Dílo „Manon Lescaut“ od Vítězslava Nezvala je považováno za vrchol české dramatické literatury. Hra zobrazuje tragickou lásku mezi Manon a rytířem Des Grieux, přičemž se prolínají hluboké pravdy o životě a lásce. Nezvalovo zpracování je obdivováno pro svou poetickou krásu a emocionální hloubku. Mnozí čtenáři se k této hře vracejí, neboť v nich vyvolává nostalgické vzpomínky na mládí a romantické ideály. Její verše jsou nezapomenutelné a dodnes rezonují v srdcích mnoha generací. (Databáze knih).
Příběh lásky rytíře de Griex a hříšné světice Manon s mimořádným citem pro básnickou hodnotu pro televizní obrazovku inscenoval režisér Josef Henke v roce 1970. Poetické salony s množstvím zrcadel, dekorativní svícny, splývavé závěsy – to je dílo scénografa Ladislava Vychodila. V titulní roli uvidíme Janu Preissovou, rytíře de Grieux hraje Petr Štěpánek. (Česká televize)
Tato veršovaná divadelní hra o sedmi obrazech má svůj předobraz v románu francouzského spisovatele Antoina Françoise Prévosta, zvaného Abbé Prévost. Vítězslav Nezval přišel s adaptací Prévostova příběhu lehkomyslné Manon a zamilovaného rytíře des Grieux v době protektorátu Čechy a Morava a drama si okamžitě získalo oblibu u čtenářů. Zároveň s knižním vydáním byla hra uvedena také na jevišti divadla D40, kde divákům v oněch těžkých časech dodávala tolik potřebnou naději a povzbuzení. (Anotace).
Recenze diváků:
Adaptace básnické poémy Vítězslava Nezvala je tak křišťálově čistá, stylově dotažená a esteticky zdařile pojatá, že z jejího černobílého obrazu plasticky vystupuje jen nádherné herectví Petra Štěpánka, čistočistá krása mladičké Jany Preissové, ale hlavně síla neopakovatelných Nezvalových rýmů a krása jeho básnického jazyka. Celá estetika těchhle černobílých televizních inscenací ze šedesátých let je mi nějak velmi blízká. To se ještě v televizi vědělo, jak dělat skutečné umění…
Manon je můj osud. Manon je všecko, co neznal jsem dosud. Půvabný přepis Nezvalovy veršované hry, která v jemných odstínech osudového milostného splynutí rozehrává paletu lidské pošetilosti, s níž zápasí nejen rytíř de Griex, ale právě a především hříšná světice Manon, dívka, která teprve na konci pozná, že s láskou si není radno zahrávat. Étericky krásná Jana Preissová a spanilý Petr Štěpánek se prostřednictvím této televizní inscenace stali nesmrtelnou a jen stěží překonatelnou dvojicí, poetickým obrysem něžných veršů velkého českého básníka.
Tahle básnická televizní hra mě tehdy zasáhla natolik, že jsem si Nezvalovu Manon Lescaut musel koupit. Že to bylo něco výjimečného, o tom svědčí skutečnost, že další básnické sbírky, které jsme doma měli jsem nenakoupil já. Byl to tehdy mimořádný zážitek, který ve mně zůstal po celý život. Určitě hlavně zásluhou hlavních představitelů, kouzelné Manon Lescaut v podání Jany Preissové a rytíře de Grieux v podání Petra Štěpánka. V paměti zůstali i Viktor Preiss a Jan Přeučil.