9. Kurginjan: Koronavirus – jeho cíle, autoři a vládci (9. část) – analýza politického pozadí covidové „aféry“ aneb nic nekončí – pozor na připravovanou novou očkovací strategii

Předchozí díl

Putin a Trump – co mají společného a kdo zvítězí

23.8. 2020

Vyléčit škody na společnosti, o kterých mluvím, politickými metodami jako takovými je nemožné. Společnost lze vyléčit pouze na sociální a kulturní úrovni. Říká se tomu probuzení. A  probuzení nenastane, dokud se nezastaví atomizace a lidé se nezačnou přeměňovat ze zmatených a oblbnutých atomů na nějaký druh molekul, a to nejen rodinných. A pak na nějaké molekulární řetězce. A pak na něco ještě většího. Když tyto procesy ve společnosti začnou a začnou získávat zásadní charakter, budou založeny na sociokulturních vzpomínkách – pak se změní i politika.

A když sen bude pokračovat, je důležitá jedna věc – zachovat jakkoli nedokonalou státnost, která alespoň nějak chrání ty, kteří se nemohou probudit, před genocidou, která přijde, jakmile toto nedokonalé, zmrzačené, nejednoznačné a zároveň záchranné něco, čemu se říká Ruská federace, zmizí.

A aby byla tato státnost zachována, je třeba posílit pozice té části naší elity, která, i když se zjevnou nekonzistencí, přesto řeší dva úkoly.

– Prvním je obrana státu, i když v celé jeho špatnosti.
– Druhým je zvětšování vzdálenosti mezi tímto státem a Západem. Zkrácení vzdálenosti je naprosto destruktivní.

V podstatě se jedná o dvojjediný úkol, který je záchranný pro spící populaci země a osudový pro plán světového uspořádání. Pevně ​​věřím ve svou formulaci, podle níž je dnešní Rusko kláda, podle svého stavu zcela prohnilá a velmi problematická, která uzamyká dveře, do nichž se vlamují pekelné síly. A toto uzamykání dveří vzniklo, když už se zdálo, že Rusko není schopno ničeho – v tak poníženém stavu. A najednou se hrdé stalo Rusko, a ne Čína.

Opakuji: dokud se nezačal formovat nový občanský život, dokud nezačalo nové, neelitní nebo protielitní sociokulturní klížení, dokud se občanská společnost neposílila, dokud nevznikla nová imperiální inteligence, dokud si tato inteligence nevytvořila silné vazby s národní většinou, důležitá je pouze jedna věc. Do jaké míry tyto nebo jiné naše velmi nedokonalé elity pracují na vyřešení dvojjediného úkolu zachování státu a zvětšení vzdálenosti mezi tímto státem a Západem. A také do jaké míry činnost těchto elit pracuje na vyřešení tohoto dvojjediného úkolu.

Všechno ostatní není důležité. Nehledejte další parametry, koukejte na tyto dva. A hlavní věcí je boj za probuzení všech, co ještě spí. To znamená, aby se sklížili, formovali, strukturovali atd. Žiji a pracuji pro to. A věřím, že dříve či později budou existovat tisíce lidí, kteří budou tuto práci vykonávat z životní nutnosti. A bude to praktická práce ve společnosti. Až se ukáže jako efektivní, všechno se jemně, plynule a zároveň velmi silně změní a zachrání.

A teď o tom, co se děje v podmínkách spánku.

Dokonce ani nejvíc prostátní a protizápadní křídlo naší elity zatím nemůže a nechce pokračovat v kurzu, který předpokládá ostrou reálnou konfrontaci se Západem. Protože ostrou reálnou konfrontaci se Západem lze uskutečnit pouze předložením světového mocenského projektu, alternativy toho, co se děje. A celá naše současná elita si nepřeje žádné alternativní problémy. Nechce se ztotožňovat s žádnou alternativou k současnému světovému procesu. Je z toho unavená. 

Ani Putin, ani ozbrojené složky, které mnozí považují za nejkonzervativnější, a proto pro-státní a protizápadní křídlo naší elity, se nechtějí a nemohou odpoutat od globálního trendu … Na jedné straně se mi líbí konzervativní název „světový proces“. Na druhou stranu chápu, že tento proces již není zcela historický a možná je lepší ho nazvat globálním trendem. Ale jak se komu líbí. Pro mě je to jedno a to samé.
Žádná z našich elit tedy není připravena vstát a veřejně prohlásit nikoli „ruce pryč od nás“, nikoli „naše pravda je taková“, ale „jsme nositeli mise, která je alternativou k současnému globálnímu trendu, a ta mise je taková“.
Zatím to nikdo neprohlašuje a není připraven to prohlásit, chápete? Protože bojovali právě s těmi, kteří o tom nejdříve velmi přesvědčivě křičeli, a pak jen mumlali. Bojovali s komunistickou nomenklaturou.

Neexistuje touha přejít do společnosti zaměřené na ideologii. Není tu touha si vzpomenout na všechny tyto mise. Není touha se znovu rozvinout do supervelmoci. Protože jakmile takové touhy vyvstanou, současně vznikne velká bolest ze skutečnosti, že jste to všechno už měli – a zničili. A že teď to všechno vrátíte na zmenšeném území se strašnými ztrátami ve zcela jiné společnosti. To bolí. Je to tak bolestivé, že je lepší se neprojevit, je lepší říkat jakékoli podrobnosti, jen neříkat tohle.

Neříká se to i proto, že takové odpoutávání vyžaduje základní ideologii. Hlubokou, dychtivou, přesvědčivou v této stále spící společnosti. A veškerá elita, kterou jsem popsal, je zapletena do nenávisti k ideologii, která byla absolutní výsadou KSSS, kterou speciální služby zuřivě a ne bez určitých důvodů nenáviděly. Idiosynkrazie ke KSSS, a tedy i k ideologii, je v krvi této elity, s její minulostí, s její identitou. Plus bolest kvůli tomu, co bylo ztraceno.

