V retrospektivním snímku režisérky Patricie Font se Ariadna dozví, že její dědeček se už dlouho snaží najít údaje o svém otci, který zmizel beze stopy během občanské války ve Španělsku. Rozhodne se mu s pátráním pomoct a vypraví se do Burgosu, kde probíhají vykopávky hromadného hrobu, v němž by se mohly nacházet i jeho ostatky. Na místě postupně odhaluje i minulost Antoniho Benaigese, mladého učitele z Tarragony, který kdysi učil jejího dědečka. Antoni dokázal děti nadchnout pro učení a slíbil jim, že je jednou vezme poprvé k moři…
Ve španělských volbách v roce 1936 zvítězila levice – Lidová fronta složená z řady uskupení. Následoval fašistický převrat a občanská válka podpořená intervencí. Přičemž fašisti nebrali zajatce a zabíjeli lidi ve velkém. Zákonně zvolené vládě bránili nakupovat zbraně ke své obraně.
Recenze diváků:
„Děti by se měly naučit méně poslouchat a více přemýšlet.“ Film prináša divákovi dve základné posolstvá. Prvé sleduje známu líniu školských drám: Antonio je učiteľ, ktorý napriek neľahkým podmienkam, chudobe svojich žiakov a nevraživosti zo strany rodičov vytrvalo odovzdáva deťom hodnoty dôležité pre život. Buduje si s nimi blízky vzťah, dodáva im nádej a využíva moderné, na svoju dobu nezvyčajné, vyučovacie metódy. Druhá dejová línia sa odohráva v súčasnosti. Ari sa rozhodne pátrať po minulosti svojej rodiny, poháňaná zvedavosťou, aj túžbou odhaliť tragické udalosti z roku 1936. Počas Španielskej občianskej vojny totiž skončili tisíce nepohodlných občanov v masových hroboch. Medzi nezvestnými je aj jej pradedko, ktorého miesto posledného odpočinku zostáva neznáme.
Zajímavostí je, že fašistický převrat začal v dny, kdy tam měla začít tzv. Lidová olympiáda organizována jako protest proti olympijským hrám v Berlíně v roce 1936. Měla se konat v Barceloně ve dnech 22. až 26. července 1936 (a skončit tedy krátce před zahájením německých olympijských her). Bohužel se však termín kryl se začátkem španělské občanské války, a tak se hry nikdy neuskutečnily (přestože některé sportovní výpravy již dorazily na místo). Někteří sportovci se do Barcelony nikdy nedostali, protože hranice byly uzavřeny, mnozí, kteří byli ve městě na začátku her, rychle odešli. Nicméně nejméně 200 sportovců zůstalo ve Španělsku a připojilo se k dělnickým milicím organizovaným k obraně proti fašistům.
