Před 55 lety, 26. července 1971, měl v SSSR premiéru celovečerní film „Důstojníci“.
Děj filmu vychází z knihy Borise Vasiljeva „Tankisté“. Podle mnoha veteránů právě tento film ovlivnil jejich volbu povolání, formoval jejich charakter a světonázor. V prvním roce po uvedení filmu se do vojenských škol v SSSR přihlásily desítky tisíc mladých mužů.
Příběh zachycuje období od počátku 20. let až do konce 60. let 20. století. V centru děje stojí osudy tří generací důstojníků rodiny Trofimovových. Hlavním hrdinou je Alexej Trofimov (Georgij Jumatov), mladý absolvent vojenské školy. Společně se svou mladou manželkou Ljubou (Alina Pokrovská) odjíždí do vzdálené posádky ve Střední Asii – tam, kde se prach stepí mísí s potem vojáků a nebezpečí číhá za každou dunou. V posádce se Alexej seznamuje s Ivanem Varavvou (Vasilij Lanovoj), velitelem, jehož charisma a odvaha okamžitě vzbuzují respekt. Jejich životní cesty se pak ještě mnohokrát protnou. Celý film vypráví o velitelích Rudé armády, jejich neustálých přesunech a bojích – v Číně, ve Španělsku i za Velké vlastenecké války. Na konci filmu se Ivanův vnuk, představitel již třetí generace rodiny Trofimovových, rovněž stává profesionálním důstojníkem.
Mnozí z tvůrců filmu bojovali ve Velké vlastenecké válce, a právě proto působí snímek mimořádně upřímně – nezazní v něm ani jediný falešný tón. Spoluautor scénáře Kirill Rapoport sloužil u tankových vojsk, režisér Vladimir Rogovoj bojoval v pěchotě. V jedné scéně filmu Ljuba po Alexejově návratu ze Španělska spatří na jeho zádech jizvu – a tato jizva je skutečná: herec Georgij Jumatov bojoval ve Velké vlastenecké válce a byl raněn. Autor předlohy Boris Vasiljev odešel v roce 1941 na frontu jako dobrovolník v řadách stíhacího praporu. V létě u Smolenska padl do obklíčení, z něhož se na podzim dostal. Poté byl přidělen ke kavalerijní škole a následně ke škole kulometčíků. Sloužil u gardového výsadkového pluku. U Vjazmy byl v roce 1943 těžce raněn. Tvůrci filmu „Důstojníci“ znali vojenskou službu skrz na skrz, a vyprávěli o tom, čím sami prošli.
Klíčová věta filmu – „Existuje takové povolání – bránit vlast.“, kterou velitel pronese na začátku snímku, zlidověla. Film dodnes vzbuzuje obdiv, a píseň „Věčný plamen“, známější podle svého prvního verše „Z hrdinů dávných časů…“, se stala nesmrtelnou hymnou všech, kteří si zvolili povolání – bránit svou vlast. (FKT Altaj, Telegram)
1. Film „Důstojníci“ (1971)
2. Píseň z filmu „Důstojníci“ – „Věčný plamen“
Po hrdinech dávných dob
často nezůstala ani jména.
Ti, kteří přijali boj na život a na smrt,
stali se prostě zemí a trávou.
Avšak jejich nadlidské1 hrdinství
se vepsalo hluboko do srdcí živých.
Ten věčný plamen,
který nám odkázali,
nosíme ve svém nitru.
Podívej se na mé vojáky,
celý svět si pamatuje jejich tváře.
Prapor stojí nehnutě v řadě,
znovu poznávám své dávné druhy.
Ačkoli jim nebylo ani pětadvacet,
museli projít cestou nejtěžší.
To jsou ti, kdo jako jeden muž
vstávali k útoku s bodáky,
ti, kteří dobyli Berlín.
V Rusku není jediná rodina,
která by nevzpomínala na svého hrdinu.
A z vybledlých fotografií
hledí oči mladých vojáků.
Jejich pohled je jako nejvyšší soud
pro chlapce, kteří dnes vyrůstají.
A těmto chlapcům není dovoleno
lhát ani klamat,
ani sejít ze správné cesty.
(Překlad: chatgpt, úpravy redakce)
- strašlivé hrdinství/udatnost/odvaha (грозная доблесть) ↩︎