Jakákoli ideologie navíc omezuje možnosti situačního manévrování. Budeš okamžitě identifikován. „Máš takovou ideologii? Takže půjdeš tam.“
„Ne,“ říká tato elita, „budeme manévrovat. Rusko je velmi slabé a může přežít pouze, jen když nebudou žádná omezení manévrování. Kam chceme, tam se vydáme.“

A nakonec objektivně dnes neexistuje žádná možnost sjednotit se s někým na základě alternativní ideologie světa. Nebo toho, čemu říkám alternativní globální trend. S kým se budete na tomto základě spojovat? To neznamená, že by to tak nemělo být. Podle mě můžete být takto sami a stále je lepší to dělat, než nedělat. Ale chápete, o jaký silný argument jde? S kým se v tom spojíte?

A pak jsou tu důležitější okolnosti. Čína takovou alternativu nechce. A tím spíš Indie. Velká Asie a především Čína tuto alternativu nechce. Čína to nechce. Chce zvítězit v rámci stávajícího globálního trendu. Poslouchejte mě, protože to určuje vše, včetně covidu a naší budoucnosti. Čína chce vyhrát v rámci stávajícího globálního trendu. Nechce vymýšlet nový a prohlašovat, že je nositelem této alternativy. Když to potřebuje, řekne něco o socialismu nebo o tom, že není dobudován. Pracuje však v rámci současného globálního trendu. Je to trvalá touha všech čínských elit.

A Indie se nechce připojit k žádným alternativním trendům. Možná na to byla na vrcholu sovětské éry částečně připravená, ale ne příliš. Ale teď ne. Indie reálně chce, aby ji Američané využívali stejně jako Čínu, tj. aby ji silně posílili. „Ať nás posílí,“ říká indická elita, „a pak uvidíme.“

Předpokládejme, že by se ruský prezident Vladimir Putin odvážil vyskočit z koronavirového globálního trendu. Ale k tomu musíte vyskočit z globálního trendu celkově. A vyskočit z něho můžete pouze deklarováním alternativního trendu. „Ráno peníze, večer křesla“ ( z románu Dvanáct křesel, pozn. překladatele ). Ráno alternativní trend, večer alternativní politika v oblasti koronaviru.
Dále. Řekněme, že by do toho šel a řekl by, že koronavirus byl vytvořen v laboratoři. Mimochodem, neexistuje žádný definitivní důkaz, je to padesát na padesát. Jsem velmi ohromen, že těchto padesát bylo zcela odstraněno, i když chápu proč. Ale nikdo nemůže říci, že je to stoprocentní pravda.

Ale předpokládejme, že by se to stalo. Co by mu na to řekli? Odpověděli by mu: „Ten virus byl vytvořen v laboratoři? V čí? Ty víš? Dokaž to. Okamžitě to dokaž jako hlava státu. Nepředkládej hypotézy, ale dokaž to. A pokud nevíš, proč vůbec něco říkáš? Oh, ty víš? Tak vykládej! Vykládej, kdo zničil svět a přines důkazy na stůl.“

Opakuji, že neexistuje stoprocentní důkaz. Existují dvě rovnocenné pozice. Podle jedné je umělý, ale podle druhé není. A každý den různí laureáti Nobelovy ceny, různí uznávaní lékaři, různí vlivní představitelé politických sil říkají, že koronavirus je umělý. To je okamžitě urputně odmítnuto.
Jedna věc je však svoboda této diskuse a formování společenského pohledu a druhá věc je neúprosná teze státu. Když jsi řekl „a“ – řekni „b“. Když řekneš „b“, vyhlas démonovi válku. A vše ostatní ustoupí stranou.
Politik, který by řekl: „Přináším důkazy a podle toho se budu chovat“, se ve vztazích s Čínou může dostat do obtížné situace. Protože Čína absolutně nechce trvat na verzi, podle níž byl koronavirus uměle vytvořen Američany. Čína trvá na tom, že není umělého původu. Je to pro ni výhodné.

A opět zde vyvstává hlavní otázka – v čem je smysluplnost takového konání ze strany Číny?

Vysvětlím to znovu. Čína chce být první ve stávajícím globálním trendu. A proto je připravena na velmi obtížný dialog s USA. A to zejména s americkými demokraty, kteří hájí globalismus, který Čína potřebuje. Čína vůbec není proti tomu, aby Trump letěl vzhůru nohama. Je možné, že se postoj Číny změní. Že si uvědomí, že je pod vážným tlakem. Tento postoj Číny však zůstal nezměněn (a čínská společnost je velmi setrvačná, a elita o to více, konzervativní) od konce 80. let, od schválení modernizační strategie Deng Xiaopinga. Číňané příliš neradi mění strategii.
Čína je odhodlána začlenit se do globalizace a zvítězit v globalizačním trendu. Neprotestuje proti globalizačnímu trendu. Neříká, že je to Antikrist. Hraje podle pravidel tohoto trendu ve všem – v digitalizaci, očkování, v karanténě, ve svobodě světového obchodu, ve svobodě pohybu – ve všem. Protože je to pro ni výhodné. Co přesně Čína udělá, když zvítězí v rámci tohoto globálního trendu a zda může v tomto jí vnuceném rámci zvítězit, je samostatná otázka.

Co však nikdy žádnou čínskou elitu neznepokojovalo, je určité narůstání nesvobody obyčejných Číňanů. Tato nesvoboda, opodstatněná Konfuciem a mnoha dalšími, je zapsána v čínském kulturním kódu a je spojena s mnoha věcmi. Mimochodem, i s cykličností, která je základem veškeré čínské metafyziky a veškeré čínské kultury. Čínská společnost může nasát pokrok a vyhrát. Ale nechce historii, ve svém jádru ji nechce, protože věří, že všechno je cyklické a to je správné.
Čínské vedení má příležitost kdykoli uzamknout svou populaci v karanténě, a to „bez problémů“, a populace ji podpoří. Čínské vedení má  také podporu založenou  na tom, že v Číně žijí Číňané, a má administrativní možností v podobě superstrany a všeho ostatního. A my nemáme ani jedno, ani druhé.

Kromě toho je post-sovětské Rusko velmi silně vepsáno do konkrétních složek globálního trendu. Pro obyčejného občana je dokonce těžké si představit, jak silně. Někdo věří, že skutečně pije ruský kvas a další ruské výrobky. Ve skutečnosti u nás máme zbytky potravinářského průmyslu. A hlavní částí tohoto odvětví, na tom trvám, jsou zahraniční společnosti. Stejné je to s farmacií. A dalšími věcmi.
Pohybovat se v trendu je pro nás nebezpečné. Ale prudce se trhnout stranou, zaprvé nikdo nechce, zadruhé je to také nebezpečné.

A teď o tom, co se děje. Řeknou mi: „Dáváte tyto obecné obrázky, ale mluvte konkrétně!“ Ale bez obecného obrázku nedostanete nic konkrétního.

Co organizuje Sobjanin v Moskvě? Chce být přímo v trendu a zaměřit se na to, co se děje ve světě. A o tomto trendu ví z první ruky. Protože svět, který popisuji, je velmi těsně integrován na úrovni elity. Ale Sobjanina ani nezajímá, jestli mají pravdu ti, kdo organizují covidovou extázi. On prostě vidí, že se jedná o velmi mocné muže, kteří plně chápou, jaký je globální trend a sami ho organizují. A vše, co on chce, je napodobovat je, být papežtější než „papež“. A tomu se říká politická mimeze.

Jak přesně však napodobuje, závisí na jeho kompetenci, jeho byrokracii, existující administrativní a lékařské infrastruktuře (kterou sám zničil), jeho odborném okolí, které mu okamžitě strčí zprávy Fergusona a dalších, a na jeho schopnosti porozumět něčemu z toho, co se děje. Porozumět, chápete? Porozumět znamená to, že i když nemáte kompetence, tak zjistíte, kdo tuto kompetenci má a na koho je třeba se orientovat. Toho všeho je strašně málo. A politický instinkt naznačuje, že laxní přístup by se neměl projevovat, ale administrativní vztek je možný a měl by být. A on ho umí ukázat. Kromě toho existuje svatá víra, že světlo pochází  odtud, a pokud tam něco dělají, mají pro to důvod a je třeba udělat totéž. Všechno ostatní pochází od toho záludného.

A co dělá Putin? Dělá totéž co Trump – nevidíte? To znamená, že nevěří na covidovou extázi, cítí boudu v této extázi, má pocit, že mimo jiné jde o intriku proti němu samotnému. Zároveň se ale nechce prudce trhnout stranou, protože si uvědomuje, čemu bude pak čelit. „Zabiják lidí!“

A nelze umlčet všechna tato ústa, včetně globálních, která se nedistancovala od stávajícího globálního trendu, která z něho nevystupují. Dokonce i zvětšování vzdálenosti mezi Západem a námi je nutné, ale ne postačující. To je z mého pohledu skvělé. Ty jsi ji zvětšil, ale co potom? Něco mi vysvětli, ne na úrovni skalárů, ale na úrovni vektorů. Všichni tam – a ty kam ? To je důležité. Není to ani ideologie – je to poslání, je to globální trend.

Řeknou: „Ale Lukašenko se trhnul.“

No, trhnul … Řekl: „Tomuto koronaviru říkám nejinak než psychóza a nikdy názor nezměním, protože my jsme zažili již mnoho psychóz a  víme, k čemu to vedlo. Jsem absolutně přesvědčen, že se jedná o další takovou psychózu, která někomu bude hrát na ruku a někomu bude škodit. Proč se chovám takhle? Protože jsem absolutně přesvědčen, že můžeme utrpět více panikou než samotným virem.“ 

Trhlo se několik zemí, jako Švédsko, které si to vysvětlují tak, že v těchto zemích nedojde k mocné konfrontaci, že Západu na nich v tuto chvíli nezáleží.

Existuje malá země. Není pod takovým dohledem, i když samozřejmě je. Vnitřně je Bělorusko velmi konzervativní zemí. Jsou tam nějaké liberoidní skupiny a samozřejmě ji někdo také chce rozhoupat, ale obecně je velmi konzervativní.

Rusko není Bělorusko. Je hluboce svázáno se Západem a má jinou populaci a jinou strukturu inteligence a jinou strukturu mezinárodního pozorování a mnoho dalšího. To znamená, že jde o zemi zapojenou do globální hry. A může buď hrát ve všem podle alternativních pravidel nebo začít manévrovat.

Sobjanin manévrovat nebude, on bude přímo v první desítce. Co řekli na Západě – to tady také děláme. Mocně, svorně, vpřed! Ruce za zády, jeden za druhým! 
Putin bude hrát v mezích stejného globálního trendu. Ale s výhradami (jako Trump). Sobjanin chtěl hrát s ještě menšími výhradami, ale aby nenapínal Putina. Když si Sobjanin uvědomil, že ho už napíná, zasalutoval. Ale jsou to dva politici, kteří chtějí hrát stejnou hru s většími nebo menšími výhradami.
Trump i ti, kteří jsou alternativou k Trumpovi, jsou opět to samé, s většími nebo menšími výhradami.

