Postaršímu vdovci, mlynáři Vávrovi, se zalíbí Maryša Lízalová. Lízalovi sňatek své dcery s bohatým mlynářem podporují. Maryša nechce o Vávrovi ani slyšet. Miluje chalupnického syna Francka. Také dobře ví, že Vávra je hrubý a necitelný chlap a údajně zavinil smrt své první ženy. Ošklivě se chová také ke služce Rozáře, s níž má nemanželské dítě. Před nerovným sňatkem varuje Lízala i farář. Francek je odveden na vojnu a Maryša zůstává se svou láskou sama. .. (Filmový přehled) Režie: Josef Rovenský – Scénář: Otakar Vávra, Vilém Mrštík(divadelní hra) – Hrají: Jiřina Štěpničková, František Kovářík, Hermína Vojtová, Jaroslav Vojta, Vladimír Borský, Ella Nollová, Marie Glázrová, Marie Bečvářová, František – Kroje zapůjčili obyvatelé Vlčnova, zejména F. Zemek, poštmistr v. v. – Film získal zlatou medaili na 4. mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v r. 1936.
Recenze diváků:
Vzhledem ke svému stáří překvapivě výborný snímek. Herecké osazenstvo v čele s geniální Jiřinou Štěpničkovou je fantastické, atmosféra slováckého Vlčnova celé drama krásně doplňuje a ona známá scéna s otravou je perfektně vygradovaná. Naprosto luxusní záležitost.
Díla autorů českého kritického realismu se těšila u filmařů vždy velké oblibě. V průběhu třicátých a čtyřicátých let byly postupně zfilmovány romány Raisovy, Klostermannovy, Jiráskovy, Winterovy, Baarovy, Svobodovy i díla Čapka-Choda a Ladislava Stroupežnického. V roce 1935 přikročil režisér Josef Rovenský k adaptaci stále populární hry bratří Mrštíků, k Maryše. Dramatický příběh nešťastné lásky a upřímné nenávisti neztratil ani dnes nic ze své monumentální tragické atmosféry. I dnes ohromuje urputnost a zaslepenost Maryščiných rodičů, kteří svou jedinou dceru vehnali do sňatku se zlým a násilnickým mužem. I dnes dojímá čestná a věrná láska Francka a i dnes mrazí ve scéně Vávrovy smrti. Rovenskému se obdivuhodně podařilo všechny tyto důležité rysy vystihnout s neobyčejnou dávkou syrovosti v intencích moderního filmového jazyka a řemesla. Pro hlavní roli byla vybrána vycházející hvězda pražského divadelního světa Jiřina Štěpničková, která se ne vlastní vinou stala na další léta prototypem tragické venkovské dívky. Citlivě tlumené moderní herectví rezonuje i v kreacích Františka Kováříka, Elly Nollové, Marie Glázrové i obou sourozenců Vojtových. Upravený (smířlivý) konec měl apelovat na ryzost charakteru i nezdolnost a víru pravé lásky, které však tvůrci kritického realismu záměrně potlačili. Že je filmová Maryša dílem skutečně výjimečným potvrzuje i fakt, že se snímek dočkal řady tuzemských i mezinárodních poct.
Jestli mi tu něco doopravdy vzalo dech, byl to způsob, jak Jaroslav Vojta ztvárnil to umírání. Tak komorně, minimalisticky. Má to ohromnou sílu a tíha toho okamžiku dopadá o to drtivěji. Na tu dobu myslím věc nevídaná.