Film je nejen silným příběhem o vztahu otce a syna, ale hlavně i o problémech ve školním prostředí. Film nutí, obzvlášť v dnešní době, kdy si děti (i jejich rodiče) mohou na učitele vyskakovat a učitel povětšinou nemá zastání, přemýšlet o důležitosti přirozené i formální (úřední, právní, vymezující postavení učitele) autority učitele. Škola má plnit sociální funkci formování společnosti, proto na učiteli, na škole i na školním prostředí velmi záleží.
„Příběh podle scénáře Jiřího Hubače pojednává o stárnoucím profesorovi Barchánkovi (V. Brodský), který je příliš měkký, má na to svou životní filozofii a žákům je jenom pro smích včetně vlastního syna (V. Dlouhý), kterému se vzdaluje“ (z recenze diváka).
Barchánek vyučuje na průmyslové škole ve třídě, kam chodí i jeho syn Honza, který pohrdá otcovým měkkým přístupem k žákům i k němu samotnému. Otcova pozice ve škole, jeho příliš velkorysý vztah k mládí mu neimponuje. Barchánek není schopen dát žákům špatnou známku. Honza se za otce stydí a vzdoruje mu. Oba tak podstupují zkoušku – syn i otec a jeho tak snadno zranitelná dobrota a víra v odpovědnost nastupující generace, kterou je třeba chápat a věřit jí…
Recenze diváků:
Připadá mi až neuvěřitelné, v kolika myšlenkách je tento nenápadný televizní snímek z roku 1978 stále aktuální. Z povzdechem musím konstatovat, že v dnešní bezohledné době snad ještě víc než tenkrát. Kvalitní scénář z pera Jiřího Hubače se nezapře a pomyslnou třešinkou na dortu je skvostné herecké obsazení, jemuž vévodí Vlastimil Brodský a Rudolf Hrušínský.
Nádherný, dojímavý lidský příběh ze života. Pohled na drzé chování středoškoláků je velice smutný, nicméně jde o dokonalý a nadčasový scénář Jiřího Hubače. I přesto, že jde o film z doby mé generaci vzdálené, v některých zde prostě stejně vidím své bývalé spolužáky z gymplu. Většina jedinců z té puberťácké party na čele s O. Pavelkou mi sice byla tradičně nesympatická, ale tady šlo o jistý záměr – ten se povedl a celé to působilo důvěryhodně. Profesor Barchánek v podání jedinečného Vlastimila Brodského patří mezi postavy nejen smutné, psychicky labilnější, poznačené tragickou události, ale i znovu hledající cestu vpřed a především varující. Závěr je dechberoucí a hodně překvapivý, stejně jako zakončení snímku optimistickou písničkou. Lidské cesty jsou nevyzpytatelné a tak díky za každé pochopení těch druhých. Nejen profesor Barchánek ve filmu, ale i samotný pan Brodský byl VELKÝ GRAND! Vynikající výkon v hlavní roli, stejně jako ve vedlejší roli ředitele výkon pana Rudolfa Hrušínského. Jeden z filmů, které bych si asi pustil k depresivní náladě. Ten film je taky plný krásných myšlenek: Každý velký okamžik v dějinách byl vítězstvím odvahy. … Bohatství není ve věcech, ale v lidech. … Hrubost je projev slabosti a slabým budoucnost nepatří. …
Člověk plesá, když sleduje dialogy R. Hrušínského a V. Brodského. Nádherná práce a esence herectví! Pojetí příběhu už dneska působí docela toporně, ale přesto zajímavě zachycuje důležité střety rodinné (otec vs. syn, ale i stesky J. Adamové) a hlavně generační prostřednictvím školních kulis. Frajírkovství mládeže a snaha o její kultivaci různými cestami. Postup dějepisáře zdá se poněkud slabošský, ale odhalená příčina je relevantní dost.
„Lidi dneska kupujou a kupujou, jako by chtěli vykoupit svoje viny.“ Hezký scénář, ale toho hajzla Pavelku bych ze školy vykopl, a ne mu dávat další šanci. Tací si ji totiž nezaslouží.
Moc krásné, až člověka srdce bolelo…