Realistické (a tudíž velice drsné) líčení života nejchudších vrstev společnosti ve „staré dobré“ Anglii. V roce 1902 se Jack London vydal mezi londýnskou chudinu do East Endu. V přestrojení za jednoho z nich žil mezi těmi nejubožejšími několik dlouhých měsíců. Toto je jeho reportáž. Knihu načetla Milena Míčová. Kniha vyšla v roce 1924 a český překlad odpovídal jazykovým zvyklostem té doby.
„Jakmile jsem se převlékl do hadrů, okamžitě jsem zjistil, jak moc poklesla cena mého života.“ (Jack London)
I. díl
1. Předmluva s poznámkami Ireny Aneri (Zdroj)
Zkušenosti vypravované v této knize, potkaly mne v létě roku 1902. Vstoupil jsem do londýnského podsvětí, s duševní náladou, kterou bych mohl nejlépe přirovnati k náladě cestovatele na výzkumech. Chtěl jsem nabýti důkazů přesvědčením svých očí, spíše než učením těch, kteří nic neviděli, nebo slovy těch, kteří viděli a byli tam přede mnou. Dále pak jsem vzal s sebou jisté prosté měřítko, kterým jsem chtěl měřiti život v tomto podsvětí. To, co se blížilo více k životu, tělesnému i duševnímu zdraví, bylo dobré, a to, co se blížilo k životu méně, co zraňovalo, co život umenšovalo a znetvořovalo, bylo zlé.
Čtenář ovšem pochopí, že jsem viděl velmi mnoho zla. A přece jen nesmíme zapomínati, že doba, o které píši, byla považována v Anglii za „dobu dobrou“. Hlad a nedostatek přístřeší, s nimiž jsem se setkal, tvoří chronický stav bídy, který není nikde vykořeněn – ani v dobách největšího bohatství.
/A skutečně nebyl, dokud nepřišli bolševici se svou VŘSR. To by si měli uvědomit všichni ti, jejichž intelekt se dá velice snadno ohodnotit, jestliže používají slovo soudruh v podobě urážky a nadávky, přičemž se sami stále ještě těší z toho, co jim ti soudruzi vybojovali. Než totiž přišli ti soudruzi, „nebylo to nikde vykořeněno“, a to zdůrazňuji „ani v dobách největšího bohatství“. Zde se dotyční mohou potěšit úrovní kvality života ve Velké Británii, v Londýně, v centru koloniální říše, nad kterou nezapadalo slunce, takže měla dost zdrojů postarat se i o posledního z posledních v tom Londýně, i kdyby to nakrásně mělo být na úkor lidí z kolonií, jenže to nikdy nebylo cílem řízení globální „elity“… Přičemž do VŘSR zbývá ještě celých 15 let!/ – Irena Aneri, 3.7.2026
Po létě, o kterém píši, nastala krutá zima. Veliký počet nezaměstnaných seskupil se v průvody, jichž bylo najednou třeba tucet a které kráčely denně londýnskými ulicemi, volajíce po chlebě. Pan Justin Mc. Carthy, když psal v měsíci lednu 1903 do newyorského časopisu „Independent“, popisuje krátce tehdejší situaci takto:
„V chudobincích není dosti místa k ubytování hladovějících zástupů, které žebrají každého dne a každé noci u dveří o potravu a přístřeší. Veškeré dobročinné ústavy vyčerpaly svoje prostředky, pokoušejíce se obdržeti zásoby potravin pro hladovějící obyvatelstvo londýnských sklepů a podkrovních pater a nejbídnějších předměstských uliček. Střediska Armády Spásy v různých částech Londýna jsou v noci obléhána zástupy nezaměstnaných a hladových, jimž nemůže býti opatřen ani příbytek, ani prostředky k životu.“ /Skutečně to nešlo? V koloniální říši vykrádající celý svět? Nebo to prostě nebylo cílem řízení…?!/
Bylo namítáno, že kritika, kterou jsem vyslovil o těchto věcech, jak se mi objevily v Anglii, jest příliš škarohlídskou. Musím však říci na svoji omluvu, že ze všech optimistů jsem optimistou největším. Ale posuzuji lidstvo méně podle politických skupin a více podle jednotlivců. Společnost roste, zatím kdy politické stroje se rozpadávají na kusy a stávají se „veteší“. Pokud se týče Angličanů, totiž jejich mužů a žen a zdraví a štěstí, vidím pro ně budoucnost jasnou a úsměvnou. Ale pro větší část politického soustrojí, které s nimi teď špatně hospodaří, nevidím nic než hromadu veteše.
Jack London, Piedmont v Kalifornii
2. Audiokniha (I. díl). Čte: Milena Míčová
1. část – Předmluva, 1. kapitola: Sestup, 2. kapitola: Johnny Upright
2. část – 3. kapitola: Můj byt a některé jiné věci, 4. kapitola: Člověk a propast
3. část – 5. kapitola: Ti na kraji, 6. kapitola: Ulice pekáčů a pohled do pekla
4. část – 7. kapitola: Muž, který získal Kříž královny Viktorie, 8. kapitola: Povozník a tesař
5. část – 9. kapitola: „Hřebík“, 10. kapitola: Nošení praporu
6. část – 11. kapitola: V „koliku“
7. část – 12. kapitola: Den korunovační
3. E-kniha ke stažení (I. díl)
II. díl
Audiokniha bude postupně přidána.