Mezi převážně dětskými příběhy režiséra Jiřího Hanibala hraje skrovnou, nicméně důležitou roli snímek věnovaný městu Kladnu. Do metropole československého železářského průmyslu v polovině sedmdesátých let zkušený Hanibal a autor povídkové předlohy Tomáš Tintěra zasadili čtveřici příběhů „obyčejných lidí“. Protagonisty generačně rozvrstveného vyprávění jsou mladý řidič očekávající narození dítěte, rozvedený muž vychovávající samostatně jedenáctiletého synka, mistr z válcovny odcházející do důchodu a staří manželé, kteří se mají stěhovat do paneláku…
Recenze diváků:
Jakoby po letech došlo k prohození rolí. To, co mělo být kulisou (město Kladno) se dostává do popředí, to co mělo být hlavní (příběh), se dnes jeví už jen jako kulisa. Přiznám se, že při sledování starých záběrů z míst, jejichž současnou podobu důvěrně znám jsem děj vnímal opravdu jen velmi povrchně. Ale právě zachycení „ocelového srdce republiky“ v době jeho největšího rozkvětu (se všemi s tím souvisejícími pozitivy i negativy) a dnes už dávno jinak vypadajících míst dělá z tohoto filmu velmi zajímavý výrobek tehdejší kinematografie.