Uspořádání malého „pikniku na krajnici“ také není to.

Jediné, co by mělo být, je říci to na rovinu: hra na koronavirus (nezáleží ani, zda je umělý nebo přírodní) je součástí strašného globálního trendu, do kterého se začleňovat není dobré. My se do něho nezačleníme a nabízíme světu jiný trend, na vlastní nebezpečí a riziko.

Ale zatím na obzoru nejsou žádné známky něčeho takového. A bez těchto znaků bude všechno covidovou hrou s většími nebo menšími výhradami. Měkčí, tvrdší, ale stejné.

Naposledy se o alternativní hře vážně diskutovalo na  XIX sjezdu KSSS (nikoli na XXV), a i to s jaltskými výhradami. Od té doby o tom nikdo nemluvil se skutečným přesvědčením. I v tom je tragédie lidstva. A nejméně ze všeho to je možné požadovat od elity, která chce takový nebo makový vstup své vlastní země do západní civilizace.

Nejdříve – úplné odmítnutí tohoto vstupu a prohlášení jiného kurzu, a ne jen distancování se. Opakuji, distancování se je skvělé, ale nepostačující. Je třeba jiný vektor! Navíc ozřejmený stejnou silou jako v případě paktu Molotov-Ribbentrop. A pak – jiný přístup ke koronaviru. A opakuji, neexistují a nemohou existovat žádné konečné úsudky ani o jeho umělém původu, ani o jeho přirozeném původu. Mnohé vypovídá o jeho umělém původu. Pokud se každý den odhalují jeho další a další senzační vlastnosti, které se dříve v přírodě nevyskytovaly, co je to pak za bláznivost? Matka příroda je velmi konzervativní, tak proč se najednou zbláznila? Proč se zbláznila laboratoř, je pochopitelné, pokud se zaobírá biologickou válkou. Proč se tak zbláznila příroda?

To vše naznačuje, že může jít o umělý původ. Ale i kdyby ne, tak o to nejde. Nebo přesněji, nejde jen o to.
Jde o to, že covid nabourává život, vede očividně do pekla, a tomu je třeba vzdorovat. Dá se tomu však vzdorovat, jen když prohlásíte: „Toto je zhoubný globální trend a nezáleží na tom, kdo za tím je, a i kdyby všichni. A toto je naše cesta.“

Ale když to prohlásíme nebo když zavedeme změny Ústavy a připravujeme se na takové prohlášení, musíme rychle vybudovat autarkii, pokud jde o medicínu, farmakologii, potravinářský průmysl, veškerou soběstačnost obecně, kulturu, informace, elitu – všechno. Pokud se to nezačne budovat, pak žádná rétorika nemůže být prostředkem záchrany z temnoty, která se vkrádá do naší země a lidstva.

Opakuji ještě jednou: zatím existuje určitý globální trend a neexistuje k němu alternativa. Naše elita (v podobě, v jaké existuje a ve které byla vytvořena během všech post-sovětských desetiletí a také i pozdních sovětských desetiletí), se řídí tímto trendem. Dokud bude existovat pouze tento trend a bude se jím řídit naše elita, s výhradami nebo bez výhrad, bude se dít to, co se děje.

Na základě svého pragmatismu je naše elita stále přesvědčena, že i ta západní je pragmatická. A že proto se s ní může domluvit. Proč taková úcta ke Kissingerovi? Pro naši elitu byl ztělesněním pragmatismu a schopnosti domluvy. Nejsou to však Kissingerové, kdo usiluje o moc na Západě. O moc usilují, a já to v tomto programu ukážu, nezřízení ideoví fanatici, žíznící po našem vyhlazení a zotročení lidstva.

Globální trend, který nechceme opustit, je kuře chycené v drápech části globální elity. A sotva ho někdo vyrve z takových drápů.

Naše elita to nechápe. Bude se měnit pouze pod obrovským tlakem. Teprve potom segment této elity, který je částečně orientován na vstup na Západ, odskočí tak, jak odskočili Gorbačovovi poradci na konci perestrojky a hodili na stůl svoje průkazky. Teprve potom začne masivní odchod elity. Začne, když bude blízko katastrofa, která už bude zřejmá, a na základě odpovídajícího západního signálu. A pak to bude buď strašná prohra nebo nějaké nové perspektivy. Všechno ostatní jsou detaily.

Upřímně řečeno, šance na záchranu Ruska při současném globálním trendu jsou vcelku velmi malé. Pokud však jsou, pak jsou podle mého chápání tyto šance dány novým sociokulturním klížením v neelitní části naší společnosti. V tom, co lze nazvat prostou občanskou společností.

A tu někteří ze skvělých lidí, kteří reagují na můj program, začínají volat: „Ale co ti naši?! Na co máme vedení?! Ó můj bože!“

Ne na vedení teď vše záleží! O vedení jsem vám řekl všechno, co jsem mohl.  Vše záleží na vás. Od toho, zda se probudíte, a co začnete dělat sami se sebou, se svými malými hodnotami, se svou životní pravdou, se svým pohledem na život. Na každém z vás, na vašem probuzení závisí smrt Ruska nebo spása, a ne na vedení. Vzdejte se těchto paternalistických nadějí. 

Co se týče Putina, o něm je vynášeno mnoho soudů. A kdo je alternativou? Jak si země vybírá hrdiny? Tak, jak je vybírala na začátku krize na Donbasu?

„Kde máš oči?“ – ptá se Hamlet své matky a ukazuje jí rozdíl mezi jejím prvním manželem (jeho otcem) a králem Claudiem, který zabil svého bratra. Tato otázka je velmi zapeklitá. Není jen politická, je téměř metafyzická a zároveň pro politiku osudová. Protože spící člověk nemá oči, které by viděly pravdu.
To vše si pamatuji z kolizí v Doněcku, kdy spící lidé viděli hrdinu ve zrádci a v bezvýznamnosti. Necílím na individuální případ, stává se to pravidelně.

