26.5.2026 uplynulo 150 let od úmrtí snad největší osobnosti našeho národního obrození – Františka Palackého. Nános času jeho obraz pokryl patinou, rozostřil jej a na mnoha místech setřel. A tak si dnes málokdo vzpomene a uvědomí, jaký ohromný přínos pro existenci našeho národa tato výjimečná osobnost měla, kolik neocenitelné práce pro něj vykonala, a do jaké míry jej obdařila svou genialitou, moudrostí i nezlomností svého vpravdě monumentálního ducha.
V přednášce PhDr. Aleše Dvořáka se máme možnost – a mnozí z nás možná poprvé v životě – s tímto velikánem skutečně setkat nejen jako s vědcem, historikem a politikem, ale i jako s člověkem z masa a kostí. A nestačíme se divit a nestačíme žasnout. Vidíme nesporného génia, který si dokázal získat respekt v nejvyšších politických, vědeckých a kulturních kruzích tehdejší Evropy. Vidíme Člověka, který po celý svůj život a každou buňkou svého těla žil pro svůj národ, ale při tom nešidil ani svou rodinu. Vidíme muže pevných zásad, avšak nikoli mravokárného, nýbrž moudrého , tolerantního a lidsky vyzrálého. Muže, jehož životní cesta v nás vzbudí nejprve údiv, posléze obdiv a nakonec nás přiměje hluboce se poklonit a společně s našimi předky smeknout:
„Nemnoho našlo by se zajisté mužů, kteří takovou měrou dovedli současně proniknout i v písemnictví, i ve vědě, i v politickém rozvoji svého národa, jako pronikl Palacký v národě našem. V tom spočívá vlastní, neobyčejný jeho význam. On, který napsal historii národa českého, sám stal se v dějinách národa tohoto postavou historickou. Ano, historii náleží jméno Palackého a v ní potrvejš mu sláva nehynoucí.“
(závěrečná slova z úmrtního oznámení)
A my k tomu dodáváme: František Palacký není ani zdaleka jen postavou historickou. Naopak! Jeho osobnost i dílo jsou pro současnost stejně důležité jako byly pro dobu, v níž žil. Jeho odkaz je stále živý a lze z něj čerpat a lze se z něj učit nejen prostým faktům, ale i precizní argumentaci, metodám vědecké i politické práce či umění diplomacie. A lze z něj nabrat sílu, odvahu a víru. Víru, kterou jiný český velikán, Bedřich Smetana, vtělil do závěrečných taktů opery Libuše:
„Můj drahý český národ neskoná,
on pekla hrůzy slavně překoná!“
František Palacký své dílo zkrátka nevytvořil pro dobu, která pominula, a už vůbec ne pro slávu. Jeho dílo je darem všem Čechům minulým, současným i budoucím. A Otec národa budiž příkladem i inspirací každému, kdo svůj národ miluje a usiluje o jeho zachování, nové obrození i příští rozkvět.
Srdečně Vás zveme na dostaveníčko s tímto mužem ducha i činu, vysokých ideálů i ryzího realismu, jak nám ho ve své mimořádně poutavé, srozumitelné i poučné přednášce představil pan Aleš Dvořák ve Staré Boleslavi 27. května 2026 u příležitosti 150. výročí úmrtí vlastně věčně živého a s námi stále hovořícího Františka Palackého 😊:
Automatický přepis přednášky s mírnými úpravami, opravami a zvýrazněním některých pasáží si můžete stáhnout zde: