Čtyřdílná televizní hra Františka Pavlíčka byla inspirována osudem skutečné historické postavy Josepha Fouchého, francouzského politika, ministra policie pěti rozdílných režimů a zakladatele novodobé tajné policie. Pozice nejinformovanějšího muže Francie spojená s talentem pro spřádání politických a diplomatických intrik z něho učinila muže, který ovlivňoval události převratně bouřlivé doby po vypuknutí Velké francouzské revoluce. Byly to šokující změny: konec království, omamné sny pod heslem „rovnost, volnost, bratrství“, období teroru a direktoria, poprava Ludvíka XVI., nástup Napoleona, stodenní císařství až po Waterloo v roce 1815. Fouché celou sérií státních převratů procházel jako člověk, který programově stál v pozadí, který „tahá za nitky“. A jeho svědomí se nepříčilo přísahat věrnost a oddanost vždy jinému vítězi. (oficiální text distributora)
Recenze diváků:
Josepha Fouchého jsem objevil jako mladičký fanoušek historie už na základní škole, když jsme v hodinách dějepisu probírali Velkou francouzskou revoluci. Přišel mi zajímavější a svým zvráceným způsobem charismatičtější než samotný Napoleon a především zosobňoval vývoj francouzské revoluce od jakobínského radikalismu přes střízlivou konsolidaci majetkových poměrů nových pánů až po pragmatické obnovení pořádku a neustálé přizpůsobování se potřebám mocných a hlasu veřejnosti. Fouché přežil řadu režimů a dokázal se udržet ve hře a na výsluní. Jak v jednom z dialogů říká, k vládnutí potřebujete peníze a informace. A co armáda, namítá oponent. To je opět záležitost peněz. Fouché uměl sbírat, zpracovávat a prodávat informace, takže dokázal vybudovat první skutečně efektivní a všeobjímající moderní policejní stát v evropské historii. Hra sama představuje levnou studiovou záležitost, ale do pětihvězdičkové kategorie ji dokáže vymrštit právě námět, postava hlavního hrdiny a herecké obsazení.
Muž, který žil na přelomu epoch, kdy Francii zmítala revoluce, na špičce politiky prožil dvě monarchie, republiku a císařství. Jaký byl, že i v době kdy umírali lidé po tisících, přežil na tak exponovaném postu tak dlouho? Na to se nám snaží odpovědět tento seriál. A činí tak naprosto strhujícím způsobem. František Němec hraje svého Fouchého dokonale a stejně tak i ostatní ve filmu funguje tak dobře, že zapomeneme na neumělé kulisy a přeneseme se do Francie konce 18. století. Nelze jinak, než tleskat, a to dlouho a vestoje…100%
Děkuji za odkaz k filmu „MUŽ V POPŘEDÍ“. Aneb, co pražský Sion neřekl?
x x x
Joseph Fouché byl vysokým hodnostářem francouzské zednářské lóže.
x x x
Všechny zednářské lóže té doby podléhaly britské lóži řízené zájmy City of London a usilovně pracovali na vytvoření co nejhorších životních podmínek Francouzů jménem jejich krále, aby je proti němu poštvali do ulic. Ne nepodobně nás někdo(?) poštval proti „socíku“..
Cílem bylo odstranění protivníků britské moci, tzn. kontinentální dědičné šlechty, omezení moci Vatikánu, panovníků monarchií, s cílem předat moc sněmovnám ovládaným snadněji ovladatelnými zednáři.
Jakmile byl Joseph Fouché rozpoznán a zařazen, u evropské šlechty si neškrt, což potvrzuje konec filmu.
(Jakou roli v jeho životě hrála Praha?)
x x x
Velká francouzská revoluce byla řízena zednáři pro cizí zájmy často nevědomě, někdy různá uskupení zednařů bojovala proti jiným uskupením zednářů, většinou ta umírněná byla obětována způsobem „ořezávání suchých větví“, např. Girondisté.
Fouché „svou“ zpravodajskou síť nevytvořil, ta již fungovala přes půl století v podobě zednářských lóží prorostlých do všech oblastí života Francie. On byl jenom její dočasně viditelnou tváří, která byla zásobována vším potřebným ze zákulisí, byl MUŽ V POPŘEDÍ. Proto ta prázdná knihovna ve filmu při předávání funkce, žádné stěhování tajných dokumentů nebylo třeba, v knihovně nikdy nebyly..
Byla to doba posilování policejních států, včetně Británie. Rakouský Meternich také nebyl žádný vořežprut, ten však pracovall na straně Vatikánu, jak sám Fouché ve vyhnanství na vlastní kůži pocítil..
x x x
K vládnutí jsou důležitější informace než peníze. Máte-li informace, ty zajistí i peníze. Film názorně ukazuje jak se po svých pádech Fouché znovu dostával k moci právě díky informacím.
„Fakta“ patří do 2. priority ZPŘ, zatímco „peníze“ až do 4. priority ZPŘ. Lze-li pomocí prostředků 4. priority ZPŘ zajistit prostředky 6. priority ZPŘ, proč by nešlo za pomocí prostředků 2. priority ZPŘ zajistit prostředky všech nižších priorit ZPŘ?!
x x x
Pochybujme o nadpřirozených schopnostech jedinců (vyvolenosti vůdců, autorit, celebrit), a hledejme ze které líhně pocházejí, kdo za nimi stojí, komu a čemu prospívají a jak je možné, že zatímco těm stejně dobrým, nebo i lepším, se nedaří, tihle mají cestu k moci zametenou..
Ve Stádo-Pastevectví vždy společnost řídí členové (zdánlivě bezzubých) klanů v zákulisí, nikdy ne nezávislí jednotlivci. Fouchého svědomí nebylo o nic špinavější než svědomí jemu podobných samozvanců a pletichářů, kteří ho nutiili přísahat věrnost. Protože to věděl, přísahal a zrazoval bez výčitek..
x x x
Odkazuji na podobné líhně v zákulisí:
Zdejší skvělé filmy o „Kostních bratřích“ s názvem „Kauza CIA“ (2006), „Meč spravedlnosti (2006), pak jistě „Sociální Síť“ (2010), prvorepublikoví zednáři včele s řezníkem (Mäsiarikem), za postsocíku prominenti SSM, při převratu „pohrobci Statistického úřadu“, po převratu „Aspen institut“, teď „Institut Václava Klause“, atd.
Film je odpočinková lahůdka pro nadšence zajímající se o řízení společnosti. Pěknou zábavu!