„Kurgiňanovi nikdy neodpustím, že měl pravdu,“ řekl jeden ze spících, když se v Doněcku vše stalo zřejmým.

K probuzení jsou zapotřebí znalosti. A znalosti neznamenají nic bez bytí. Pouze spojení znalostí s bytím má nějaký význam. Získání bytí, tj. schopnosti rozlišení a jednání, je bolestivý proces. Ale je třeba se k němu odvážit.  A je třeba rozlišit takové odhodlání od připravenosti snít o tom, že se probouzíte.

Až v podmínkách silné covidové hysterie začne odchod z velkoměst, až lidé začnou přemýšlet o tom, jak zajistit svůj život společně s dalšími spřízněnými dušemi, až se začne tento kruh spřízněných duší rozšiřovat mimo jejich vlastní rodinu, až začne určitá homogenizace vztahů v rodině i mimo rodinu – tehdy začne velká politika.

Ale protože věřím, že znalosti jsou prostředek k probuzení a existuje po nich poptávka jako naděje, budu pokračovat v analýze covidového šílenství, jehož pochopení je nesmírně důležité pro toho, kdo chce porozumět nejen globální, ale také naší domácí politice. Jedno úzce souvisí s druhým.

Jak souvisí? Není to jasné? Naše oligarchie a Davos Gatese jsou jeden celek. A naše oligarchie je nejsilněji spojena se segmentem elity, který je orientován na „vstup na Západ po částech“. To znamená na kapitulaci před Západem. A  na to, aby se pokračovalo ve vykořisťování rozděleného Ruska již jako stoprocentní koloniální administrativy.

Západní farmaceutický průmysl dominuje ve výrobě léčiv na našem území. Dělá to, aniž by nebyl nijak začleněn do naší politické elity? O tomto začlenění křičí na každé křižovatce. Jestli křičí oprávněně nebo v rámci konkurenčních her je samostatná otázka. Ale oni křičí!

Koho je mnoho léků, o nichž se říká, že jsou naše? V nejlepším případě jde o generika. Vycházejme tedy z potřeby budovat jinou budoucnost a zároveň korelovat přítomnost s tím, co máme. Když budeme parafrázovat Stalina, můžeme říci, že „nemám pro post-sovětské občany, kteří v referendu v roce 1993 hlasovali pro Jelcina, jiné elity než ty současné.“

A pokud tomu tak je, pak je ještě aktuálnější otázka, kdo přesně zaujímá jakou pozici ve světové koronavirové hře, která je součástí mnohem větší hry.
Kdo dnes získává určité nové příležitosti, které přinesla covidová extáze?

Například to je Joe Biden, který v důsledku covidové extáze velmi předstihl Trumpa. A při roztáčení dalších vln této extáze může překonat Trumpa. Cena této výhry je padesát bilionů, ne-li více.

V USA existují dva hlavní konkurenční agregátory sociologických průzkumů: Real Clear Politics a FiveThirtyEight.
Real Clear Politics založil bývalý prezident Asociace korespondentů Bílého domu, politolog Harvardské univerzity Carl Cannon a politický komentátor Thomas Bevan, který pracuje jak s Fox News (tj. konzervativci), tak s CNN, MSNBC atd. V roce 2015 ho tým webu koupil od bývalého partnera, časopisu Forbes, který dříve vlastnil kontrolní podíl. A tento Real Clear Politics je jedním z agregátorů průzkumů, velmi důležitý.

Jeho konkurent, FiveThirtyEight, byl založen statistickým ekonomem Nathanielem Silverem a patří korporaci Disney.

Oba agregátory fungují na základě podobné metodiky a monitorují průzkumy různých sociologických agentur, jako jsou Pew, Rasmussen, Fox News, CNN a průzkumy prováděné univerzitními týmy.

Bidenovi se podle Real Clear Politics podařilo od 24. února do 21. června 2020 více než zdvojnásobit svůj náskok před Trumpem, a to ze 4,3% na 9,8%. 

Žádným agregátorům nelze věřit. Ale pokud ano, chápete, že vše bylo provedeno kvůli těmto 5,5 procentům? Protože v nich je osud, biliony, světová moc a globální trend.

Podle FiveThirtyEight byl Biden na konci února o 3,8% před Trumpem. Ke konci června byl Bidenův náskok již 9,6%. 

Vidíte, kvůli čemu jste seděli v bytech. Myslíte si, že ne? 

Jak vidíme, údaje obou konkurenčních agregátorů o dynamice hodnocení Trumpa a Bidena jsou velmi podobné. Bidenovo hodnocení vždy předčilo Trumpovo hodnocení po celý rok 2020, ale v posledních několika měsících došlo k významnému a rozhodnému nárůstu Bidenova náskoku před jeho konkurentem.

To neznamená, že Trump nutně prohraje. Nikdo neví, jak zareaguje americká většina. Co je obyčejná Amerika? Ale zatím bylo těchto 5% nakoupeno. A proč kvůli tomu nenechat několik miliard lidí v bytech? A nenechat hroutit průmysl? 

A co Trump? Nemůže to nechápat. Když to chápe, bude souhlasit s účastí na dalších vlnách covidové extáze? Na vlnách, o kterých všichni mluví.
Trump je spoután na rukou a nohou určitými silami. A v tomto programu mám v úmyslu probrat jakými silami. Trump prohraje tak jako tak. Pokud utáhne šrouby nazvané „nová vlna covidové extáze“, pak bude kritizován oponenty, kteří ho obviní, že to dělá špatně. Pokud však začne vzdorovat nové vlně covidové extáze, bude smeten. Protože oponenti ho obviní ze zabití obrovského počtu lidí.

