Hrozny hněvu – film z r. 1940 podle románu J. Steinbecka líčí drsnou realitu života amerických farmářů v době hospodářské krize. Silný příběh, který vás zasáhne.

Děj se odehrává v polovině 30. let 20. století ve Spojených státech, za doby velké hospodářské krize. V důsledku velkovýroby a dlouhého sucha se farmáři zadlužili u bank, které jim poté zabraly půdu a vyhnaly je z vlastních domovů. Tisíce rodin bylo nuceno vystěhovat se a hledat práci v jiných státech, hlavně v Kalifornii…

Recenze diváků:

„We’re the people that live.„     Veľmi pútavá road-movie dráma, ktorá realisticky surovým spôsobom zobrazuje dopad veľkej hospodárskej krízy a zúfalstvo obyčajných ľudí počas nej. Atmosféra doby je vystihnutá skvelo, film ani trochu nepreháňa, skutočnosť vraj bola ešte horšia. Prínos filmu je o to významnejší, že tejto závažnej (a aj stále aktuálnej) téme sa venovalo v danej dobe len veľmi málo filmov, Hollywood, ako zábavný priemysel, mal dosť odlišné ambície (komédie, muzikály). Neveselý, tak trochu dobrodružný príbeh jednej rodiny, ktorý sa takmer celý odohráva na cestách, je nasnímaný nádhernou, skoro až dokumentárnou kamerou. Do toho hraje hudba, ktorá je možno trochu obohraná, ale celkom do toho zapadá. Postavy sú skutočné, živé (obyčajní ľudia), navyše výborne zahrané. Tu musím určite spomenúť skvelú Jane Darwell (Ma Joad, Oscar) a samozrejme aj Henryho Fondu (Tom Joad, nominácia na Oscara). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.

Klasika, jejíž název musí něco říkat i absolutnímu filmovému/literárnímu analfabetovi. A jaký jsou Hrozny hněvu filmem? Inu, pokud chcete vidět skutečnou Ameriku přelomu 30/40. let, tak je to trefa do černého. Je to protiklad všem těm filmům s Grantem, Stewartem a podobnými, kde se chodí v nažehlených oblecích a žije v lepší společnosti. Tady máme už tak chudou početnou rodinu, která na začátku přijde o svoji půdu a vydávají se přes půl Ameriky za prací. Cesta je to trnitá, plná bídy, chudoby a nepřejícího okolí. Brutální poldové, vykořisťovatelští statkáři, občas někdo zemře, občas se najde i slušný člověk…

Jeden z nejděsivějších filmů, co jsem kdy viděl. Bezvýchodnost za každým rohem a překvapivá soudržnost rodiny (hlavním článkem je zde matka).

Přesně takhle jsem si vždy představoval Americký sen, tedy že se pár lidí má dobře a zbytek živoří.

Má sečtělá přítelkyně mi oznámila, že se tento film defakto vyhnul celým závěrečným devastačním orgiím knižní předlohy. No co už. Stejně každý, co to viděl, pochopil, že další zastávkou rachitického náklaďáku bude jen další zklamání, bolest a utrpení, přičemž smrt nejspíš bude nejsvětlejším momentem stávajícího života hlavních hrdinů…Podle mě by ten film mohl ubrat první půlhodinu vichru a tmy, přičemž by mohl přidat na konci aspoň jednu zastávku na trase zoufalství.