Autor: Kamil Vyšeň
V pondělí 27.4.2026 se konal v Poslanecké sněmovně České republiky seminář s názvem „Moudrost, mravnost a racionalita ve vzdělávání“. O tom, že se vydařil, svědčí mj. i fakt, že jej nenechal bez povšimnutí ani náš mainstream, který jej jak náleží „ocenil“1.
V rámci tohoto semináře vystoupila se svým příspěvkem i naše kolegyně Milena Míčová, která představila nově vydanou knihu „Analýza poklesu úrovně světového vzdělávání na příkladu degradace ruského školství“. Tato publikace hojně využívá tak zvanou Koncepci sociální bezpečnosti (KSB), což je nauka popisující řízení složitých sociálních supersystémů, jako jsou státy. Toto většině lidí přijde napoprvé neuvěřitelné a nepochopitelné, ačkoli systém nakonec není ani zdaleka tak složitý, jak se na první pohled zdá. KSB učí lidi chápat dění kolem sebe v souvislostech, tj mozaikově, nikoliv útržkovitě – kaleidoskopicky – což je dnes bohužel obvyklý způsob, jakým „polykáme“ informace, aniž bychom si je účinně poskládali dohromady a vytvořili z nich ucelený obraz konkrétního jevu a následně i světa (mozaiku). Kromě toho nás KSB učí ověřovat si obecně prezentovanou „universální pravdu“ v širších kontextech a v realitě, kdy pouze to, co se osvědčuje a potvrzuje v životě, lze považovat za „pravdu“. Tento princip se nazývá „praxe je kritériem pravdy“ a je velmi užitečný. Doporučujeme 😊. A právě na konkrétních, v knize uvedených příkladech, pochopíme, jakým způsobem a jakými metodami je ovlivňováno školství nejen v Rusku, ale i u nás, v České republice. Nejde přitom jen o školství, podobně jsou procesy nastartovány i v dalších oblastech lidské činnosti (průmysl, zemědělství, zdravotnictví…), a všeobecně se dá říci, že mají dlouhodobě degradační tendenci.
Milena Míčová ve svém vystoupení vysvětluje princip nadnárodního řízení, které využívá speciálně za tímto účelem vytvořené mezinárodní organizace a různá uskupení lidí a v této souvislosti poukazuje i na paralelu mezi ruským vzdělávacím systémem a tím naším. Ruští pedagogové a vědečtí pracovníci, vzhledem k náskoku v oblasti IT jakožto jednoho z nástrojů degradace dětí a mládeže jsou již dnes schopni popsat a vyhodnotit důsledky nových trendů ve školství tam, kde je v ČR vidí zatím jen málokdo. Z vlastní zkušenosti vím, že učitelé vnímají rizika probíhajících změn, ale jsou tlačeni k implementaci toho, co přichází z ministerstva školství. Ministerstvo pak překládá a zavádí do praxe dokumenty, které obdrželo z Evropské unie. Konkrétní příklady tohoto postupu jsou zmíněny ve videu včetně odkazů na zákony a směrnice. Nu a můžeme se ptát: Jak to, že stejné dokumenty jdou jak k nám, tak do Ruska, které není členem EU? Odpověď je nasnadě: nadnárodní řízení.
A ještě perlička na závěr: V knize ( i jinde) je doloženo, že zatímco pro děti „obyčejných lidí“ je plánována výuka převážně digitální a pod dozorem umělé inteligence, tak děti „vyvolených elit“ se budou dále vzdělávat v soukromých školách klasického typu striktně BEZ využívání výpočetní techniky, s knihami a s živým učitelem. Rozdíl si jistě všichni dokážeme představit.
Je tedy otázkou, co pro naše děti vlastně chceme my? Rodiče, prarodiče, národ. Jakou vlastně chceme školu a co má být cílem výuky? Podle mého názoru, a na semináři to opakovaně zaznělo, bychom měli usilovat o školu jinou, nežli je ta, která je momentálně násilně a fanaticky prosazována. Pro své děti si přejme školství, které je suverénní, nikoliv řízené někým zpovzdálí. Měli bychom si přát pronárodní, koncepční a znalostní školství. Jakékoliv jiné totiž můžeme považovat za zbraň proti našim budoucím generacím.
Přečtěte si také:
Seminář Ševčíka ve Sněmovně: školství řídí nadnárodní elity – iDNES.cz