Filmy najdete pod textem.
Juraj Jánošík, známý též jako Juro Janošiak, se narodil v r. 1688 v Terchovej a popravený byl v r. 1713 v Liptovském Mikuláši ve věku 25 let. Zromantizovaná verze jeho života se prostřednictvím lidové slovesnosti a romantické štúrovské literární tvorby zachovala jako slovenská národní legenda. Pověst o Jánošíkovi zpopularizoval v době národního obrození v 19. století také Alois Jirásek ve Starých pověstech českých.
Ján Botto
Horí ohník, horí na Kráľovej holi.
Ktože ho nakládol? — dvanásti sokoli.
Dvanásti sokoli, sokolovia bieli,
akých ľudské oči viacej nevideli!
Dvanásti sokoli, sokolovia Tatier,
akoby ich bola mala jedna mater;
jedna mater mala, v mlieku kúpavala,
zlatým povojníčkombola povíjala.
To sa chlapci, to sa jak oltárne sviece,
keď idú po háji, celý sa trbliece.
Košieľky zelené, striebrom obrúbené,
klobúčky obité, orlom podperené;
valaška, karabína pištoliek dvoje:
to sa chlapci, to sa, potešenie moje! —
Keď vatru rozložia na hronskom pohorí:
v dvanástich stoliciach biely deň zazorí.
A keď si od zeme chlapci zadupkajú:
dvanástim stoliciam žilky zaihrajú.
Hoj, a keď nad hlavou palošík im blysne:
to až hen v Budíne srdce pánom stisne!
Hory, šíre hory — to ich rodné dvory,
hole, sivé hole — to ich voľné pole —
a na tom Kriváni zámok murovaný:
ktože tým pod slnkom voľne žiť zabráni?!…
Likavský väzeň (Jánošíkova náumka)
Samo Chalupka
Z Likavy, zo zámku, junák väzeň hľadí:
či Tatra už kopnie? Či sa háj už mladí?
Rozvíjaj sa, háju, ty moja hospoda,
zažiadala sa mi tá zlatá sloboda.
Tu moja hospoda na skale vysokej,
tu ja junák väzeň vo veži hlbokej.
Mocné moje ruky o skalu prikuté,
bystré moje nohy v železách obuté.
Rúčky moje, zvyklé nad Turkom víťaziť,
hoj, ktože mi vás dal k tej skale priväziť?
Nožky moje, zvyklé zámky naskakovať;
hoj, ktože mi vás dal tak ťažko okovať?
Dali mi vás, dali zo troch stolíc páni,
keď nás postrieľali v krásnohoľskej stráni.
V tej zakliatej stráni, hoj, v tom krutom boji,
tam ste vy mne padli, vy junáci moji!
Jedni popadali, druhých zaväzili,
veruže sme, bratia nešťastný boj bili….
Staré pověsti české – O Jánošíkovi – Audio kniha (Rudolf Hrušínský)
Staré pověsti české – O Jánošíkovi – e-kniha
Jánošík 1921
Když se Jaroslav Siakeľ v roce 1921 rozhodl udělat historický krok v slovenském filmovém umění, měl dvě kamery, třetinu scénáře, hlavního představitele bez profesionálních filmových zkušeností a herečku, která předtím nikdy neviděla film. Plány na natáčení začaly v Chicagu, kam se Siakeľ vystěhoval před I. světovou válkou. Těsně po válce ho pověřila skupina Slováků žijících v USA, aby s bratrem Danielem udělali film, který by zobrazil hrdinské epizody z Jánošíkova života.
Jánošík 1935
Československý film o legendárním hrdinovi slovenského lidu byl natočený podle stejnojmenné divadelní hry Jiřího Mahena režisérem Martinem Fričem v roce 1935.
V druhém zpracování legendárního příběhu podal výrazný výkon Pal’o Bielik v titulní roli Jury. Po návratu ze studií nenajde Juraj doma otce ani matku. Dovídá se, že otec byl ubit ve vězení. Odchází do hor, aby spolu s dalšími muži pomstili panskou zvůli. … Pal’o Bielik se později ujal režie dalšího zpracování.
Jánošík I. díl 1962
Třetí filmová verze, která byla natočena na Kolibě v letech 1962–63, vznikla u příležitosti 250. výročí Jánošíkovy smrti. Námět, scénář i režie této velkolepé historické fresky jsou dílem Paľa Bielika – původního hereckého představitele Jánošíka z roku 1935. V první části velkorysé historické fresky režiséra Paľa Bielika je zachyceno dětství Jánošíka a doba kněžských studií. Jánošík se po několika letech vrací a dozvídá se o smrti dědečka, kterého miloval, a malého bratra. Také o zvůli hraběcího syna Aurelia, který chtěl zhanobit Jánošíkovu kamarádku z dětství Terezu a o revoltě svého otce, která měla za následek zapálení rodné chalupy panskými dráby, v jejíchž plamenech uhořela Jánošíkova matka. Nakonec svou smrt nalezl i Jánošíkův otec, krutě umučený v hraběcí temnici. Jánošík přísahal pomstu….
Jánošík 2. díl 1963
Hlavní roli nesvěřil zkušený tvůrce žádnému z herců, ale mladému lékaři Františku Kuchtovi. Neokoukaná tvář tak vtiskla celému filmovému vyprávění silný realistický nádech. Velkorysý projekt, natáčený v exteriérech slovenských hor, s velkou účastí komparsu, náročnými scénickými stavbami a s účastí plejády vynikajících slovenských herců, patří k pokladům slovenské kinematografie. Bielikovi se podařilo natočit prostý příběh o mladíkovi vzdorné povahy a silných morálních zásad, který našel odvahu změřit nerovné síly s ozbrojenou mocí. O muži, který naučil lidi, sužované bídou a sadistickou tyranií, doufat v pozemskou spravedlnost. Když byl roku 1713 popraven, bylo mu 25 let, přesto už toho stačil tolik, že se stal věčnou legendou.
Tato verze o hrdinovi je vrcholným dílem slovenské kinematografie.