Útok na děti základních škol

Autor: Lenka Tarabová
24.5.2026

Stát se pod rouškou testu z matematiky a češtiny ptá dětí, co dělá jejich matka, zda mají otce a jestli je napadá, že by raději nežily.

V květnu a červnu 2026 probíhá ve vybraných školách zjišťování výsledků žáků 5. a 9. ročníků základních škol a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií. Oficiálně jde o ověření výsledků vzdělávání v českém jazyce a matematice. Ministerstvo školství informovalo, že Česká školní inspekce realizuje zjišťování výsledků vzdělávání žáků 5. a 9. tříd právě z českého jazyka a matematiky.

Jenže po vyplnění testu z matematiky nebo českého jazyka následují další otázky. A ty už se matematiky ani českého jazyka netýkají. Děti odpovídaly na otázky o své matce, o svém otci, o jejich vzdělání, zaměstnání, o knihách v domácnosti, o svých pocitech, náladě, únavě, depresi, beznaději a také o tom, zda je v posledních dvou týdnech napadalo, že by jim bylo lépe, kdyby nežily, nebo zda si chtěly nějak ublížit.
To není drobný doprovodný dotazník, ale zásah do soukromí dítěte a jeho rodiny.

Děti nebyly v běžné školní situaci, kdy se jich učitel citlivě ptá, zda něco nepotřebují. Seděly u počítače, v kontrolovaných podmínkách, v rámci testování, které škola nemohla běžně odmítnout. Rodiče posílali dítě do školy s tím, že bude psát test z češtiny a matematiky. Ne s tím, že bude v počítači odpovídat na otázky o rodině, rodičích, domácnosti a vlastním duševním stavu.
Škola to nezorganizovala. Ale odnese to.

Žák sedí u počítače. Učitel do testu nesmí zasahovat, nemá ovlivňovat průběh testování, nevidí žákovi na obrazovku a předem vůbec neví, jaké otázky se dítěti zobrazí. A proč také? Cosi z matematiky nebo češtiny, jako vždycky. A pak se najednou ozve dítě: „Paní učitelko, já té otázce nerozumím. Moje maminka pracuje v bance, a to tady není.“ Právě takto se letos školy dozvěděly, že se stát prostřednictvím dítěte ptá na zaměstnání jeho matky. Ne od ČŠI. Ne z jasné informace rodičům. Ne z transparentního předchozího sdělení vedení školy. Ale od dítěte, které sedí u počítače a snaží se správně odpovědět, protože má za to, že to souvisí s matematikou, snaží se prostě uspět!

Doprovodné dotazníky se ve výzkumech občas dělají, ale za předem jasných, srozumitelných a oznámených podmínek a v přiměřené formě. V tomto případě jde o řetězec: dítě je POVINNĚ ve škole – testování je organizováno státem – škola se mu fakticky nemůže vyhnout – žák má kód, který je se jménem propojitelný – rodič neví, že dítě bude odpovídat na otázky o rodině a duševním stavu – dítě neví, že nemusí odpovídat – možnost „nechci odpovědět“ neexistuje – učitel neví, co přesně se dítěti zobrazuje – dokud žák neprojde i touto částí, test se fakticky neuzavře. Tohle není dobrovolné anonymní výzkumné šetření, kde respondent ví, do čeho jde, a může ho odmítnout. Toto je stát, který si k JEDENÁCTILETÉMU dítěti sedl a slídí a vyzvídá přes školní počítač. A po čem přesně stát – slídil jde?
Ptá se dítěte na rodiče. A znovu. A znovu.

V části týkající se matky se dítěti zobrazují tyto otázky:
„Co v současné době dělá tvá matka?“ Možnosti: pracuje; nepracuje, ale hledá práci; je doma, například na rodičovské dovolené; jiné, například v důchodu nebo invalidním důchodu; nevím; nemám matku. Další otázka: „Jakého nejvyššího vzdělání z následujících možností dosáhla tvá matka? Pokud žádná žena s vámi v domácnosti není a s matkou nejsi v kontaktu, zvol poslední možnost – nemám matku.“

Následují možnosti od základní školy přes vyučení, středoškolské vzdělání s maturitou až po vysokoškolské vzdělání, včetně možností „nevím“ a „nemám matku“. A pak otázka na zaměstnání: „Jaké je hlavní zaměstnání tvé matky? Co matka v zaměstnání dělá? Pokus se zařadit povolání matky do jedné z následujících kategorií. Pokud matku nemáš nebo s ní nejsi v kontaktu, vyber možnost ‚nemám matku‘.“ Následuje rozsáhlý výčet: pomocné práce, obsluha strojů a zařízení, pracovnice v zemědělství, řemeslné práce, prostě kompletní katalog prací. Matka se zjišťuje u českého jazyka a otec u matematiky. A teď si představme dítě, které matku skutečně nemá. Ne „nemá matku“ jako kolonku v dotazníku. Skutečně ji nemá. Zemřela. Odešla. Není v kontaktu. Dítě je v páté třídě. Sedí u počítače při testu z českého jazyka. A opakovaně volí možnost „nemám matku“. Jednou. Podruhé. Potřetí. U každé další otázky znovu. Jakým právem? Kdo rozhodl, že test z českého jazyka je vhodný okamžik, aby si dítě opakovaně uvědomovalo, že nemá matku? Kdo garantuje, že dítě po takové otázce nebude rozhozené, zasažené, zahanbené nebo znovu vtažené do něčeho, co je pro něj osobní a bolestivé? A kdo mu v tu chvíli pomůže? Počítač? Česká školní inspekce? Ministerstvo?
A pak se stát ptá, jestli dítě nechce zemřít!

