketech. Dnes je možné jen ve Finsku sehnat klobásu, připomínající sovětskou té doby. Krabí maso bylo ve všech obchodech. Kvalita a různorodost potravin a spotřebního zboží, výlučně domácí výroby, byla nepoměrně vyšší v porovnání se současným spotřebním zbožím a potravinami. Jakmile se objevily nové tendence v módě, okamžitě byly aplikovány a za několik měsíců se nová móda objevila v obchodech.
Plat v roce 1953 se pohyboval od 800 do 3000 rublů a výše. Mladí specialisté kolem 1300, a plat profesorů a akademiků byl kolem 5000 rublů.
Automobil Moskvič stál 9000 r., bílý chléb (1kg) 3 rubly, černý – 1 rubl, hovězí maso 12 rublů, litr mléka 2 rubly, brambory 0,45 r., pivo 2,9 r.. Oběd v jídelně 2 rubly, honosná večeře v restauraci pro dva – 25 rublů.
Při všem to blahobytu a dostatku byla vydržována po zuby ozbrojená 5-milionová armáda, ozbrojená nejmodernějšími systémy.
V roce 1946 byly v SSSR spuštěny projekty: atomové zbraně a atomové energetiky; raketové techniky; automatizaci technologických procesů; zavádění výpočetní techniky a elektroniky; kosmické lety; plynofikace země; bytová technika.
První atomová elektrárna byla spuštěna v SSSR o rok dříve než v Anglii. Jen v SSSR byly postaveny atomové ledoborce.
Takovým způsobem byly v SSSR za jednu pětiletku – 1946 až 1950 – v podmínkách tvrdé vojensko-politické konfrontace s nejbohatší kapitalistickou velmocí světa řešeny bez jakékoliv podpory zvenku minimálně tři sociálně-ekonomické úkoly:
1) obnova národního hospodářství;
2) zabezpečení stabilního a udržitelného růstu životní úrovně;
3) ekonomický skok do budoucnosti.
Dokonce ještě dnes žijeme hlavně díky stalinskému dědictví. Ve vědě, v průmyslu, prakticky ve všech oblastech života.
Kandidát na prezidenta USA Stevenson hodnotil situaci takovým způsobem, že pokud tempo růstu stalinského Ruska zůstane zachováno, pak k roku 1970 bude objem ruské výroby 3-4x vyšší než americké.
V zářijovém čísle časopisu „National bussiness“ za rok 1953 se v článku Herberta Harrise „Rusové nás dohoní“ poznamenávalo, že SSSR v tempu růstu ekonomické moci předhání libovolnou jinou zemi a že v současnosti je tempo růstu SSSR 2-3x vyšší než v USA.
V roce 1991 na sovětsko-americkém sympoziu, když naši „demokraté“ začali blahořečit „japonský ekonomický zázrak“, odpověděl jim japonský milionář Hiroshi Teramachi: „Vy nemluvíte o tom hlavním, o vaší vedoucí roli ve světě. V roce 1939 jste vy, Rusové, byli moudří a my Japonci jsme byli hlupáci. V roce 1949 jste se stali ještě moudřejšími a my jsme byli pořád hlupáci. A v roce 1955 jsme zmoudřeli, a vy jste se proměnili v malé děti. Veškerý náš ekonomický systém je prakticky kompletně zkopírován z vašeho stalinského, jen s tím rozdílem, že u nás je kapitalizmus a soukromí výrobci, a nikdy nedosáhneme více než 15% růst, zatímco pro vás při veřejném vlastnictví výrobních prostředků nebyl problém růst 30%. Ve všech našich firmách visí vaše slogany stalinské epochy.“
Zdroj: http://leva-net.webnode.cz/products/co-bylo-udelano-v-rusku-pod-vedenim-stalina-statistika/