K nejznámějším vynálezcům patří určitě
Otto Wichterle (27. října 1913 Prostějov – 18. srpna 1998 Stražisko)
Byl světově proslulým českým vědcem a vynálezcem, pracujícím zejména v oblasti makromolekulární organické chemie, mezi jejíž zakladatele patřil. Proslulý je svým vynálezem měkkých kontaktních čoček, z jeho dalších vynálezů jsou známy umělé polyamidové vlákno – silon a hydrogel.
Jaroslav Heyrovský (20. prosince 1890 Praha-Staré Město – 27. března 1967 Praha-Smíchov)
Byl českým fyzikálním chemikem, objevitelem a zakladatelem polarografie a nositelem Nobelovy ceny za chemii z roku 1959.
Heyrovský je autorem cca 130 knih a odborných článků. Mezi významné publikace patří například Použití polarografické metody v praktické chemii (1933), Polarographie (1941), Úvod do praktickej polarografie (1950, s P. Zumanem, česky 1953), Oscilografická polarografie (1953, s J. Forejtem) a Základy polarografie (1962, s J. Kůtou).
Vladimír Svatý (19. září 1919 Nová Paka – 2. února 1986 Liberec)
Vladimír Svatý byl významný český vědec, konstruktér. Byl vynálezcem v oboru textilního strojírenství a autorem tryskového stavu a později hydraulického tkacího stroje.
Oldřich Homuta
Byl českým elektrotechnikem, vynálezcem remosky, která je s menšími modifikacemi používána dodnes. Historie remosky se začala psát v r. 1957. Tehdy byl Oldřich Homuta na služební cestě ve Švédsku a tam viděl hrnec, který sám vařil. Vylepšil ho a přidal mu schopnost pečení. Společně se svými kolegy se ve vlastní dílně pustil do výroby prototypů, které nesly označení HUT (zkratka Homuta, Uher, Tyburec). Dobu největší slávy remoska zažila, když se vyráběla v továrně v Kostelci nad Černými lesy. Tam dostala název podle výrobního podniku Remos – remoska.
Josef Daněk (8.4. 1920 Kotvrdovice – 21.5. 2001 Třemošnice)
Byl český technik a vynálezce, který vyvinul československou vlakovou pneumatickou brzdu. Na základě jeho úspěchu byla založena firma DAKO v Třemošnici.
Tento osobitý a tvrdohlavý konstruktér se pustil do práce v závodě národního podniku Kovolis Hedvikov, kam byla výroba brzd přesunuta z Adamova. V roce 1953 bylo úsilí týmu odborníků, které kolem sebe Josef Daněk soustředil, korunováno úspěchem. Světlo světa spatřil první brzdový rozváděč označený podle počátečních písmen konstruktéra a výrobního podniku (DAněk – KOvolis) jako DAKO C, který se stal základem pro pozdější úspěšnou řadu ryze domácích zařízení používaných dodnes na našich vlacích. Mezinárodní železniční unie (UIC) a brzdová subkomise připustila v roce 1955 rozváděč DAKO C k užití v mezinárodním provozu. Paralelně vznikaly další modernizované typy odvozené od rozváděče DAKO C, přičemž klíčovým se stal rozváděč DAKO CV1D, který se dočkal mezinárodního schválení v roce 1956 a mohla tak být zahájena jeho sériová výroba.
Mojmír Petráň (28.3. 1923 Praha – 13.8. 2022)
Byl český odbojář, lékař, vědecký pracovník, vynálezce, překladatel a vysokoškolský pedagog, tvůrce konfokálního mikroskopu, jehož výhodou je vyšší rozlišovací schopnost daná detekcí světla pouze z ohniskové roviny mikroskopu.. Za války načerno začal stavět přijímače pro zachycení zahraničního vysílání. Aktivně se účastnil bojů při Pražském povstání.
Počátkem 60. let byl na studijním pobytu v USA a idea konfokálního mikroskopu ho napadla až těsně před odjezdem domů. První prototyp mikroskopu na bázi rotujícího Nipkowova kotouče zkonstruoval spolu s Milanem Hadravským v Plzni roku 1965 a patentoval roku 1967. Jeho konfokální mikroskop s dvojitým řádkováním znamenal převrat v mikroskopických technikách a přispěl k rozvoji molekulární buněčné biologie.