Trump proto na jedné straně dělá potají vše pro to, aby zachránil USA před novou vlnou covidové hysterie, a na druhé straně trvá na záchraně karantén, které jsou pro něj fatální. Nepoznáváte v tom něco z naší politiky? Trump říká, že zachránili miliony amerických životů. (Kdo mu řekl o těchto milionech? Že by ten Ferguson? Přesně ten!)  A co má dělat?

„Proč jsi nás zavřel? “
„Já jsem vás zachránil! Ale pojďme nějak všechno změkčit … Tady řekneme, že tohle není nutné, tamto není nutné … Potají … Jen –  Pst! A pak budou křičet, že jsem připraven zabít miliony lidí pro mé zvolení. To není třeba!“

Totéž se děje ve většině ostatních zemí. Je velmi obtížné nezapojit se do covidového šílenství.
Zaprvé proto, že pokud ho již ve vaší zemi rozehráli, můžete na to pouze reagovat, přičemž určitým způsobem minimalizujete tyto okolnosti.  Co znamená „pokud ho již rozehráli“? Jakmile už jsou v zemi síly, které ho chtějí rozehrát, pak ho rozehrají. A jelikož se do roztočení hry zapojuje také mezinárodní systém masových sdělovacích prostředků, stejně jako mezinárodní odborné společenství, stejně jako farmacie atd., je možné rozehrát vše, i když v zemi nemáme zvlášť horlivé rozehrávače. Je možné je získat, ale v případě potřeby se rozehrávka může uskutečnit také zvenčí … Nemám zde na mysli Trumpa, jak chápete, ale naši strádající vlast.

Aby bylo možné se chránil před touto rozehrávkou, je nutné, opakuji, buď mít sníženou přizpůsobivost obyvatelstva a nenacházet se mezi hlavními teritorii rozehrávky, nebo se „odvázat“ a vyhlásit alternativní misi. Takovou, že celý globální trend je svinstvo, a že covidové záležitosti jsou součástí tohoto trendu a jsou obzvláště velké svinstvo.

Ale to neplatí ani pro Trumpa, ani Si Ťin-pchinga, ani Putina. Zatím to není nikdo. A každý se orientuje zaprvé na vnitřní okolnosti a zadruhé na vnější, protože vše nelze omezit na ty vnitřní a je třeba provádět určitou zahraniční politiku. Jinými slovy, postavit se určitým způsobem k takzvanému globálnímu trendu. 

Když jsem řekl „zaprvé“, měl jsem na mysli roztáčeni uvnitř země – jak skutečně organické, vnitřní, kde existují vlastní „bazarové“ skupiny, tak i vyslané zvenčí, kdy  „bazar“ na vaše území přinášejí jiní. To vše spadá do zaprvé.

Zadruhé, nejde jen o to.

Opakuji, že Číňané možná mohli zpomalit roztáčení covidového poplachu na svém území. Ale oni velmi rychle odhalili, na co to je. A uvědomili si, že pokud nebudou efektivní v boji proti covidu, pak se na nich vyřádí s neuvěřitelnou silou. A to je v rámci současného kurzu čínské komunistické strany silně nežádoucí. Je to už dlouho nežádoucí, od té doby, co odešli od maoismu. Proto se Čína začala rozhlížet, co může udělat, aby se ti mizerové, kteří se zabývají roztáčením, na ní nevyřádili s maximální silou. Přemýšlela a pochopila, co je třeba udělat. Je třeba se postavit do čela procesu. Pokud to nemůžeš zastavit, postav se do čela. A ona se postavila do čela. A ona má možnosti – víc než kdo  jiný.

„Vidíte, jací jsme?“ A co nám na to řeknete? Řeknete nám, že jsme divoká asijská zvířata, která zabíjejí lidi, že u nás umírají, a my to zatajujeme? Ne! Jsme lidé, kteří utáhli šrouby jako nikdo jiný. My jsme vyhráli! Vyrobili jsme léky, prodáváme je světu. No, a teď co budete křičet? O našich laboratořích – jen pípněte! A my promluvíme o vašich. Pojďme tedy bez toho. Virus je přírodního původu. My jsme napřed před celou planetou.“

Aby se změnila  čínská strategie vítězství pomocí vedoucího postavení v globálním trendu, musí se stát něco zcela mimořádného. Ale dokud se nestalo – Číňané budou „covidovat“ ne méně, ale více než Spojené státy, čímž dokazují, že jsou šampióny ve všem: ve výrobě elektroniky i v boji proti covidu – ve všem, až po očkování a také to, že z nich nelze udělat „pekelné ohnisko celosvětově ničivé infekce“.

Otázkou tedy vůbec není, proč se tak Číňané chovají. To je jasné.
Otázkou je, kdo tento trend organizuje. Kdo je vlastníkem? V čích drápech –  jakého dravce – se nachází kuře s názvem „globální trend“? Brzy se začnu zabývat drápy a tímto dravcem. Mezitím poznáme, co řídí samotný trend. A kuře také.

Někdo se mu podřizuje, protože chce být první.
Někdo se mu podřizuje, protože v něm chce přežít.
Někdo si uvědomí, že na něho není příliš tlačeno, a lidé tam jsou klidní, a odjíždí stranou.
Někdo má být na okraji trendu.
Někomu je v globálním trendu přiřazena role relativně nezávislé složky.

O to nejde. Hlavní je trend.

SSSR byl velmi dlouho mimo trend. A do určité míry měl své vlastní „trendové“ možnosti. Přičemž alternativní vůči těm, které používal protisovětský svět. To byla spása pro sovětské občany. A pro svět. Ale to je minulost.