Ještě závažnější je část týkající se duševního stavu dítěte.
Dítě má odpovídat na tvrzení, jak se cítilo v posledních dvou týdnech. Ve dvou sadách. Ta druhá vypadá takto: „Jak často tě během posledních 2 týdnů trápily následující potíže? Malý zájem nebo potěšení z věcí, které dělám. Pocit, že jsem na dně, pocit deprese nebo beznaděje. Špatný pocit sám ze sebe – že se mi v životě nedaří, nebo že jsem zklamal sám sebe nebo svou rodinu. Myšlenky, že by mi bylo lépe, kdybych nežil anebo si nějak ublížil.“

Jestliže se dítě svěří člověku, že má myšlenky na smrt nebo sebepoškození, musí následovat odborně a lidsky odpovědný postup. Musí být jasné, kdo informaci přijímá, kdo na ni reaguje, jak se dítěti pomůže, co se děje dál, kdo nese odpovědnost. Tady se dítě nesvěřuje člověku. Svěřuje se obrazovce. A neví, co bude dál. Může si myslet, že se to dozví učitel. Může čekat, že mu někdo pomůže. Může si říct: „Já jsem to tam přece napsal.“ Jenže co se stane? Kdo to uvidí? Kdy? V jaké podobě? V agregované tabulce? V datové sadě? U konkrétního kódu? U konkrétního žáka? A pokud se nestane nic, co jsme tím dítě naučili? Že i když dospělému světu sdělí, že nechce žít, odpovědí je ticho?

Údaje o duševním stavu nejsou běžná školní data. Údaje o zdraví patří mezi zvláštní kategorie osobních údajů. Tady se nelze tvářit, že jde o běžnou školní administrativu. Otázka, zda dítě v posledních dvou týdnech mělo myšlenky, že by mu bylo lépe, kdyby nežilo, není organizační údaj. Není to údaj potřebný k tomu, aby škola vydala vysvědčení. Není to údaj nutný k tomu, aby dítě napsalo test z matematiky. Je to mimořádně citlivá informace o psychickém stavu dítěte. A taková informace se nemůže sbírat od páťáků a deváťáků skrytě v závěsu za testem z českého jazyka a matematiky. Stát samozřejmě potřebuje data. Školství bez dat je slepé. Jde ovšem o to, jaká data, od koho, za jakých podmínek, s jakým informováním, s jakou možností odmítnutí a s jakou ochranou dítěte. Jestliže stát potřebuje informace o socioekonomickém zázemí, musí to říct otevřeně. Jestliže chce zjišťovat vzdělání rodičů, zaměstnání rodičů, vybavení domácnosti a psychickou pohodu dítěte, nemůže to udělat tak, že dítě po testu z matematiky nepustí dál, dokud neprojde dalším dotazníkem.

Co musí ČŠI a MŠMT okamžitě vysvětlit
Česká školní inspekce a Ministerstvo školství musí veřejně, srozumitelně a bez úřednické mlhy odpovědět minimálně na tyto otázky:
1. Jaké přesné otázky byly dětem v rámci testování 5. a 9. ročníků položeny mimo český jazyk a matematiku?
2. Kdo rozhodl, že součástí testování budou otázky na vzdělání, zaměstnání a existenci matky a otce?
3. Kdo rozhodl, že součástí testování budou otázky na psychický stav dítěte včetně myšlenek na smrt nebo sebepoškození?
4. Jak byli o obsahu těchto dotazníků předem informováni rodiče?
5. Jak byli o přesném obsahu dotazníků předem informováni ředitelé škol?
6. Jaké instrukce dostali učitelé pro situaci, kdy dítě sdělí, že otázce nerozumí, že nechce odpovídat nebo že se ho otázka osobně dotýká?
7. Měly děti možnost odmítnout odpovědět?
8. Pokud možnost odmítnout odpovědět neměly, proč?
9. Jsou odpovědi spojitelné s konkrétním žákem?
10. Kdo má k těmto údajům přístup?
11. Jak dlouho budou údaje uchovávány?
12. Budou údaje o duševním stavu dítěte vyhodnocovány pouze statisticky, nebo i ve vazbě na konkrétního žáka?
13. Pokud dítě uvedlo sebevražedné myšlenky, jaký konkrétní postup následoval?
14. Pokud žádný postup nenásledoval, proč se stát dítěte na takovou věc ptal?
15. Jaký právní titul ČŠI a MŠMT používají pro zpracování těchto údajů?
16. Jaký právní titul používají pro zpracování údajů o duševním stavu dítěte?
17. Bylo k tomuto zpracování provedeno posouzení vlivu na ochranu osobních údajů?
18. Kdo je správcem údajů?
19. Kdo jsou zpracovatelé?
20. Jak budou rodiče zpětně informováni o tom, jaké údaje jejich děti poskytly?

To nejsou akademické otázky. To jsou otázky rodičů, kteří právě zjistili, že stát se jejich dítěte ptal na věci, na které se jich samotných nikdo nezeptal. Rodiče mají plné právo být rozhořčení. Ale neměli by si splést adresáta. Tím adresátem není třídní učitelka, která stála v počítačové učebně a nesměla zasahovat do testu. Tím adresátem není ředitel školy, který plnil povinnost součinnosti při státem organizovaném zjišťování. Tím adresátem je Česká školní inspekce a Ministerstvo školství.
Školy, netvařte se, že je to v pořádku! Žádejte MŠMT o vysvětlení a rodiče informujte o tom, co se děje! Protože, přátelé, tady se nebavíme o hrozbě, která nad námi visí! To se už stalo! Ta data už odešla!!!