Jeffrey Sachs: „Změna režimu je základním nástrojem zahraniční politiky USA. Když se Spojeným státům nelíbí vláda, která je u moci, podniknou kroky k jejímu svržení, ať už prostřednictvím převratu, války, vyvoláním chaosu nebo útěkem vůdce – to je standardní praxe zahraniční politiky. Stalo se to nesčetněkrát. V knize Lindsey O’Rourke „Tajné změny režimů“ (Covert Regime Change) autorka dokumentuje 70 operací na změnu režimu provedených USA mezi lety 1947 a 1989. Z těchto 70 operací bylo 64 operací skrytých.
CIA zůstává hlavním nástrojem impéria.“
Všechny tyto operace, jak je slyšet i v dokumentu níže, jsou aktéry ospravedlňovány „bojem proti komunismu“. Přitom nejde o nic jiného než o stvrzování a udržování „práva“ na vykořisťování jiných národů.
Asociace pro zodpovědný disent (The Association for Responsible Dissent ) odhaduje, že do roku 1987 zemřelo v důsledku tajných operací CIA 6 milionů lidí.
Hned po 2.světové válce byli v rámci operace PAPERCLIP převezeni do USA nejen němečtí vědci, ale i němečtí důstojníci, nacističtí váleční zločinci, kteří se v r. 1947 zapojili do práce v nově vzniklé organizaci CIA (Ústřední zpravodajské služby).
Nejdůležitějším z nich byl Reinhard Gehlen, Hitlerův mistr špionážních služeb, který si v Sovětském svazu vybudoval zpravodajskou síť. S plným požehnáním USA Gehlen vytvořil „Gehlenovu organizaci“, skupinu uprchlických nacistických špionů, kteří znovu aktivovali své sítě v Rusku.
Patřili mezi ně zpravodajští důstojníci SS Alfred Six a Emil Augsburg, Klaus Barbie („Řezník z Lyonu“), Otto von Bolschwing a plukovník SS Otto Skorzeny.
Operace CIA se řídí stále stejným scénářem. Buď je „ohrožena demokracie“ v nějaké zemi nebo jsou v ohrožení americké obchodní zájmy. CIA jménem amerických podniků nebo se slovy o demokracii mobilizuje opozici: „Dostaneme vás k moci, pokud pro nás udržíte příznivé obchodní a politické klima.“
Agentura opozičníky poté najme, vyškolí a spolupracuje s nimi na svržení stávající vlády. Používá k tomu všechny možné triky: propagandu, zakoupené volby, vydírání, sexuální intriky, falešné příběhy o oponentech v místních médiích, infiltraci a narušování politických stran, únosy, mučení, zastrašování, ekonomickou sabotáž a dokonce i atentáty.
Tento scénář se opakoval tolikrát, že ho CIA dokonce vyučuje ve speciální škole, nechvalně známé “School of the Americas“. (Otevřela se v Panamě, ale později se přesunula do Fort Benningu v Georgii.) Kritici ji přezdívali „Škola diktátorů“ a „Škola vrahů“. CIA zde školí zahraniční i místní vojáky a důstojníky, jak provádět převraty, včetně používání výslechů, mučení a vražd.
Časová osa popisuje jen několik ze stovek zvěrstev a zločinů spáchaných CIA
Následující francouzský dokument z r. 2003 je pokusem o přiblížení struktury CIA a některých operací zpravodajské služby, hlavně těch starších, o kterých je v mediálním prostoru nyní už poměrně dost informací. Ve filmu dostávají prostor i samotní bývalí ředitelé CIA a tak je zajímavé pozorovat, jak si přehazují vinu jeden na druhého, pokud jde o nějaké pochybení a jak najdou vždy ospravedlnění svých činů „bojem proti komunismu“. Očekávat nějaký záblesk svědomí a morálky u těchto lidí by bylo naivní.
Tajné války CIA