Seriál najdete pod textem.
Pár slov o době, jejímž odrazem byly právě tyto války:
V době SSSR byl svět postaven na dvou velmocech, kdy síla SSSR byla určitou zárukou míru, minimálně v Evropě. Nad naší zemí držel Sovětský svaz ochranný deštník a nikoho by tehdy nenapadlo např. prolamovat Benešovy dekrety. To se změnilo poté, co prezident Gorbačov zradil a předal celý socialistický blok, včetně Ruska, Západu. Podle některých údajů byly USA tehdy před ekonomickým krachem a nyní přišla pro ně záchrana. Po pádu SSSR a socialistického bloku se do Ruska i ostatních zemí, včetně ČR, rozjeli američtí a jiní západní poradci, kteří „radili“ (někdy i vyhrožovali, protože síla a deštník SSSR byl ten tam), jak privatizovat ekonomiku a tím se zároveň pro západní země otevřela možnost přisát se na zdroje bývalých socialistických zemí. V Rusku byly dopady nejhorší. Američtí „poradci“ vybírali „kádry“ – tedy ty, co byli ochotni Rusko zaprodat – a rozdávali jim strategické podniky, přičemž „desátek“ (nejen) z těchto zdrojů byly tyto „kádry“ nuceny posílat do USA a do Británie. Ostatní západní země si v bývalých socialistických zemích obsadily vybraný ekonomický sektor (Francie vodu, Rakousko bankovnictví,…) a taky si přišly na své.
Na 90. léta nechce v Rusku nikdo vzpomínat (kromě těch, kteří se dostali k „lizu“). Nově vybraní „oligarchové“ neplatili lidem výplaty, mnoho podniků se zavřelo, byla obrovská nezaměstnanost, na ulicích vládly gangy (viz film Bratr). Západ využil slabosti Ruska a začal v různých oblastech jitřit národnostní otázky a posílat do Ruska zahraniční teroristy.
Všechny ty teroristické organizace jsou něčími zástupnými strukturami, se kterými je vedena válka na cizím území, kde to nemůže daný stát učinit otevřeně sám.
Takovými teroristickými válkami byly i čečenské války, kdy se snažili čečenskému obyvatelstvu namluvit, že Rusko je nepřítel a někdy se jim dařilo dostat obyvatele na stranu teroristů. Tehdejší čečenský vůdce Achmat Kadyrov bojoval nejdříve na straně mezinárodního terorismu, potom pochopil, jaké zlo ten mezinárodní terorismus pod rouškou dobrodiní přináší, odešel od nich a začal bojovat proti nim na straně Ruska. Za to na něj spáchali v r. 2004 bombový atentát.
Po nástupu Vladimíra Putina se situace v zemi začala měnit, jeho první kroky jako prezidenta vedly do zákopů v Grozném. Ale i on má omezené možnosti a musí lavírovat mezi existujícími oligarchickými klany, navázanými na nadnárodní, hlavně americké klany. Tyto klany mají obrovskou moc a mají své představitele v celé státní struktuře. Podobné je to i u nás, jen ty devadesátky u nás nebyly tak divoké jako v Rusku.
Ještě chci upozornit na jednu věc: v poslední minutě celého seriálu zazní z úst jednoho z hlavních hrdinů věta, že jeho děd byl hrdina SSSR a že ho po válce jako Čečence zavřeli na 10 let do gulagu. Je to manipulace tvůrců metodou lžičky jedu v sudu medu. Tak jako jsou státní struktury prolezlé proamerickými mopslíky, podobné je to i u filmové tvorby. Postsovětská kinematografie pracuje proti vlastnímu národu, útočí na socialismus a hlavně na dobu stalinismu, kde jen může. Jak řekl v jednom pořadu Valerij Pjakin: odsouzení Stalina a bolševiků je jakási přísaha na klanovost.
V tomto filmovém případě bylo využito i pravidlo posledního slova.
K samotnému filmu:
Čtyřdílný seriál, který byl uveden v češtině pod názvem Průsmyk smrti (překlad ruského názvu je Brána hrůzy), se soustředí na osudy roty nadporučíka Alexandra Doronina, která je v průběhu 90. let odvelena na Severní Kavkaz. Skupina, kterou tvoří také mladí nezkušení vojáci, dostane za úkol bránit Průsmyk smrti. Právě sem se stahuje největší ozbrojená síla mnohonárodnostních teroristů chystající proti rotě zdrcující úder.
Seriál obsahuje mnoho drastických scén.
Diváci se ptali autora předlohy filmu, jestli příběh není inspirován skutečnou událostí – bitvou na kótě 776 z roku 2000, ale autor uvedl, že většina románu byla napsána ještě před těmito událostmi. V noci z 28. na 1. března 2000, na samém konci čečenské války, narazila 6. rota nečekaně na početnou skupinu bojovníků. Z 90 členů roty jich 84 zahynulo. Tehdejší velitel Spojené skupiny federálních sil Gennadij Trošev nedovolil plukovníku Melentjevovi vyslat rotě posily. Ale k odpovědnosti nebyl nikdo popohnán. Generál Trošev dostal na jednom televizním kanále půldruhé hodiny vysílacího času s novinářem, kde vysvětloval, proč ta rota zahynula. Říkal: „Já jsem prostě nemohl uvěřit tomu, že tam jsou nějací bandité.“