Veselohra režiséra Bořivoje Zemana „Pan Novák“ byla natočena v r. 1949. Popud k natočení filmu vzešel podle některých informací od Jindřicha Plachty.
Pan Novák (Jindřich Plachta), úředník v pojišťovně, se stará jen o svou práci, nic víc ho nezajímá. Dokonce i společenské změny v únoru roku 1948 ho nechávají lhostejným. Ctí zásadu být opatrný. Změny si uvědomí teprve, když je pojišťovna zrušena. Musí se rozhodnout: buď odejde do důchodu a nebo půjde pracovat do továrny. Ani jedna z těchto možností se panu Novákovi nezamlouvá. Z nervozity onemocní. Lékař mu však doporučí, aby nastoupil do práce. A tak se jednoho dne pan Novák vydá do továrny. Zpočátku dělá jen pomocné práce, ale po absolutoriu závodní školy je přeřazen k soustruhu. Práce u soustruhu se mu líbí a s radostí nastupuje každé ráno do směny. Mezi dělníky najde i přátele, s nimiž na josefské zábavě seznámí manželku.
Recenze diváků:
Výborný Jindřich Plachta, který se z pojišťováka transformuje na dělníka. Film mě zaujal a dobře jsem se u něj bavil.
I zde (v recenzích na ČSFD) je podle většiny hodnocení vidět, že zastánci žido-konzumu a „american-way-of-life“ mají obrovské problémy s tím, když někdo myslí jinak a chce žít jinak. Proč? Pravděpodobně trauma ze života na smetišti-volného-trhu a propagandou „falešné tolerance“ kvalitně propláchnuté mozky. Novodobí otroci amerických žido-magnátů nejsou pravděpodobně tak šťastní, jak doufali, a proto očerňují, zesměšňují a překrucují všechno, co je jiné. Ani nejrůznější opiáty, porna, iPhony aj. nezabírají trvale, protože život je úplně v něčem jiném a ne v bezuzdném mamonu a individualismu.