Krach SSSR byl způsoben odmítnutím vlastního globálního trendu. To odmítnutí lze pojmenovat různě: „porážka ve studené válce“, „vstup do civilizovaného světa“ atd. V každém případě Ruská federace ve své současné podobě, vzhledem k přítomnosti elity, kterou jsem popsal, zjevně není připravena představit světu alternativní trend – ani na hodnotové úrovni, ani na úrovni životního stylu. A  populace je na to připravena?

Ruská federace se nejprve rezignovaně podřídila  trendu, a pak začala, jak se říká, manévrovat v proudu, to bylo zřejmé. Současně se samozřejmě Ruská federace pohybovala po toku proudu, toho globálního trendu. Ujišťovala se však, že není jeden proud, ale několik proudů. A tady je možné si něco vybrat.

Ve skutečnosti je proud jeden. A pohyb v něm je naprosto destruktivní. Například nám vštěpují, že jakási digitalizace je nevyhnutelná, že vyplývá z technologického pokroku. A že je možné se jen podřídit této nevyhnutelnosti. A snažte se nebýt vyvrhelem, který bude v podmínkách digitalizace likvidován.

Digitalizace však neznamená nevyhnutelnost, ale něco jiného. V určité míře samozřejmě je nevyhnutelná, pokud ji posuzujeme ve formě  počítačů, mobilních telefonů, gadgetů atd. Existuje nevyhnutelnost v podobě zbraní, děl, kulometů, letadel, rádia – svět se mění. Ale co potom?  Reakci na tuto pozici nevyhnutelnosti napsal Alexander Blok ve své nádherné básni „Odplata“:

Что ж человек? — За ревом стали,
В огне, в пороховом дыму,
Какие огненные дали
Открылись взору твоему?
О чем — машин немолчный скрежет?
Зачем — пропеллер, воя, режет
Туман холодный — и пустой?

Tato otázka stála na hraně i v době Alexandra Bloka, který pochopil, že nedostatečná proporcionalita mezi rozvojem člověka a technickým pokrokem vede ke smrti civilizace, a nikoli k přechodu do nové fáze.

Miliardy spících degradovaných tímto trendem se mohou pouze navzájem zabíjet a umírat. To znamená, že otázka člověka je důležitější než otázka digitalizace. A tato otázka má přímou vazbu na covidovou analýzu.

Kdo, kromě farmaceutických společností, těží z covidu-19? Samozřejmě ty protitrumpovské síly ve Spojených státech, které rozehrávají covidovou kartu proti nepohodlnému americkému prezidentovi. Ale nejsou sami. A nejsou to jen farmaceutické společnosti a celý ten byznys, který dostává biliony pomoci. Je tu ještě něco jiného.

Co znamená samoizolace? Obrovský nárůst míry připojení k internetu. K tomu, co jsem kdysi nazval v jedné ze svých prací, ani ne virtuálním světem, ale „Virtuální Zemí“ nebo „Virtlandem“.

Distanční vzdělávání přináší ještě větší připoutání k tomu Virtlandu. A mluvíme přitom o připoutanosti nejjednodušší a nejzřejmější. 
Nutnost objednat vše, co potřebujete, v podmínkách distancování vede k tomu samému. Objednávejte přes Virtland.
Změna životního stylu vede k tomu samému. Nyní žij ve Virtlandu. Zaboř se do počítače a nedýchej. Nebo dýchej rovnoměrně.
To znamená, že nejviditelnější hlavní užitek z covidové extáze má Virtland.
A pak jsou tu ještě údaje shromážděné byrokracií kvůli karanténě občanů. Kam jdou? Do Virtlandu.
Co je byrokracie? Stát je málo výkonný ve vztahu k Virtlandu.

Jestli patří Yandex Rusku, je samostatná otázka. Ale to, že  „Yandex“ je drobkem ve vztahu ke světu Virtlandu, je zřejmé. Yandex není ani setina, je to tisícina části Virtlandu. Yandex má kapitalizaci v řádech deseti miliard a celková kapitalizace Virtlandu je mnoho bilionů. A opakuji, čí Yandex je, je samostatná otázka.

Podívejte se, kdo v posledních měsících karantény šíleně zbohatl. Jsou to především miliardáři z Virtlandu, kteří se zabývají nadbíháním spotřebiteli, kterému je vnucen nový způsob života a obsluhou těchto nových trendů.
– Možná byste šli do restaurace – tak nějak příjemné je to i bez Virtlandu. To ale nejde! Obraťte se na Virtland. Ani do obchodu jít nemůžete. Obraťte se na Virtland.
– Chcete učit děti – obraťte se na Virtland.
– Potřebujete volný čas – čerpejte z Virtlandu.
– Chcete vědět o nových neštěstích – běžte na Virtland. Kam ještě? Jak řekl hrdina Dostojevského, „když není kam jinam jít“.

Co se děje ve Virtlandu? Poskytuje pouze pasivně službu? Já například nevěřím v rychlý nástup úplné kontroly nad mozky lidí pomocí implantované elektroniky. To se ještě někdy připlíží k lidstvu, ale teď hned ne. Not yet, jak říkají naši angličtí přátelé.

Ale další zlá věc je poblíž. Již nyní obrovské počítače s dramaticky zvýšenými schopnostmi zpracovávají nejen informace, které shromažďuje stát (to je část otázky). Největší vlastníci Virtlandu zpracovali a budou i nadále zpracovávat v rostoucím objemu informace, které jim adresujete. Až po individuální sémantiku, životní styl, psychologické detaily a mnoho dalšího.

