Světla blikají a pohasínají. Ze zamčené půdy se ozývají kročeje. Tajemné události, které vidí a slyší jen zranitelná mladá Paula, ji vedou k obavám, že přichází o rozum – což je přesně to, v co její podlý manžel Gregory doufá. Plynové lampy v režii George Cukora jsou mistrovskou lekcí napětí. Ingrid Bergmanová získala za roli Pauly, pochybující o své příčetnosti a lpící na jejích posledních zbytcích, svou první Cenu Akademie. Její partner, rovněž na Oscara nominovaný Charles Boyer, obratně hraje proti svému obvyklému typu, uhlazeného zloducha Gregoryho. Příběh z viktoriánské éry, zasazený do dekorací, jež získaly Cenu Akademie za nejlepší výpravu, dále oživují Joseph Cotten, Dame May Whitty a tehdy osmnáctiletá Angela Lansbury ve svém filmovém debutu (rovněž oceněném Oscarovou nominací). (Magic Box)
Co je to „gaslighting“ a kde se s ním můžeme setkat
Na základě tohoto filmu (a původně divadelní hry Patricka Hamiltona, podle které byl natočen) se vžil pojem gaslighting jako forma psychologické manipulace, při které se jeden člověk snaží druhého přimět pochybovat o vlastní paměti, vnímání reality nebo zdravém rozumu. Manipulátor může například:
- popírat, že něco řekl nebo udělal („To jsem nikdy neřekl.“),
- zlehčovat pocity druhého („Přeháníš, jsi moc citlivý/á.“),
- obracet vinu („Kdybys nebyl/a takový/á, nemusel/a bych to dělat.“),
- tvrdit, že si oběť věci vymýšlí nebo si je špatně pamatuje.
Cílem je postupně narušit sebejistotu oběti, aby začala víc věřit manipulátorovi než sama sobě. Gaslighting se může objevovat: na pracovišti, v partnerských vztazích, v rodině. Stále častěji se s ním setkáváme i na celospolečenské úrovni – viz např. tento článek.
Recenze diváků:
Už po pár minutách jsem si uvědomila, že jsem tenhle stařičký thriller o ženě, která se hroutí pod promyšleným deptáním svého manžela, kdysi viděla. Skvostný klenot tolik kontrastující s drahými produkcemi současných filmů staví hlavně na scénáři, hercích a kameře. Scéna, kde je Paula konfrontována s nálezem Gregoryho hodinek ve své kabelce, je herecké i režijní absolutorium.
Neobyčejně silný zážitek i při opakovaném vidění. Psychothrillerů o ženách ohrožovaných manžely jsou mraky, ale tento má tak mimořádné herecké výkony, že na něj nezapomenete do smrti. Charles Boyer trýzní Ingrid Bergmanovou tak rafinovaně, že si to ta nebožačka ani neuvědomuje. Když jsou otočeni směrem od sebe, vidíme Boyerovu pravou tvář, ale když se střetnou pohledy, je to úplně jiný člověk. Změna, jaké dosáhl pouhým pohledem, jako když přeblikne semafor. No a když vidíte, jak nehne brvou a metodicky Bergmanové lže, sugeruje jí, že se zbláznila a každé její doutnající podezření típne hned v zárodku protiútokem, působí vlastně sadističtěji, než kdyby ji například zavřel ve sklepě a chodil ji tam mlátit pohrabáčem.
K syndromu gaslightingu se vztahuje též tento článek: