Převrat CIA v Íránu v roce 1953 – jeden z prvních výrazných zločinů USA v mezinárodním právu

Autor: Karel Kouřil

Írán je považován za jednu z kolébek civilizace a kultury v podobě bývalé Persie. Od 19. století se ale Persie dostala do hledáčku Velké Británie, jejíž imperiální snahy podrobit si celý svět jsou obecně známé, dosud se jí však daří dobře skrývat všechny hrůzy, které napáchala při snahách podrobit, kolonizovat a obrat o bohatství různé národy světa.

Jednou z takových zemí byla i Persie, později přejmenovaná na Írán, která se dostala do hledáčku dravců z Velké Británie zejména v 19. století. Nejprve kvůli své poloze na „podbřišku“ v té době expandujícího Ruska, když Velká Británie a její zástupci pravděpodobně pojali plán zmocnit se Ruska pro jeho surovinové zdroje (viz první útok na Rusko – Napoleon). Období je nazýváno jako tzv. Velká hra. Později začala být pro Brity Persie důležitá právě pro suroviny, a to hlavně pro ropu, která byla objevena na jejím území na konci 19. století.
Britové Persii nikdy nekolonizovali plně jako jiné země, ale svou bezohlednou politikou ji oslabovali, zadlužovali a snažili se ji učinit závislou na Velké Británii. Houževnaté Peršany se jim však nepodařilo nikdy zotročit tak jako třeba Indy.
Britům se ale v roce 1901 podařilo Peršany podvést ropnou koncesí, kterou si naprosto usurpovali ropná naleziště v Persii, Peršané ztratili nad nimi kontrolu a získávali jen naprostý zlomek zisků. Takto to Anglosasové dělají odvěky všude. Získají pomocí úplatků nějaké místní vládce či úředníky, kteří zradí svou zemi za drobty, které jim kolonizátoři předhodí.

Trochu více jsem rozvedl úvod, ale je to důležité pro pochopení vývoje v 50. letech a dále.

Operace Ajax

Nově zvolený premiér Mosaddegh začal kupodivu po volbách ihned plnit to, co slíbil a ropný průmysl znárodnil. Samozřejmě se jeho národní snahy vůbec nelíbily „páníčkům“ z Velké Británie a propojených USA, takže jejich zpravodajské služby CIA a MI6 začaly připravovat operaci, která dostala krycí název Ajax, na jejímž konci byla první úspěšná operace vedoucí k převratu v cizí zemi, jíž řídily USA přes novou zpravodajskou službu CIA (vznikla v roce 1947 z bývalé OSS). Scénář operace je náramně podobný všem dalším převratům úspěšným či neúspěšným. Pomocí velkého množství US dolarů se jim podařilo provádět systematickou propagandu v tisku a mešitách, agenti upláceli poslance, novináře a duchovní, pro vytvoření dojmu chaosu a revolty organizovali pouliční nepokoje, šířili diskreditaci premiéra Mosaddegha… (co nám to jen připomíná?)

Kupodivu první pokus o převrat 15. 8. 1953 nevyšel, když agenty CIA dotlačený mladý šáh Reza Pahlaví podepsal odvolání Mosaddegha, ale ten se nevzdal. Nicméně ani CIA se nevzdala a rozjela ještě tvrdší akci s vytažením větších davů lidí do ulic, přetažení armády a obsazením radiových stanic, až se podařilo dotlačit orgány k zatčení premiéra Mosaddegha 19. 8. a později k jeho odsouzení.

Co se dělo potom? Samozřejmě, že do Íránu se vrátil západní byznys. Bývalou AIOC, tedy znárodněnou, po převratu „zprivatizovala“ společnost British Petroleum (BP), která vznikla z bývalé AIOC. Z BP formálně Írán získával 50% zisků, ale opravdu jen formálně, protože neměl žádnou kontrolu nad rozdělováním zisků, jelikož neměl ve společnosti žádného zástupce. A jak je výše uvedeno pro AIOC, tak platilo i pro tehdejší BP – 51% podílu vlastnil britský stát a zbytek patřil velkým britským bankám, pojišťovnám a průmyslníkům, jejichž nitky se sbíhají… kde? Kde jinde než v City of London (to je překvapení, že?).

Na konec ještě jedno malé doplnění. Kdo si myslíte, že dnes vlastní BP? Představte si, že hlavními akcionáři jsou…. BlackRock, VanGuard Group, State Street !!!To je překvapení, že? Pro ty, kteří se zajímají o opravdové dějiny, ekonomiku a politiku, to ale žádné překvapení není.

Jak se to s Íránem vyvíjelo dál, si mnozí pamatujeme a všichni vidíme. Brity a Američany ždímaný íránský lid si radši zvolil cestu tvrdého islámu, s ajatolláhem Chomejnim udělal v letech 1978 – 1979 revoluci, a tento režim mimo kontrolu Britů a USA vládne dodnes. A proto vývozci démo(no)kracie USA už zase chrastí zbraněmi, aby nastolily ten „správný“ pořádek a vládu lepševiků světa pro zájmy globálních gaunerů…

---

Doplnění redakce Náboje pravdy:

Nový režim ajatolláha Chomejního zabavil veškerý majetek konsorcia v Íránu, společné podniky byly zlikvidovány a jejich aktiva byla převedena na nový subjekt, Iranian Offshore Oil Company a ze zahraničních aktivit zůstala pouze účast v ropném rafinérském závodě v Indii. Írán oficiálně odmítl vývoz ropy do USA. Neoficiálně však obchod pokračoval prostřednictvím švýcarského podniku s ropou Marc Rich + Co, vlastněného Američanem Marcem Richem.

V září 1980 začala íránsko-irácká válka (trvala do r.1988). Do roku 1981 klesla produkce ropy v Íránu o 75 % a během války byly rafinerie a terminály pro vývoz ropy opakovaně bombardovány. Na začátku 90. let byl Írán nucen dovážet ropné produkty.

V.V.Pjakin o Íránu:

Globální prediktor má v plánu přenos center koncentrace řízení – euroatlantického centra zastoupeného Velkou Británií a USA do Číny a euroasijského centra zastoupeného Evropou do Íránu. První přenos se víceméně daří a ten druhý (do Íránu) se nedaří. Po prvním úspěchu, kterým bylo dosazení ajatolláha Chomejního z Francie do Persie, do Íránu, ten proces začal drhnout. Prvním stupínkem, o který zakopnul Írán na své cestě stát se centrem koncentrace řízení, se stal Irák. Íránsko-irácká válka se táhla bezvýsledně osm let. A aby se Írán mohl pohnout z místa, musela mu v tom napomoci rozsáhlá agrese západních států proti Iráku. Ten byl smeten a Írán se mohl pohnout dál…