Je to samozřejmě pouze jedna z přechodných fází zotročení. Ale přítomnost takových dat ve velkém množství, rychle zpracovaných, je obrovská moc. A to vše se už rýsuje na obzoru. Vlastně jsme se do toho už dostali. A všechno ostatní vyvstane v dalších fázích roztáčení tohoto globálního trendu, jehož cílem je zatáhnout člověka do extrémně kontrolovaného Virtlandu. A tam nejprve člověka rozdrtit a pak zničit.

To je tedy světová absolutní nadvláda Virtlandu jako výsledek pohybu ve směru stanoveném tímto globálním trendem, který neexistuje sám o sobě, ale nachází se v určitých drápech.

Ale o drápech o něco později. Nejprve o Virtlandu.

– Na jedné straně člověk začíná více a více obětovávat právě tomuto Virtlandu.
– Na druhé straně se člověk změní tak, že bude stále méně schopen odolávat Virtlandu.
– Na třetí straně ho přes všechny strachy budou zahánět do Virtlandu.
– A na čtvrté straně strachy budou změkčovat mozek. A osamělost vnucená strachy ničí duši.

Závěr je jeden – současný globální trend – „virtualizace“ – je neslučitelný s lidstvem. A máme plné právo nazývat ho smrt. A před smrtí je třeba se zachránit. Jiný pohled na to, co se děje, není možný, pokud lidé nebudou brzy rozhořčeni z nějakých soukromých důvodů (tedy alespoň co se týče této covidové extáze), ale budou chtít se vyznat v tom, co se děje, aby se probudili. Nikdo se neprobudí, dokud nepocítí celkově smrt a nezareaguje na ni s maximální nelehkovážnou vášnivostí.

Ale napůl narušený spící člověk nemůže na smrt reagovat zprudka. Ve snu se nějak škube – nic víc. Ve stejném snu předstírá, že bojuje se smrtí. A co je hlavní, přežít to opravdu nemůže. Má už částečně pochroumaný emoční aparát. Bojí se emocí. Protože je křehký a má podezření, že emoce zapnuté na plný výkon, ho nakonec zničí a nezachrání.
To znamená, že se nezachraňuje, ale škube, a to z nějakého soukromého důvodu. A nemůže přežít rozsah smrti, a proto ani pochopit.
Když to nechápe, nemá možnost to skutečně přežít, nemůže se skutečně odvrátit od smrti. Abyste mohli něco o tom zamumlat, musíte spát velmi hluboce. 

Mumlajících se mohu jen zeptat:

– „Už jste poslali svoje děti na smrt nebo to uděláte brzy?
– Co se vlastně chystáte s dětmi dělat? Stačí odpovědět přímo na tuto otázku.
– A kdo jste vy, abyste s nimi něco udělali? Vy sami disponujete bytím? Probudili jste se nebo jste zlomení?
– Řekněme, že jste se probudili. A co?
– Všude kolem smrt. Zavíráte dítě doma?
– Neposíláte ho do školky a školy?
– A zakazujete mu chodit ven?
– A jak projde socializací a kým bude bez ní? A kdy se proti tomu začne bouřit? Jaké formy bude mít vzpoura?
– Co s tím uděláte v podmínkách, když máte svázané ruce a nohy všemi variacemi na téma juvenilní justice?
– Pokusíte se vytvořit pro dítě plnohodnotné alternativní prostředí?
– Nu což, jste hrdinové. Toto je začátek i občanské činnosti, nejjednodušší.
– Jak ale vytvoříte toto prostředí?
– Jak ho ochráníte psychologicky, sociálně, existenciálně a obsahově?
– K tomu musíte mít jakýsi jednotný celek. A jak dlouho to vydrží, když jste neozbrojen? Dva týdny, tři měsíce?
– A jak brzy u vás zafunguje všechno to, co vnutil vítěz studené války, který naplánoval zotročení přes zneužití? A do značné míry uspěl.“

Ale nejdůležitější je ten proklatý trend. Stal se dominantním po rozpadu SSSR. A neničili SSSR proto, aby zavedli tržní hojnost. Ale proto, aby lidstvo pokořili. A covidový epos je jen jednou z fází takového pokoření. Do Virtlandu a podobně.

Ale kdo chce lidstvo takto pokořit? Není to o trendu samotném. Ale o tom, v jehož drápech se tento trend jasně nachází. Kdo je ten dravec?

Přes veškerou důležitost hry farmaceutických společností, kterou jsem již popsal a v tomto programu ji budu i nadále popisovat, není to o ní. Tato hra má nějaké další, ještě silnější rozehrávače. Je třeba jít postupně, od malého k silnějšímu. Tito rozehrávači přitom nejsou abstraktní,  které bychom mohli označit jako „zákulisní“, ale jsou konkrétnější. A hodnotit jejich konkrétnost je třeba zase konkrétně. A ne na úrovni obecných slov. Slíbil jsem, že v tomto programu se budu zabývat právě tímto a svůj slib dodržím.

Čím chtějí udělat covid – 19 ti, kteří ho roztáčejí? Další fází pokoření.

Prostřednictvím čeho navrhují některé zcela konkrétní síly realizovat takové nové fáze pokoření (odlidštění, zásah do člověka a lidstva)? Prostřednictvím takzvané transformační události. Nebo transformačních událostí.

Nevede covid-19 k takové transformační události? Ano.

A kdo hovořil a hovoří o nezbytnosti takových událostí s největší kanibalistickou vášní? Tedy rychle. A o tom, že je nutná transformační událost, která všechny dostane pod americkou nadvládu a že tato událost může být biologická a musí být biologická … Kdo o tom mluví najednou s největší kanibalistickou vášní z lidí, kteří mají k dispozici nejen možnost mluvit, ale také něco úplně jiného?

Pokusím se na tuto otázku odpovědět s takovou konkrétností, jakou vyžaduje současná mimořádná situace.